První vážný vztah-vydrželo vám to?

Ano, vydržel.Seznámili jsem se v mých 16,chodili spolu, ve 21 letech jsem si ho vzala, ve 22 letech měla první dítě, v 25 letech druhé.Ted mi je 31, náš vztah už rozhodně není zamilovanost, ale ani zvyk nebo rutina, máme spolu dvě krásné děti, máme se pořád rádi, za ty léta se známe a víme, co kdo z nás má rád a co naopak ne a dokážeme spolu fungovat bez problémů.Máme i tu komunikaci, kdy on nebo já nemusí nic říct, a přece oba víme, co ten druhý chce.Někdy byly chvíle, kdy jsem litovala, že jsem si v mládí neužila atd, ale s léty jsem vyzrála a už bych to zpětně neměnila.Dlouholetý vztah a děti, péče o rodinu, to, že už nejsi zodpovědná jen za sebe, to ti naprosto srovná žebříček hodnot, které jsi měla doposud.Ale musím říct, že k lepšímu, člověk si najednou uvědomí, jak moc už je dospělý, zmizí pouto závislosti k rodičům a vytvoříte s partnerem vlastní rodinu.Ze začátku si ji užijte sami dva a až vám to přestane stačit, je na čase myslet na miminko.My jsem spolu bydleli 3 roky,byly krásné, ale pak nám začalo něco chybět, tak jsem se vzali a pořídili si mimčo.A za čas přišlo druhé.Jsme takto štastní a ničeho nelitujeme.

Jsme na tom podobně jak vy akorát s tím rozdílem, že nejsme zasnoubení a jsme spolu "zatím" 3,5 roku. Také je to pro mě i pro přítele první vážný vztah i s dalšíma poprvé

na začátku vztahu ještě ve fázi velké zamilovanosti jsme se spolu o tom bavili, že jsme se měli potkat, až bychom byli vztahově zkušenější a "vydováděli se" nebo si tak říkajíc rozbili s někým hubu x)
také mě to občas trápí, že pokud spolu vydržíme, začneme bydlet, popř. se vezmeme.. že jeden z nás jednou začně "litovat", že si pořádně neužil..
ale myslím, že se nad tím nedá takhle přemýšlet
občas mě chytne rapl a přemýšlím a přemýšlím jak by co by.. ale pak si říkám, jak jsem blbá, že si přeci vůbec nemusím někde dokazovat s nějakým blbec, že prostě on je ten pravej

když v dnešní době vidím, jak ty kluci-chlapi ubližujou svým holkám, v některých případech je třeba i uhodí, podvádí a já nevím, co všechno, jsem tak šťastná, že mám po boku svého přítele
jednou utrousil (myslím, že toho trošku lituje, že to řekl ), že ho rodiče učili tomu, že pokud s někým jsi, má to být pro tebe ten nejsvatější člověk - nikdy mu neublížit a tak podobně

takže závěrem moooc držím palce - věřím, že se v dnešním světě najdou páry, které se dají dohromady tak mladí, že jim to vydrží a je to láska a manželství na celý život

Reaguji na mity:
Moc krásně napsáno.
Jen bych ještě z osobní zkušenosti napsala, že ta opravdová krize nastane - nebo alespoň u nás nastala - až tak kolem 35, když už děti nevyžadují tolik opečovávání a zbývá víc času na sebepitvání a litování. K tomu začínající krize středního věku (hrozný termín, ale něco na tom je) a už to jede. Ale opravdu v tom nehraje roli, jak moc se člověk stačil vybouřit, buď to přijde nebo ne.

pak by stálo za to se zamyslet, proč si to myslíš a proč tě takové myšlenky napadají

Přítel měl asi 6 sexuálních partnerek, já 2 i s ním. On se mi zdá nejlepší .
Abych řekla něco na druhou stranu, říkalo se, že rok 2010 byl fakt nejhorší, co se týče vztahů, hodně mých kamarádek se rozešlo (tedy jejich partneři se na ně vybodli), jedna po 8 letech a druhá po 6 letech. Takže, kdo přežil rok 2010, přežije všechno
Na druhou stranu moje sestřenice se seznámila se svým manželem na svém maturiťáku a jsou spolu dodnes a maj 2 už skoro dospělý děti.

akorát jsem si ještě vybavila to, že já jsem blíženec a on panna
takže všude čtu, jak se k sobě nehodíme a kdesi cosi..
jasně, že se taky hádáme, ale prostě.. myslím, že to k tomu vztahu i tak trošku patří, když to tedy není na denním pořádku, ale máme si něco vyříkat

Reaguji na matadi:
Pochybovat je normální, tím spíš, když kolem sebe vidí, jak snadno se lidé navzájem podvádí, rozchází a vzájemně si ubližují. Asi bych za tím nic víc nehledala.

