Rozmazlený přítel

Já kromě té listovky nezobala nic a narodil se mi čtyřkilovej macek, 53 cenťáky... AU.

aha

Hezké. To se to pak vaří.

měl skvělý příklad od táty.

Co se týče večeří - u nás se nikdy teplé nevedly a večeří se stylem "nakrm se každý jak umíš" ale třeba až budu mít rodinu, klidně bych je zavedla...

Nehledě na to, že si myslím, že to může vyjít mnohdy i levněji....pokud studená večeře, tak když si člověk chce koupit trošku kvalitnější šunku, salám, k tomu sýr, pečivo, zelenina, tak ho to vyjde pomalu dráž než když se koupí kus masa (a ani to maso nemusí být, co třeba špenát s vejcem apod.) a udělá se večeře...
Mě vařit moc baví, tak doufám, že si jednou najdu chlapa, který za to bude rád a ocení to, že se o něj takto postarám a nebudu za služku - protože třeba dělba prací v domácnosti je u nás samozřejmost. Taťka třeba umí uvařit leda čaj a párek nebo si osmažit sýr, ale zase vyluxuje, vynese koš, chodí na nákupy...Takže doufám, že si podobnej model jednou ve svým udržím...

... a když to viděl ministr sociálních věcí, tak snížil mateřskou a možná se maminy chytnou za nos a zjistí, že obsah malé sklenice za 40 Kč je možno udělat i doma - ale mnohem lepší a levnější

Asi tak. Z toho masa se dají udělat koule k rajské, dá se nakrájet do rizota, dá se udělat stejk a navrch dát půlku hermelínu nebo sázené vejce, aby toho bylo víc , dá se koupit za pár korun játra a udělat na víně, ... Lidi šetří na nesprávném místě, než tohle, tak raději jdou a koupí si k večeři dvacet deka točeného nebo podobně "kvalitní" výrobek.

My třeba točeňák kupujem jako pamlsek pro psy na cvičák, tak doufám že si kolemjdoucí myslí jak se nebudem večer cpát, když ho berem kilo, na mražák... .

Pozn. pro případné rýpaly - není to tak že by si člověk omotal metr salámu kolem pasu, pes si sednul a dostal deset deka .

Reaguji na dadabus:
No jo, jenže třeba na tu rajskou zase potřebuješ ještě minimálně několik rajčat nebo aspoň protlak, smetanu, knedlíky atd atd. Člověk u toho stráví taky nějaký čas. OK, ale každý den fakt ne. I to studené se dá pořídit v docela zdravé variantě, uzeniny obecně já moc nemiluju.

Já večeře dělám na střídačku, někdy teplá, někdy studená, ale nikdy u toho nestojím víc než hodinu Čím víc jsem vařila, tím rychleji jsem to uměla uklohnit a ted už mi to ani nepřijde.
Navíc se snažím mít to aspon na dva dny

Dceři je 1,5roku a "sklenená jídla" nesnáším! Já jsem jí to párkrát koupila když jsem jela někam na výlet, že nám to potom v hospodě ohřejí, ale už na to kašlu, je to hnusný, dceři to nechutnalo a navíc - když to jídlo má trvanlivost 2roky, tak to svědčí o tom, že uvnitř musí být dost chemie,ne? Takže ted to řeším tak, že si vezmu domácí oběd do krabičky a ten jí nechám ohřát.
Mám kamarádku, která krmí dítko jenom kupovanou stravou a nevím no... Tomu dítěti to určitě neuškodí, ale myslím, že ani neprospěje. Stejně tak se koukám na hrůzy typu smétánků, termixů a pod. Já jí dělám tvaroh s ovocem a medem a myslím, že to má stokrát zdravější než kupovaný hnusy. Nebo miluje mléčnou rýži - ale udělanou doma. Prostě mám pocit, že když mi stát platí mateřskou na 3roky, tak snad v tu dobu se budu dítěti věnovat a v to počítám i to, že mu budu vařit...
O párku ani nemluvím, když něco takovýho vidím, tak bych mámu propleskla!

Jinak já vařím denně hustý zeleninový polévky, to dávám dcerce asi od 9.měsíců, šmakujou jí a ještě jsou zdravý. K tý svíčkový - doma udělanou svíčkovou (nekořenili jsme jí) měla už asi na roce, rozmixovanou s bramborem a měla boule za ušima...

Za sebe říkám, radši jí dám domácí svíčkovou než uměle připravenou konzervu!

Reaguji na Verča11:

Já vyrostla na výborných domácích zeleninových polívkách, dodnes je miluju, moje mamka umí nejlepší....a nehodlám to u svého dítětě dělat jinak....u ségry (o 7 let mladší) už občas sklenici koupila, ale fuj, je to hnus...
A vzhledem k tomu, že pracuju brigádně jako servírka, rozum mi nebere, kolik matek kupuje svým mini děckám hranolky s kečupem a podobně - to u mě jako děcko (myslím malé, tak do těch 5 let) naprosto neexistovalo, žádné barevné bonbony, párky - spíš domácí buchta od babičky atd, maximálně čokoláda..,u nás se vařilo vždy poměrně zdravě, z domácích a poctivých surovin a smažené minimálně, moje mamka nesnáší různé koření, maggi a instantní věci a já, ač si ráda dám občas mekáče či číňany, chci svým dětem jednou vařit taky tak...

