Samostatné bydlení po rozchodu - jak jste to zvládli

Reaguji na Romčula: Můžu se zeptat jak dlouho jste spolu byli a kolik je ti zhruba roků?Já jsem s tím bývalým byla cca 3 roky,začala jsem s ním chodit když mi bylo skoro dvacet.Čerstvě po škole,totálně blbá a zamilovanáTeď už se na to dívám jinak,ale taky už jsem o něco starší a o něco chytřejší-snad

Reaguji na Eva7891:
Ano, můžeš se zeptat Je mi 25 let a byli jsme spolu 5 let. Náš vztah také začal po škole a byla jsem naivní a hloupoučká...Právě proto, že je mi 25 let si říkám, že jsem ještě mladá na to, abych s ním zůstávala a trápila se. Sice už mám asi tak 2 roky chuť založit rodinu (proto hlídám - abych se vyřádila a pak neměla mateřské pudy hihi)...ale ten pravý na rodinu to rozhodně nebyl...

Reaguji na Romčula: Fakt úúúúplně stejné.....Mě je taky 25 a koukám průběh vztahu dost podobnýNo to víš,pět let je dlouhá doba no,ale tak zase teď jsi akorát v dobrém věku.V hlavě to máš srovnané a víš co chceš narozdíl od té doby,kdy ti bylo dvacetNa rodinu máš ještě nějakou dobu celkem čas.Já myslím,že určitě někoho fajn potkáš.On tě ten rozchod opravdu dost posílí a ty poznáš svou vlastní cenu.u nás to bylo tak,že ten přítel chtěl rodinu.Já se na to necítila a popravdě se necítím ani teď,ale toto všechno již máme s parterem pořešené

Ahoj, sice nemám nic k tématu-takže budu trochu OT, ale chtěla jsem Ti říct, že Ti moc fandím! Je super, že ještě jsou holky, které jsou schopny se s klukem rozejít a postavit se na vlastní nohy. Soudím to dle toho, co tu neustále čtu na omlázku, jak holku kluk ponižuju, nadává jí, podvádí nedej bože bije a ona ho tu pořád jen omlouvá, že je to přece skvělý chlap a miluje ho tak, že není schopná se s ním rozejít. Tím se nechci nikoho dotknout, dokážu si představit, že po několika letech je to těžké, ale je mi jich líto když si kolikrát nedají poradit ani tady od holek... Takže drž se holka a přeji To hodně štěstí na nějakého super muže, který se určitě včas objeví

Možná je to pro Tebe lepší, než kdyby Tě přemlouval, mohlo by to pro Tebe být těžší..

Jsi zlatíčko ...Hned je mi lépe...Vážím si toho, co jsi napsala a děkuji

Asi ano, bylo pro mě jednodušší odejít...

Dokážete tu holky člověka povzbudit. Děkuji všem, moc

V to doufám

Já jsem po rozchodu byla u našich, chodím ještě do školy, takže jsem dojížděla.... no a teď půl roku po rozchodu už mi není tak smutno a vlastně si říkám, že je mi bez toho chlapa i dobře (ta zvednutá prkýnka, zacákané zrdcadlo, umyvadlo apod. mě fakt štvaly Tak se drž! Určitě to zvládneš!

právě prožívám to stejné jako ty. Nechtěla jsem se vracet 300 km zpět k rodičům a tak si hledám bydlení sama. Taky mám obavy jak to zvládnu, ale snad to vše dobře dopadne. Jinak hodně štěstí do nového začátku....

Reaguji na Pepis: Napsala jsi to strašně krásně. Souhlasím se vším, co jsi napsala. A všem moc držím palce!!

Nemáš vůbec zač, držím palce

Děkuji

Ahoj, taky jsem po rozchodu měla docela strach, že to nezvládnu, hlavně finančně a kdyby se stalo něco kolem domu. Ale psychicky se mi nesmírně ulevilo a byla jsem ráda, že jsem ho vystěhovala. No a nakonec to finančně celkem zvládám, mám sice úvěr, pracuji taky ve školství a jen za dům dám měsíčně 11 tisíc a k tomu ještě jídlo, krmení pro psa, auto. Bydlím v místě, kde se nedá za nic moc utrácet a na ježdění do jiných měst nemám čas. Když třeba vyrazím do Prahy a vidím ty obchody, hned mě láká to a to, ale pak zas přijedu domů a zjistím, že to zas tak nutně nepotřebuju a že bych to všechno ani neunosila. Když jsem žila 5 let s expřítelem, tak jsem utrácela docela dost, ale uvědomila jsem si, že to byla taková náhrada za to, že jsem s životem s ním nebyla vůbec spokojená, tak jsem se snažila uspokojit jinde. Teď mi to ani nechybí. Jediný, za co utrácím, jsou knihy, to je můj koníček. U auta celkem šetřím, protože pracuju v místě, takže nikam moc nejezdím, a když jednou za čas jedu k rodičům na Moravu, tak mi taťka načerpá plnou nádrž a už se mi stalo, že mi ten benzín vydržel do další návštěvy
Po rozchodu jsem si napsala takovou afirmaci, která se týče financí, nalepila jsem si ji na monitor a musím říct, že zatím je všechno v pohodě. Jinak moc jsem se těšila, jak budu po rozchodu bydlet sama a užívám si to (i když už mám přítele). Doma pokecám se psem nebo se sousedem, s přítelem po skypu, ale nevadí mi ani s nikým nemluvit, protože mám komunikace v práci až nad hlavu a jsem pak ráda sama.
Takže Ti držím pěsti. Uvidíš, že to zvládneš a užívej si to, protože nakonec až se objeví někdo nový na obzoru, bude Ti ještě líto, že už nemáš tolik času být sama se sebou

Hlavně, že jsi měla alespon' na tu zálohu a že jsi se rychle hnula z místa. Že nemusíš bydlet kdo ví kde. Zvládla jsi začátek dobře. Pak příjde práce a bude to ok.
Pokud máš nějaké kamarádky, můžete společně někdy přespat u tebe. Zajdi si ven.

Holky, já jsem to měla podobné, ti mužský se chovají nějak podobně. ANi slzu neuronil

Bydlím týden sama v novém bez něj, stěhovala jsem se teď o víkendu Nový byt supr, taky mám staženo, jak to všechno zaplatím, ale to zařizování a vybalování je supr, ber to z té lepší stránky... jsme teď volné a děsně šikovné, že jsme to zvládly samy a vyhezkej si garsonku a těš se, jak to tam budeš mít po svým
Večer to na tebe stejně padne, až budeš usínat, taky s tím bojuju... Bývalý se k tomu všemu nechce vzdát a chce být v kontaktu... Můžu se zeptat, proč jste se rozešli?

Holky, už jsem tu dlouho nebyla...bylo to teď trochu náročné se stěhováním a ještě nemám přestěhované všechno

Také to mám tak nějak podobně v plánu Zatím je to finančně ok...

Děkuji Obdivuji tě, že zvládneš ještě k tomu sama barák Klobouk dolů, fakt...