Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

formica
Formi, myslím si, že je to složité! Já si to musím shrnout, abych byla v obraze. Omlouvám se, že to bude stručné a možná zratkovité. Takže: měli jste vztah, ve kterém jsi byla ty silnější, dominantnější. Máš silné emoce, takže je nedokážeš vždy držet na uzdě. To samo o sobě nevadí, investovat je třeba do hezkého večera mi připadá produktivní. Co je problém, je to, že dokážeš v citovém pohnutí říkat věci, které ani sama pak nechápeš... v jedné takové chvíli jste se pohádali, řekla jsi něco hodně ošklivého a přítel hodil zpátečku. Asi nějak přetekla jeho sklenice...
Na druhou stranu: Tvůj kluk je oproti Tobě méně vzdělaný (ale ne méně chytrý), což cítí jako svůj nedostatek. Kdykoli se pohádáte, nepřipíše to normální dynamice vztahu, ale svým domělým nedostatkům. To je pro něj náročné, dlouhodobě to zvládat. Stojí to energii a sebeúctu. Pocit nízké sebeúcty může vést až k rezignaci na vztah, kde je sebeúcta nedostupná.
A do to ho se ještě vynořují události, smrt babičky, tvoje neúspěšné zkoušky, dcera nového partnera jeho matky (doufám, že jsem to nespletla), která má sice dítě, ale možná on se s ní cítí jistěji, méně ohrožený tou pomyslnou nekompetentností (zateplil pokoj, udělal něco, co UMÍ, proč to asi neudělal pro vás dva?)
V tom čase žádáš radu, jak vztah udržet, protože jsi nešťastná, bojíš se, že přijdeš o lásku. Udělala jsem chybu, že jsem ti v empatickém pohnutí poradila nějaké komunikační strategie, které sice zafungovaly, rozchod se nekonal nebo byl alespoň odložen, ale nejsou to Tvoje přirozené cesty. Nakonec to vedlo k tomu, že Tvůj přítel získal nějaký prostor pro vlastní svobodu, není už tak závislý a zalíbilo se mu mít trochu navrch. Je docela klidně možné, že to trochu přehání. To je jako když se najednou otevřou dveře, člověk do nich vlítne s energií, která byla původně určena úplně něčemu jinému, třeba obraně sebeúcty. Většinou při tom vyrazí futra.
Tobě se ta nová "rovnováha" nelíbí, protože navíc předpokládáš, že by měl ocenit Tvoji ochotu ke kompromisu a rozumnost. Slyším volání po tom "být sama sebou". Formi, být sama sebou podle mě znamená na sobě pracovat, ALE nikoli mimo vlastní přirozené sklony. Vyzkoušela sis, že to není pro tebe, že kompromis je cesta bolavá, a že navíc nikdy už se nelze vrátit do bodu nula, před ten rozkol. Vždycky už bude s vámi oběma ta zkušenost, pocity, prožitky, které se při tom vyrojily. Takže Ti zbývá jen jedno, zvážit, co je pro Tebe důležité, která miska vah je těžší, a podle toho volit. Rychlé návody nefungují. Zeptala ses ho, co chce on?

Protože nejdřív mě nechce, pak najednou druhý den se chce sejít. Ukázala jsem prý svou slabost, svůj zájem a on teď nemá důvod se snažit, protože mě má jistou. Navíc si mě prý ani nemůže vážit, když takhle "dolejzám". Kamarádka mi řekla, že tím, že něco dělám a snažím se, tak tím více ho ztrácím. Prý ho mám poslat někam a pokud mě má rád, tak přileze. Ale já nechci, aby někdo za někým lezl. Jsme kruci dospělí lidé, tak proč se tak nemůžeme chovat? A ukázat si, že se máme rádi? Prý se tím moc trápím a zbytečně si přidělávám starosti a stres.

formica
Tak já si myslím, že to co ti radí kamarádka je totální blbost, vykašli se na to, není sama? Nemá problémy ve vztahu? A co jako, že tě nejdřív nechtěl (byl naštvanej) a teď chce (přišel na to, že tě má opravdu rád). Jediný co mi u něj nesedí, byla reakce na tu tvoji babičku, ale kolikrát v afektu člověk udělá věci, za které se stydí, ale vymazat nejdou. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny, že? Třeba ti to jednou vysvětlí, já bych se být tebou řídila srdcem a pocity, jinak si ublížíš ještě víc.

hašlerka

Ano, tak nějak jsi to shrnula vcelku dobře.

