Vztahy jsou komplikované a tak mě zajímá..je možné být s člověkem, ke kterému máte respekt, vážíte si ho, máte ho ráda pro to, jaký je, vidíte v tom budoucnost, ale vaše srdce to cítí jinak? Láska ke dvoum mužům, ale u každého jinak? Setkaly, nebo prožily jste se s něčím takovým? Jaký to asi může mít konec...?

arrow
profile_image
miris
od 25. 5. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na MinieM: Já bych řekla, že je to ovlivněno věkem. Do určitého věku je to ovládáno srdcem a od určitého věku rozumem. No i když....bláznivě se zamilovat je člověk schopen i ve 40-ti a více a pak nehledí napravo ani nalevo

arrow
profile_image
sheili
od 8. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

já hlasuju asi pro rozum, zamilovat se můžeš do kohokoliv, ale musíš si v hlavě poskládat, zda takový vztah může mít budoucnost...

já taky hlasuji pro rozum i když v tu chvíli srdce určitě převládá. Jenže všichni to známe, zamilovanost po čase opadne a co pak?

arrow
profile_image
Bruce78
od 10. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

VIP

Dle výzkumů mají ,, lásky z rozumu ,, mnohem pevnější základy a jsou stabilnější...

Moje osobní zkušenost je taková, že kdykoliv jsem byla zblázněná, úplně mimo... Pak to nikdy nedopadlo růžově a hodně jsem trpěla, neb to byli grázlíci

S manželem jsme 12 let a stále ho miluju a nevyměnila bych ho ani za tisíc motýlků v břiše při náhodném poblouznění...

Stačí si tu projít srdíčková témata a to co jsou některé ženy ochotné tolerovat a trpět = pod záštitou šílené lásky mě někdy až zaráží...Pak,ale zamilovanost opadne a dostaneš se do fáze, kdy právě začínáš používat ten rozum a pokud tam nic není - to co popisuješ, pak je to konečná...

Je to individuální a jistý faktor tvoří věk a vyzrálost daného jedince...

Ale já z manžela na začátku nebyla nikterak ,,poprděná,, - líbil se mi, imponovalo mi, že to není žádnej machr, že se umí chovat a postarat atd...A dnes po 12 letech za sebe mohu potvrdit, ano neměnila bych a ,,snad ,, to bude mít dobrý konec, neb zdaleka ještě někončíme

arrow
profile_image
Amnesia
od 18. 4. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

jsem taky pro rozum

Cituji Bruce78: Ale já z manžela na začátku nebyla nikterak ,,poprděná,, - líbil se mi, imponovalo mi, že to není žádnej machr, že se umí chovat a postarat atd...A dnes po 12 letech za sebe mohu potvrdit, ano neměnila bych a ,,snad ,, to bude mít dobrý konec, neb zdaleka ještě někončíme

pod to se podepisuju

je mi za pár dni 24 a snažim se zapojovat rozum, ale pořáád vítezí srdíčko

Cituji Bruce78: Ale já z manžela na začátku nebyla nikterak ,,poprděná,, - líbil se mi

Jojo taky jsem to tak měla, do přítlele jsem určitě nebyla tak bláznivě zamilovaná, jak to vidím u kamarádek, ale postupem času jsem ho začala mít čim dál více ráda, obdivuji ho... Je skvělý, dokáže se o mě postarat, rozesmát mě ... Takže bych řekla, že naše láska vzkvétala postupem času (i když on do mě byl hodně zblázněný, ale já to tak neproživala) a nyní, když si většina kamarádek uvědomuje, že vlastně ten jejich není tak dokonalý jak se zdál na začátku, já můžu říct, že mám vedle sebe skvélého chlapa (samozřejmě i chyby má , ael to i já).. Lepší je nasazovat si růžové brýle než je sundavat ..
Ale já vše vždy brala moc přes rozum , což taky není vždy výhra ...

No ideálně, když jde rozum ruku v ruce se srdíčkem A nemyslím si, že by se to mělo nějak vylučovat, buď a nebo. Upřímně, být s někým "z rozumu" a "necítit motýlky", nemilovat celým srdcem, to není podle mě správné.

Abych to uvedla na pravou míru, měla jsem dlouholetý vztah, první lásku a když toho člověka teď vidím, pořád mám tu fyz. potřebu se ho dotknout, cítím jak moje srdce touží mu skočit kolem krku, ale pak se ozve ten rozum, že tam neklapalo milion věcí a to mě taky štvalo...u nového přítele, mám asi všechno, co ženská může chtít, fakt báječnej chlap, je mi sním hezky, ale nemám tu potřebu z něho "trhat oblečení" když ho vidím prostě tam není ta fyzická touhla i když se snažím...ale ta taky může přijít časem, pořád si říkám..
A máte pravdu, jde to ruku v ruce s věkem, kdyby měla myšlenky na svatbu a usazování se, budování rodiny, asi se nerozmýšlím, ale teď mi to příjde, že si toho všeho neumím vážit..

Cituji quessi: do přítlele jsem určitě nebyla tak bláznivě zamilovaná, jak to vidím u kamarádek, ale postupem času jsem ho začala mít čim dál více ráda, obdivuji ho... Je skvělý, dokáže se o mě postarat, rozesmát mě ... Takže bych řekla, že naše láska vzkvétala postupem času (i když on do mě byl hodně zblázněný, ale já to tak neproživala)

přesně tak, uplně stejná situace

Cituji Silvie OK: No ideálně, když jde rozum ruku v ruce se srdíčkem A nemyslím si, že by se to mělo nějak vylučovat, buď a nebo. Upřímně, být s někým "z rozumu" a "necítit motýlky", nemilovat celým srdcem, to není podle mě správné.

krásne řečeno

arrow
profile_image
chick
od 24. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Já jsem momentálně pro srdce...řeším něco podobného - 5letý vztah, kdy ano, je to hodný kluk, pracovitý, do budoucna jistě velmi úspěšný ve své práci, má rád děti a vím, že bych se s ním měla dobře, ALE v současnosti ho beru jako bráchu, kamaráda, absolutně v tom z mé strany už není žádná vášeň, fyzická přitažlivost, nejraději si s ním povídám; líbání, milování odmítám. Je mi 23let a potkala jsem někoho nového. A tak si říkám, že jsem ještě natolik mladá, abych se nemusela spokojit se zbytkem života v sice pohodlném, ale vztahu, který by mě po stránce lásky neuspokojoval.
Možná si položit otázku, jestli bych byla raději sama, kdyby ten zamilovaný vztah nevyšel nebo raději s tím původním. Ale rozchod a nový partner je vždycky risk...

Cituji MinieM: prostě tam není ta fyzická touhla i když se snažím...ale ta taky může přijít časem, pořád si říkám..

A jak že jsi dlouho s tím novým? Já tomuto totiž moc nevěřím...když tam ta vášeň není na začátku, neobjeví se. Láska ano, vášeň ne...

arrow
profile_image
Markvitka mojeid
od 1. 12. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Kdybych byla s přítelem z rozumu, tak už by to dávno můj přítel nebyl obávám se, že s někým, koho bych nemilovala a jen prostě věděla, že je to ideální parntner pro budoucnost (spolehlivej, zajištěnej, perspektivní, hodnej..) tak bych s ním stejně nevydržela.

Cituji MinieM: prostě tam není ta fyzická touhla i když se snažím...ale ta taky může přijít časem, pořád si říkám..

když tam není, tak myslím, že ani časem nepříde Musí to byt na začátku..ten krásnej pocit v brušku a úplne Vám je vše jedno

rozum, i když občas se zblázním..

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené