Rozešel se a chce být kamarád

Reaguji na hradecanda:
Reaguji na ILChazz:
Samozdřejmě že mám o něho zájem a velký, nic jiného bych si nepřála aby mi dál šanci, a dobře ví že mě to mrzí...ale já nemám už síly za ním jít a prosit ho na kolenou...už jednou mi dál šanci a já to asi zase promarnila....ale tento rozchod je tak važný že jsem si uvědomila tolik věcí...dneska se tam za ním mám stavit a uvažovala jsem zda by si to ještě nerozmyslel a neodpustil, ale mám strach se ho an to zeptat, to on se přece semnou rozešel..nbo mám v plánu mu jen zdělit že se mu moc omlouvám a vím že mi šanci už nedá a že je mi to líto....jinak spací kamarádka být nechci v žádném případě

a jaký například?
...

Tak to přece musíš vědět nejlíp sama. Ty ho znáš, my ne. Určitě je na místě nějaké pořádné gesto z tvé strany. Když nevíš a ptáš se, asi o to moc nestojíš. Což plyne i z tvého chování, když se tě pokoušel kontaktovat. Kdybys o něj měla stále zájem, zachováš se úplně jinak. Člověk určitě nemusí klečet na kolenou, jak jsi psala, jde to i noblesněji...

Reaguji na piper:
Ale tak si sním pak začnu psát, nezpovídám se mu, ale jen tak stručně odpovídám, sem tam se zasmějem něčemu ...no pořád prostě nevím co mám udělat abych mi odpustil...já nevím jak mám zakročit, je to divný

Můžu se zeptat, kolik ti je let? Neber to zle, ale mně zase přijde divný, že nevíš, jak se zachovat, když bys o něj měla stále zájem a víš, že on o tebe zřejmě taky.

23...tak nevím co mám udělat, vnucovat se mu nechci , tím bych ho odradila.

Reaguji na chee:
Nemyslím žádné vnucování. Představovala bych si třeba připravit nějaké "překvapení", kde by bylo jasně vidět, že sis dala záležet, přemýšlela nad tím a došla k tomu, že ho rozhodně nechceš ztratit. Nemám na mysli nic konkrétního, prostě ty ho znáš nejlíp...

Reaguji na piper:
JJ chápu, už vím čím bych ho mohla překvapit...udělám mu nějaké jídlo..zní to hloupě ale ho takové věci těší a já mu to předtím nedělala.

Reaguji na chee:
No vidíš! Držím palce. A jestli to dobře dopadne, tak víc o ten vztah pečuj

Reaguji na piper:
Tak děkuju , k večeru napíšu...ale nevím jestli mi dneska odpustí, protože ten rozchod je dost vážný

Reaguji na chee:
No jasný, všechno nejde hned. Hezky postupně se snažit, nespěchat... Hodně štěstí

Taaak, dobře to dopadlo ...vůbec jsem to nečekala.

Takhle to je, chce mít jistotu že se to třeba za měsíc nebude opakovat...říkal že kdybych nepřišla včera, tak dál by nám šanci ale možná o 1 nebo 2 týdny později, chtěl si to pořádně promyslet...chtěl mě podusit...tak

To jsem ráda Tím vstřícným krokem jsem myslela úplně základní věci, třeba napsat mu jako první, přijmout pozvání nebo aspoň dát vědět, že nemůžeš atd. Prostě dávat najevo, že máš zájem...
Tak doufám, že tentokrát už vám to vyjde, hodně štěstí

No to je paráda, moc ti to přeju.. Hurá hurá hurá.. Funguje to na obě strany.. Miluješ ho a mrzelo tě to, že jsi se nechovala tak, jak by zasloužil. Je to fain, že ti dal šanci to napravit. Kéž by to bylo vždycky tady tak jednoduchý a dopadalo to taaak dobře..
Hodně štěstí.. H.

Ahoj, mám také problém s přítelem. Je to už týden co se semnou rozešel. Důvod ? Napsal mi a posléze i řekl, že ke mě necítí co dříve, že by to nemělo cenu a že to necítí na vztah. Ale jako každá holka tomu nedokážu rozumět. Vše bylo v pořádku, choval se ke mě s úctou, vážil si mě, pár hádek bylo, ale ty byli většinou kvůli mé náladě a že jsem byla nesvá, kvůli zapomenuté pilulce. Říkal pokaždé, že chápe mou situaci. Svým přátelům říkal, že budoucnost semnou si dokáže představit, a mě řekl že mu bylo blbé říkat ne, ale k těm lidem má úctu i ke své nejlepší přítelkyni. Jezdily jsme na bruslích, dělala a pomáhala mu s věcmi do školy, napsal mi vzkaz, který momentalně visí na mé nástěnce a na něm něco jako že se nemusím bát, že bych ho ztratila a že mě miluje . V červnu by jsme spolu byli 3 roky. Řekl že to spolu zvládnem, všechny překážky, plánoval dárek na moje narozeniny, které mám na 1.máje , plánovaly jsme prázdniny, počítal semnou, prostě vše v pohodě. Až do pondělí mi psal smsky, že se nezlobí a chápe mou situaci, že mu chybím. Poté onemocněl a prý měl čas všechno v hlavě probrat a tohle mi posléze napsal. Čili že mi nechce dávat falešné naděje jako do osudneho dne rozchodu (podle mě to co jsem tu popsala, což je minimum ) falešné naděje nebyli. Den potom "brečel" svému kamaradovy nejlepšímu, že to nezvládá, že na nic nemá náladu a že byse nejraději sbalil a odjel pryč. Ale na venek vypada šťastný. Má otázka spočívá vtom, zda si myslíte jeslti jde o špatné období nebo je vážně konec ... Nevím co si myslet, co dělat, jak se zachovat, aby se vrátil. Děkuji Vám

Na základě toho, cos napsala, asi nikdo nedokáže udělat spolehlivý závěr. Ale myslím si, že se k tobě vrátí. Pokud ho necháš a nebudeš mu psát, tak si uvědomí, že mu chybíš. Druhá strana toho, co si myslím, je horší: je vaším vztahem pravděpodobně unavený a nemá už dál chuť v něm pokračovat (v tuhle chvíli), ale nedokáže tě definitivně opustit. Takže můj názor je ten, že se k tobě vrátí, ale na jak dlouho - to je otázka. Pokud to dokážeš přehodnotit, nic mu nevyčítat a nesvazovat ho, tak by vám to třeba mohlo vyjít. Ale kdo tohle dokáže? Ve tvém věku (počítám, že když chodíte do školy, je ti něco pod dvacet) je rozum ještě ve vývinu a člověk nedokáže mít nadhled. To prosím neber jako urážku, já jsem si taky užila svoje a kdybych ve dvaceti věděla, co vím dnes, kde jsem mohla být . Hodně štěstí a pevné nervy.