Měla jsem stejnou starost jako zakladatelka. S přítelem jsme spolu chodili docela dlouho než jsme spolu začali bydlet a do svých asi 25 let bydlel u maminky, která mu vařila, uklízela, prádlo skládala do skříně do komínku, převlíkala postel...a ty věci jako by se dělaly samy, což mě samozřejmě vytáčelo a snažila jsem se na jeho přístupu pracovat už v té době...takže aslespoň znal můj názor a přístup k budoucí společné domácnosti a kupodivu neutekl

Teď když tak nad tím ale přemýšlím, tak mu vlastně nemůžu ani nic vyčítat, protože kdyby mně někdo řekl vítej v mamahotelu, tak taky nebudu nic namítat...od přírody je hold člověk lenivý tvor a když ho někdo dobrovolně obskakuje, proč by to odmítal ještě, když v tomhle "scénáři" žije od mala a nic jiného nezná...to pak člověku příjde jako normálka.

Nicméně tenhle příběh spíšu jako povzbuzení, protože po dvou letech společného bydlení musím říct, že jsem si lépe vybrat nemohla. Vždycky jsem tvrdila, že nejdřív musí min. půl roku bydlet sám ať si vyzkouší co domácnost obnáší, ale nakonec jsme spolu začali bydlet rovnou a nelituji. Jsou věci, které doma dělám jen já nebo jen přítel. Např. jen já umývám koupelnu a záchod a jen on vynáší smetí (což u třízeného odpadu není zas taková legrace ). Vaření ho baví a já kdybych měla jíst co on, tak je ze mne koule, takže si hledá své receptíky, co zkouší a vaří si dle libosti a já si hodím kuřecí maso na pánvičku, k tomu rýži a zeleninku a jsme oba spokojení....nebrání nám to v tom sednout si k večeři večer spolu. Jistě, že bych mohla uvařit to kuřecí i pro něj, ale proč, když má chuť si ukuchtit něco sám. Podotýkám, že on pracuje a já studuju a k tomu mám poloviční úvazek. Naštěstí mu tahle situace dochází a podle toho se taky chová. A to nejdůležitější na závěr nebylo třeba převýchovy....prostě se to tak utřepalo samo, takže mamánek nemamánek, může z něj být super chlap do života

Reaguji na AIR:
To je hezké....jako ale taky si myslím, že není třeba takového muže zatracovat předem....
Máš pravdu, když odmalička vidí, co pro něj všechno máti dělá, nic po něm nechce a dělá to samozřejmě, jak mu má dojít, že tak to není?
Pokud je chlap rozumný, dojde mu, že partnerka není maminka ani služka...

Navíc i třeba jedna moje kamrádka má takovou výchovu...její maminka říká "teď se nech obskakovat, pak to budeš celý život dělat takto manželovi a dětem.." tak jsem zvědavá, jak to bude jednou u ní v rodině....mě se takový model asi moc nelíbí, zvláště u holky, možná budu kamenována, ale přijde mi divné, když holka dejme tomu 20+ neumí uvařit chlapovi pořádný žrádýlko

To znám mě mamka říkala "Nech tu domácí práci,namakáš se v životě dost" nikdy jsem nebyla do domácí práce nucena,nemusela jsem ani pomáhat u vaření,nemusela jsem doma u rodičů nic.....ale jasně jsem dobrovolně mamce pomáhala,možná to byla její strategie když člověk nemusí,tak je mu líp.
No je pravda,že stejně tak to funguje u nás teď.A funguje to

Reaguji na Laky:
A nebo je dítě vyčůrané jako já mamku příliš nebere vaření, to já zas ráda uvařím, takže má víkendové obědy bez starostí a může si dělat své domácí práce, které já zas nemusím -mamka zas jen bez práce usedne k dobrýmu žrádýlku a všichni jsou docela spokojeni

Já tu teplou večeři uvařím ráda a pak čekám, že na nádobí vlítneme třeba spolu. když mám k tomu ještě třeba žehlení večer u televize, byla bych ráda, aby to umyl on, ale on jd epo večeři na cigaretku a pak k telce, protože je unavenej... A když durhej den přijdu z práce, to nádobí od včerejší večeře tam stále s tím, že neměl čas.. tak mě to prostě nasírá, že po sobě neudělá nic. Dělá z domu od počítače a já nechci, aby gruntoval, beru to tak, že normálně pracuje, že má kancelář doma. Ale když přijdu z práce, leží u televize, nádobí neumyté, od televize neodnesená láhev od piva, neustláno... Ach jo...

Reaguji na Dorra:

Jednoduché, byl by bez večeře, když nemám v čem uvařit . A vůbec, kdyby mi nebyl schopný s ničím pomoct, starala bych se jenom o svoje věci - praní, žehlení atd. A kdyby ani to dlouhodobě nepomohlo, tak ho na čas nechat bydlet samotného, buď by tam shnil, umřel hlady nebo mu došlo, že se samo nic neudělá .
Taky chci mít doma chlapa, ne hospodyňku, ale jsem moc ráda, když vím že se o sebe umí postarat i sám (uvařit, vyprat atd.) a když třeba sedím celý den v práci a on je doma, něco z toho udělá i bez toho abych mu vůbec musela říkat . Bohužel, ne každý to bere jako samozřejmost, pak je holt třeba trochu vychovávat, když to nezvládla maminka .