Zeptala, v tu neděli mi řekl, že chce být sám, že chce být svobodný, že chce jezdit domů, mít tam jednou dílnu atd. Ale v noci mi pak psal promiň (že mi ublížil i když nechtěl) a jak bůh ví, že mě má rád, že nemůže spát a druhý den mi psal jak mi je, jak se cítím. Že ví, že jsem hodná, že nejsem špatný člověk, jak jsem o sobě řekla. A najdenou tím dnem, v pondělí, mi začal psát, chtěl se sejít atd...

Asi bude nejlepší, když nebudu dělat prostě nic...

Nemá chlapy ráda, žije sama a jen je využívá na sex.

Nejdřív mě chtěl, pak mě nechtěl. A den po tom, co mě nechtěl, mi najednou začal psát, vídáme se atd, ale je odtažitý a uzavřený...

Začal se chovat jako byste spolu chodili?

formica

Ahoj Formico. Pročítám tvůj příběh, no holka nezávidím ti. Ale nečím podobným si projde každý. Nyní se ti to vše zdá zapeklitě složité a s odstupem času si sama řekneš, že to bylo vlastně jednoduché.

Ty jsi podle toho co tu píšeš stále zamilovaná, ale nejsi si tím jistá u svého přítele. Vadí ti jeho chování, podle sms to vypadá, že o tebe stále stojí. Možná by stálo za úvahu se ho rovnou zeptat, jak by si to s vámi představoval do budoucna. Tím že mlčíš sama zbytečně trápíš. Pokud si není jistý, nechala bych ho být, ať si to srovná v hlavě. Rozhodně žádný chlap nestojí za to, abychom se před ním ponižovaly. Když nechce ať nechá být, však přijde jiný a v každém případě lepší
Lehko se radí, hůř koná. Vím jaké to je mít růžové brýle. Nejlepší kamarádce se svěřuješ a ona ty brýle nemá. Na druhou stranu rozhodnout se musíš jen ty sama. Přeji ti hodně štěstíčka.

¨tohle na Hašlerce zbožňuji
tohle Ti jako řekl ? Nebo je to Tvůj názor na jeho chování ?

Tak nějak, i když ne tak otevřeně, není tak láskyplný jako dříve, ale není zlý.

Ne, to mi řekla moje kamarádka, co nás seznámila, že jak si chlap může vážit ženský, kterou si je jistý a která za ním "dolejzá" a snaží se o záchranu. Která přijde, když on pískne...

formica
Ještě si to představ takhle, je vůbec možné, aby on to cítil jako dolejzání, vtírání apod., pokud tě má opravdu rád a chce tě zpět, určitě ne, dělá mu to pouze dobře a co bys docílila tím, že ho pošleš do hajzlu - totálně bys tu křehkou vazbu, která teď mezi váma panuje, rozbila a ulevilo by se ti? A další blud - přileze - no nevím, myslím, že má svou hrdost a asi by sis ani chlapa bez hrdosti nevážila ne? Takže pro něj opět špatná pozice, jak dolejzat? Přece ti dal najevo, že tě má rád a pokud ty bys ho poslala do háje, on určitě nebude ten, kdo přileze (teda já bych to neudělala). A nakonec blud bludů, jakou slabost jsi ukázala? Vstřícné gesto a omluva, dát někomu najevo, že ho miluju, to je slabost? To chce sakra hodně odvahy! Věř mi, tohle opravdu není slabost! Slaboši se takhle nechovaj.

Jsem se až lekl, že se jím zatěžuješ

Tak nějak přesně

Děkuji, konečně něco!

Hele, jsem zamilovaná, jsem naivní, ale úplně totálně blbá a bez úplné hrdosti, to nejsem