Reaguji na mity:

Krásný příspěvek, krásný život užívej si ho plnými doušky, přeji ti, ať ti to vydrží nadále

Přesně to sme si taky říkali že bysme se neměnili, ani nelitujem těch cvhilek co jsme spolu strávili, ale přesně jak píšeš

Moc pěkně ho to učili, dobří to rodičové

Asi proto, že každý seriál či film, který v tv pustím, tak se tam lidi podvádí... Jen se podívám na omlázko, tak vidím, jak jsou holky nešťastné, protože například jejich chlap hledá na seznamce na netu jiné nebo když otevřu na idnes. osobní příběhy, tak jen vidím "opustil mě, kvůli mladši milence" či podobně... Tak asi proto...

Ty jo možná an tom něco bude, taky znám lidi, kteří se několika letech rozešli...
Jinak my jsme se naopak utvrdili, tak zas tak hrozný snad nebyl všeobecně

kdo pochybuje, nevěří

vdávala bych se, kdybych věřila, a neřešila to, co by se mohlo stát

s čímž tady na tomto tématu asi moc souhlasit nebudete a asi to ani není, to, co bys chtěla číst

Reaguji na Daníček:
Manželovi bude 37 let, tak snad už je za hranicí krize V našem vztahu jsem já ta, kdo by si případně stýskal, že si neužil více partnerů, neb mne poznal jako čerstvě šestnáctileté ucho, ale natolik ho mám ráda, že mi to nijak nechybí,nejen proto, že je milý a hodný, ale vážím si jeho zodpovědnosti, péče o rodinu, toho jak miluje děti a hezky se chová nejen k nám, ale i ke svým i mým rodičům.S tímhle chlapem se prostě nebojím života a to jsem věděla, když jsem si ho brala a jen se mi to potvrdilo.On je prostě ten pravý, a na ostatní chlapy, byť by byli sebehezčí už se dívám jen jako na pěknou vázu, nebo kostým, co se mi líbí ve výloze.

Já jsem s přítelem 5,5 roku, 3 spolu bydlíme a myslím, že to klape dobře. Mně je 23, jemu 28, pro mě je to první vážný vztah, pro něj druhý nebo třetí. Zažili jsme si nějaké krize, podvádění, změny názorů, vzdor proti rodičům (jejich malou holčičku si odvádí cizí chlap), problémy v novém městě a s hledáním práce. Ale tohle ten vztah ještě více posílilo, vím, že bychom se už nerozešli kvůli prkotině. Nemyslím, že je důležité, kolikátý vztah to je, záleží na tom, jestli je to ON/ONA. Vždycky říkám, že někdo potká toho pravého v 17, někdo v 50. I po téhle době se těším, až přijde odpoledne domů. Takže si to užívej naplno a gratuluji k zásnubám

Taky jsme s přítelem 5 let a v létě plánujeme začít spolu konečně bydlet. Bohužel dřív to nešlo, ale to je o něčem jiném Každopádně si nemyslím, že první vážnější vztah znamená nutný rozchod, v okolí znám pár dvojic, kterým to několik let klape.

Spíš mně vadí řeči typu, že jsme spolu dlouho, že to už nemůže fungovat, že bychom se měli rozejít atd. Fascinuje mě, že takhle chytří jsou většinou lidi, kteří s nikým nevydrželi déle jak pár měsíců... No nic

Nenechej se tím nějak znervóznit, jsi s ním šťastná? Pokud ano, tak proč řešit to, že někdo něco říká...

jsme spolu 5 a kus roku. od loňska jsme zasnoubení, ale dohodli jsme se, že se vezmeme až po škole, jestli spolu ještě budem mě je 21, jemu 26. je to náš první vážný i sexuální vztah. mám docela obavu, jestli to vydrží nebo ne... rok a něco spolu větší část týdne bydlíme a zatím bez vážnějších komplikací. Vím, že je to jiné, než spolu bydlet "úplně", ale na to taky časem dojde
klape nám to po všech stránkách, ikdyž občas proběhne nějaký mrak, ale kde ne... a jestli to vydrží, ukáže čas. já doufám, že jo

Reaguji na Pepis:
7 let je doba, kdy jste se určitě oba poznali natolik, aby jste si byli jistí, zda spolu dokážete fungovat v příjemných i nepříjemných věcech.Vůbec bych nehleděla na to, jestli si bude někdo z Vás stýskat, že se v mládí nevybouřil, já se třeba vybouřila se svým manželem a divná si proto nepřipadám( a máme na co vzpomínat ).Důležité je, že víš, že ho opravdu miluješ, a on miluje tebe.Miluje tě, i když jsi protivná, nemáš náladu, nedaří se ti, pláčeš a stěžuješ si.Miluje tě, protože ví, že takové věci k životu patří a že zase bude líp.Miluje tě, protože pro něj zůstaneš navždy tou mladou holkou, kterou poznal,krásnou a milou, něžnou i vášnivou ,trochu ztřeštěnou, plnou nápadů,rozumnou i vážnou , holkou, která neztrácí hlavu a umí se radovat i z maličkostí, ale hlavně takovou, u které vždy najde otevřenou náruč, lásku a porozumnění.To je ten nejlepší základ pro pevný vztah.Mít rád, i když jsou občas ve vztahu mraky, protože víš, že ti ten druhý za to stojí.