Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

formica
ne, já bych se na něj "nevyprdla". Dala bych mu nějaký čas, ve kterém by si mohl být jistý, že nebudu hledat nikoho jiného. A ten čas by pracoval buď pro mě, nebo proti mě. V každém případě bych ale tu lhůtu dodržela. Což takhle půl roku?

Hašlerko, chceš mě zabít? Jako bez kontaktu s ním a bez něj? I když, já tedy jsem bez něj asi i teď...

Pravda je ta, že se asi musím teď začít soustředit více na sebe a nečekat jen na to, že a až on napíše. Vrátím se ke svým koníčkům, za chvíli mi začne škola, tak budu mít to, začnu se více scházet s přáteli atd. Chtěla bych být s ním, ale když prostě ten "nezájem" teď je, tak máš asi pravdu, že bych měla ten čas "čekání" na rozhodnutí využít pro sebe. I když nevím, jak to zvládnu, tak nemůžu ustat na jednom bodě, prostě se musím posunout a uvidí se, jestli v mém životě on zůstane a bude se mnou nebo nezůstane.

formica
Ale jdi ty, nemyslela jsem to tak, že NIC. Prostě až Ti odpoví na tu sms, kde ho zveš na kafe, tak mu pak řekni, že chápeš, že je pro něj těžké dělat nějaké kroky a gesta, tak že mu dáváš půl roku na rozmyšlenou, co k Tobě cítí, že na to rozhodnutí prostě počkáš. Že nebudeš nikoho hledat, aby si byl jistý, že mu nefrnkneš, a podle toho, co pak řekne, se zařídíš... a mezitím klidně kafíčka a kina apod. to je prostě jen konkretizace onoho "netlačit na pilu".

hašlerka

Aha Asi si to budu muset všechno nechat projít hlavou. Uvidím, co mi nodepíše, až odepíše a jestli se vůbec sejdeme, a pak se asi podle toho zařídím. Už mi ubývá energie, po všem, co se teď v mém životě stalo, potřebuji ji zase získat a ne se pořád "trápit". Chtěla bych mít vedle sebe člověka, který mě v tom nenechá, který mě podpoří, dá mi pusu, obejme mě...

Ano, tuhle potřebu chápu. Hledám jen nějakou cestu, která by byla přijatelná pro oba. Někdy, když dáš druhému prostor, začne se najednou chovat odpovědně, protože ho ta svobodu k tomu prostě přiměje. A pokud ne, je alespoň dřív jasno.
Formi, cožpak bys teď hned vlítla po hlavě do jiného vztahu? Ten půl rok Ti neublíží. Bude to odklad řešení za jasných pravidel. A na konci se i Ty třeba dokážeš rozhodnout svobodněji a s jasnější hlavou.

Tak to ani omylem, protože já jsem pořád ještě přesvědčená o tom, že chci vztah s ním a život s ním. Jen mě hrozně trápí to, že se takhle chová, vlastně neprojevuje ani trošku zájmu, víš! Kdyby prostě jen napsal co dělám nebo jak se mám, to by mi stačilo, jen bych věděla, že o mě ví. Takhle mám pocit, že neví, že existuji.

Já mu dám prostor...budu se snažit mu ho dát, ale...Je to těžký

formica
Zlato moje, ty dva dny jsou opravdu dlouhé, co jste se neviděli, viď? tak se seber, však se ozve, dostal Tvoji sms, měl by odpovědět. Je to slušné, že jo...

Strašně

Ty se mnou máš trpělivost, až tě obdivuji

Přeji krásnou dobrou noc

formica
Pa, dobrou, trpělivost? Jen tě doprovázím a je to cenné i pro mě...

Ahoj holky, děkuju vám za rady. Máte pravdu, je čas jít dál. I když nemám tušení jak to zvládnu, ale musím. Včera jsme se zase potkali, mluvili spolu a jde vidět, že mne má už plné zuby. Už se v tom raděj nechci ani hrabat, prostě musím udělat krok dopředu, ne se pořád vracet

Ahoj Vločko,
držím ti palce. Myslím, že ses rozhodla dobře! Asi to chtělo čas, aby sis v sobě vše uspořádala a sama si přiznala, že musíš jít dál.

Zvládneš to, babička mi vždycky říkala, že ženy jsou silnější a odolnější, než druhé pohlaví. My jsme ty, co víc vydržíme

Těším se, až nám napíšeš, že jsi šťastná a spokojená, ať už budeš mít partnera nebo ne.

kéž by..
spíš ta jeho včerejší slova, nezájem, jak se na mě díval z výšky, jako by byl víc jak já, postoj k tomu všemu, to mne donutili si tohle říct. Času budu potřebovat mnohem, mnohem víc. Hlavně když ho pořád vídám, tohle je nejvíc na houby. Taky mi řekl něco na způsob, že mu kradu kamarády, asi si neuvědomuje, že já se s nima za těch 7 let taky sblížila. On vážně vidí jen sám sebe, nechápe, že pro mne je to horší jak pro něj, že já se trápím

vlocka

Víš, s tou krádeží kamarádů, to je asi reakce každého "nevyzrálého" chlapa. Taky jsem jednou měla přítele, který mi vyčítal, že se stýkám s jeho kamarády, ale už nechápal, že mi nejde o něj, ale o ty kamarády, které jsem poznala, tedy díky němu. Tohle bych vůbec neřešila, na to se vykašli! Pokud jste si blízcí a ty lidi tě chtějí vídat, tak nevidím důvod, proč by to tak nemohlo být.
To je takové ukřivděné a nevyzrálé chování, prostě ty kamarády společné máte, tak ať se s tím smíří!!! Spíš bych se snažila o to, že když s nimi budeš ty, tak ať tam není on. A to, že je nad tebou, ono to tak není samozřejmě, ale protože ví, že ten, komu bylo ublíženo, jsi ty a protože ví, jaké jsou tvé city, tak se takhle chová. Nevím, jak přesně bych to nazvala, ale mám to na jazyku...
Vím, že je těžké, když ho potkáš, chovat se vyrovnaně a v pohodě, ale alespoň se o to pokus. A nejlepší by bylo, kdybys ho vůbec nepotkávala, alespoň teď ze začátku.

to by bylo nejlepší. já než včera někam šla, tak jsem mu psala, kam jdu, aby měl možnost jít jinam a neviděli jsme se, stejně ale přišel.. pak mi vyčtel, že nestojí o to, aby mne vídal. Prostě vůbec nebere ohledy na mě, na mé city...

vlocka

Vločko, neber na něj ohledy, prostě když se potkáte, tak se nedá nic dělat, ale nepiš mu, co budeš dělat, kam jdeš atd. Ber ohledy jen na sebe! Ten člověk nestojí za to, abys ho o čemkoliv informovala. Jsi jen ty!!! Ty jsi ta, koho to musí přebolet a on ti to neulehčí, jak je vidět. Ale pamatuj si, on už tě nezajímá, jsi jen ty!!! Nedělat naschvály, prostě žít sama za sebe a pro sebe. Mysli víc na sebe a ne na něj. Jinak se utrápíš...