arrow
profile_image
Ganti
od 2. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Znáte někoho, koho trápí schizoafektivní porucha? Myslíte, že se s těmito lidmi dá přátelit? Moje zkušenost je, že z mojí skvělé kamarádky se stala sobecká bytost, toužící ubližovat všem a všemu. Díky mojí blbosti se jí to dost dobře dařilo. Díky za příspěvky.

A ta kamarádka se léčí u psychiatra? Ví o své nemoci? Co bere? Jak se jí ta nemoc přihodila? Najednou, nebo nenápadně, postupně? Co rodina, jak se k ní staví?

arrow
profile_image
zelenazaba
od 29. 7. 2007
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

a jak víš že se jednalo o tuto poruchu? diagnostikoval ji to lékař nebo je to jen tvoje "podezření" ?

Něco málo o schizoafektivní poruše například zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Schizoafektivn%C3%AD_ porucha

arrow
profile_image
Ganti
od 2. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj holky, díky za tipy, kouknu se tam. Taky jsem hledala všade možně, protože jsem její chování vůbec nechápala, Nakonec mi pomohla knížka Základní formy strachu, kterou bych každému doporučila. Autor je psychiatr, uvádí i mnoho příkladů z praxe. Uvažování psychicky nemocných je...jiné, zlé, všechno otočí tak, aby mohli ubližovat. Už v počátku mi kamarádka, lékařka, radila, ať ji nechám být, že se mi můj zájem vymstí. Trvalo to několik let, a stalo se. Ta moje bývalá kamarádka léta odmítala uznat, že je s ní něco v nepořádku, plivala prášky, později je otevřeně odmítala, sugerovala si různé nemoci, neustále se uvolňovala z práce, i jen proto, že se na ní někdo špatně kouknul, a jí se z toho protáčely panenky. Chodila, a zalévala umělé kytky, řvala na lidi z hloupých příčin, dělala scény i telefonu, obviňovala mě z hnusných věcí....Trvalo to několik let, ale v duši jsem jí odpustila a nechala ji být. Měla jsem to udělat dávno.

arrow
profile_image
Ganti
od 2. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Samozřejmě to má diagnosikováno od psychiatra. Nedovolila bych si dělat takové diagnózy. Ubližovala mi leta, ale byly to drobnosti - například jsme nastoupili za sebou do vlaku, já měla radost, že jí vidím, ale ona se na další zastávce hrnula ven s tím, že na ní čeká strýc. Koukla jsem se z okna, a jen přešla do dalšího vagonu. Využívala můj čas, hodiny hodiny, léta jsme mluvily jen o ní, jejích pocitech, kdykoliv jsem ji pozvala třeba na přednášku, do kina, na něco, co by bavilo mě (ale i jí, měly jsme podobné zájmy), se vymluvila, ale hned se zeptala: "Kdy dáme řeč?". Bylo mi jasné, že to bude opět řeč o ní. Její rodina jí pomáhá, jak to jde. Vzhledem k tomu, že si o sobě myslí, že je zdravá, se léčí u šarlatánů a na duševní nemoc bere třezalku či co, co jí doporučil nějaký léčitel z Prahy. Sám ty drahé přírodní přípravky dováží z Indie.

Třezalka je dobrá k navození duševní pohody u zdravého člověka.
Pokud jde o skutečnou poruchu psychiky, je *** platná.

Něco jsi mi svým psaním připomněla.
Měla jsem taky kamarádku (bez psychické poruchy), která mě takto využívala (bylo nám 15, 16 let), vždy jsme řešily jen její problémy.

