Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Rendex01
Kočko, řekla bych, že se nezmění a bude ještě horší... situace strašná a ponižující. Kdyby jednal takto muž se mnou, byla bych pryč než bys řekla švec. Lidská důstojnost se nedá ničím zaplatit. A ani žádné úpravy Ti ji nezaručí, stejně by si našel něco jiného... A aby Tvoje dcerka slyšela, co Ti říká???

[quote=tavimi]Neblbni! Když maš takto brzy po porodu nesmiš se omezovat v živinach. Musiš dostat do sebe to o cos přišla v těhu + jestli kojiš, tak omezuješ i ditě. Takže jist zdravě ale jist! A kašlat na blbe kecy i chovani. Chlapu je na světě dost.

Já nekojím, měla jsem strašně těžký porod Mě jenom sere, že mám chlapa, který mi ani neřekne "děkuju za malou" nebo jsi hezká i teď. To se za mnou chlapy otáčí už teď. Já fakt nechápu, jak můžu nacházet pořád takový blbce

Je to ponižující. Na začátku bylo všechno super. Ale jen co jsem začala nabírat v těhu (nechtěla jsem se omezovat kvůli malý, měla jsem strach, že bych ji ublížila, kdybych ji nedávala všechny živiny), tak o mě ztrácel zájem. Teď je to pořád horší a horší. TO že mě miluje mi neřekl pěkně dlouho, sex nic ... Maximálně mi dá pusu ráno a večer a to je všechno. Nezajímám ho, neptá se jak se mám. Občas pochová malou a když brečí tak hned .. "Proč sakra brečí, nech ji vyřvat, ať se zklidní". Já bych teď tak moc potřebovala pomoct, hlavně psychicky, nezvládám to všechno sama

Alison
Má Tě plné zuby. A Ty hned chceš zase někomu vyškrabávat oči. Tak se mu nediv. Možná je to lekce, kterou jsi potřebovala.
Jinak si moc cením Tvé upřímnosti, že jsi schopná vidět chyby i na sobě. Ale kdyby se vrátil, byla bys jiná?
M.

A jak si se k němu chovala?

Rendex01
Není to ponižující. Má ten chlap vůbec srdce a cit? Je vůbec dospělý a ví, o čem je život? Může Ti pomoct třeba maminka, nebo tak? Hlavně dobře spi, zdravě jez, mysli na sebe a svou holčičku.
M.

Raději si nic nenamlouvej, i po prvnim rande se muže zjistit že z toho bude velka laska pro život... Promiň že to takto pišu. Ja už jsem tady kdysi zmiňovala o ex meho muže. Byli spolu 6 let a posledni 2 roky se hadali, rozchazeli a schazeli. Ona na něj tlačila s manželstvim, on nechtěl se ženit a ani mit děti. A při jednom takovem rozchodu /několik měsiců po/ jsem ho sbalila. Za tyden prohlasil při večeři s kamarady že by si mě klidně vzal. 2 měsice na to jsme planovali kdy počneme ditě (ne hned, nechali jsme tomu čas, ale ten plan tam už byl). Prostě se to neda řict: řikal to a to, citil to a to. V jinych podminkach muže byt vše jinak. Nevim co bych dělala na Tvem mistě, musi Ti byt velmi smutno. Zkus mu napsat dopis, jak to citiš, co jsi ochotna udělat. A už ho nekontaktuj, ať nema pocit že ho obtěžuješ. Ten dopis je fine, že ho, pokud bude mit chuť, muže čist kdykoliv. Držim Ti palce, ať to dopadne co nejmeně bolestivě.

tavimi
No, teď to vypadá, že se s ní dokonce hned vyspal ten první večer....to nechápu, fakt mě miloval, byli jsme spolu takovou dobu

Maria
Určitě bych se změnila. Nějak mě totiž fakt nenapadlo, že bysme se rozešli. Přišlo mi časem, že mu ty hádky ani nevadí, že ho to přejde stejně rychle tak jako mě. Ale nikdy jsem ho nechtěla ztratit a byl to první kluk, kterého jsem opravdu milovala, první skoro ve všem....jsem si jistá, že bych se změnila...

Mě příjde že nemá. Že ho zajímají jenom jiné ženy (((((( Já se z toho zblázním, on byl tak super, dokonalý, ale jen co jsme se vzali, tak šlo všechno do ... Když s ním jedu autem, tak se cítím jako troska, protože on se otáčí za každou sukní, s kamarády se chovají jako hovada Já věděla, že takový je, ale on se čím dál tím více horší. Mám strach, že se celou dobu přetvařoval a tedka se konečně projevil. Já bych ho bývalá měla ráda i 300 kilama Ale já mám navrch tak 10 kilo max., nevypadám tlustě a ono mu to pořád není dost dobré. Je mi z toho všeho zle Děkuju za podporu. Si hodná, asi jsem se potřebovala vypovídat, mám totál depku.

Rendex01
No vyvolávala jsem zbytečný hádky kvůli maličkostem. Sice mě to třeba po čtvrt hodině přešlo (a jeho taky), ale nevěděla jsem, že když mi vždycky po tý hádce napsal, že mě nechce ztratit za žádnou cenu, že by to byla jeho největší prohra, že by se se mnou fakt rozešel. A to ještě bylo tak, že jsme v pátek večer plánovali že spolu budem v sobotu, a on měl v sobotu nehodu a skoro zázrakem ji přežil, a říkal, že kvůli tomu změnil na nějaký věci názor....takže i když ho to štvalo, byl to doslova rozchod ze dne na den. A jsem si jistá, žekdyby se ta nehoda nestala, že bysme spolu byli

Je to velmi ošemetny stav. Mysliš si že tě podvadi? Ja jsem si zažila po narozeni male taky svoje a teď je naš vztah znovu v pořadku. Muj muž mě nepodvaděl, jen nepobral že mame ditě, i když bylo chtěne a planovane. Je to velka změna a evidentně 9 měsiců na připravu nestačilo.

Rendex01
Nenech se od něj psychicky deptat, je nezralý rozumově i emociálně, protože na ženě vidí jen vnější obal, nezabývá se tím, cos prožila v těhotenství, vytrpěla u porodu, tvoje prožívání je mu lhostejné, křík jeho dítěte ho obtěžuje, Tvoje psychické potřeby ho nezajímají... Najdi kolem sebe "svoje" lidi, rodiče, přátele, je někdo Tvojí skutečnou oporou? Svěř se mu a hledejte společně nějaké řešení...

Tak to chápu, bylo to "uvědomění" v čem žije.. To samé podobné se stalo mému exmanželovi a dva roky, co jsem se současným za mnou dolézá. Ono totiž pohár přeteče a pak už není cesta zpět. Je mi to hrozně líto, ale jediné řešení je teď čekat a čekat a nic nedělat Pokud na něho budeš tlačit, tak se všechno jenom zhorší Beru to tak jak jsem to zažila.

Alison
Málokdy je první kluk tím, který nás doprovází celý život. Získala jsi cenné zkušenosti.
Já jsem taky dost ježibaba, našla jsem ale takového, který to neřeší. Respektive, že proti bývalé jsem heřmánkový čaj. Mírná prostě neumím být. Neumím se nevztekat. Ale umím uznat chybu a omluvit se- za to mně muž chválí.
Je to osud, nebuď smutná. Užívej samoty- nebude to každopádně nadlouho.
M.