Napadlo mě i v souvislosti s jiným Tebou založeným tématem, že to má význam pro Tebe, to co se děje kolem Tebe. Je to forma zneužívání, to co ti to ukazuje.
Máš ještě jiné takové případy ve svém okolí?

arrow
profile_image
Ganti
od 2. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Venuši: Zajímavě jsi to napsala. Jaké případy myslíš? Co se týče psychicky nemocných, mám naštěstí zkušenost pouze s touto jednou osobou. Díky bohu, úplně mi to stačilo. Tento extrém je pouze jeden. Jinak mám normální vztahy, akorát občas mám pocit, že když potřebuju, tak se mi nedostane pomoci, zatímco já vyhovím (přátelům) vždy - nebo se o to aspoň snažím. Ale může to být jen pocit, oni ví, a řeknou mi to, proč nepomohli. Takže to přejdu a jede se dál.

Měla jsem na mysli to, jak se setkáváš s formou zneužívání.
U té příbuzné, a tady u Tebe a kamarádky.
Jestli se s tématem zneužívání setkáváš častěji, nebo to jsou ojedinělé případy.

arrow
profile_image
Ganti
od 2. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

To je moc zajímavá otázka! Složitá...Otázka, co je vlastně zneužívání. Zneužívání může být, kromě fyzického zneužívání, když někdo zneužívá dobroty (povahy) jiného. Zneužívání může být, pokud ti v práci někdo hází svoje úkoly a ty to přijímáš, zneužívání může být, když po tobě někdo něco neustále chce, ale sám nic nenabízí. Jiným slovem paratizmus. Znám tu příbuznou, pak nemocnou kamarádku (ta na mě svým způsobem taky parazitovala) Jo - a pak ještě jedna bývalá kamarádka, ta taky něco má, nevím co. Vymyslela si složitý příběh o tom, že čeká dvojčata, vymýšlela si, že je vychovává, lhala mi do očí. Ještě teď mi posílá blahopřání..s rodinou. Přitom vím jistě, že žádnou nemá..Tušila jsem, že něco není v pořádku, nikdy mi neukázala jedinou fotku, nepozvala mě domů...Od jiné kamarádky, co jí zná, jsem se dozvěděla, že je blázen. Škoda. O čem to svědčí?

arrow
profile_image
Ganti
od 2. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Díky Andrije za to, že jsi se svěřil, pomohlo mi pochopit mojí bývalou kamarádku. Těžko se člověk vcítí do pocitů, které nezná. Musí být strašné trpět touto chorobou. Bohužel, ona měla těžké duševní stavy kdykoliv jsme se viděly. Třeba jsme se setkaly, pokecaly, vše vypadalo normálně. Odešla jsem v pokoji domů, s nejlepší náladou a domněním, že už je na tom dobře. Sotva jsem došla domů, začala mě bombardovat SMSkami, jak jí naše setkání ublížilo, jak ze mě cítí emoce, že mi závidí, že je umím vyjádřit, jak jí ze mě bolí hlava, trnou nohy, ruce a kdesi cosi. Za pár dní mi pak napsala, že se omlouvá a chce se sejít znovu. No a já - postižená zřejmě "pomáhajícím syndromem" jsem se otřepala ze všeho hnusného, co na mě naházela, a sešla se znovu! A tak to šlo stále dokola, několik let. Takže si za všechno, co mi udělala, můžu sama!

arrow
profile_image
janis
od 21. 6. 2007
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Ganti,
docela mně to ptaky připomělo můj vztah s kamarádkou, se kterou jsem to ukončila před rokem. Opravdu tím, že jsem neustále přistupovala na to "její" bylo vlastně to nejhorší...nakonec to dopadlo tak, že mně i citově vydírala, že je kamarádka a že by toto a tamto nikdy neudělala a bla bla...třebas jen to, že jsem byla v nemocnici a neřekla jsem jí to. Nechtěla jsem a chtěla jsem být sama, ale tos neviděla to peklo...děsně sms proč to dělám a tak...až mně vyskočila teplota a musela jsem tel.vypnout, pak další výčitky a tlačení mně kam jsem nechtěla...nakonec jsem snad po 15 letech usoudila, že už tohleto fakt nemůžu a utla to. Rok jsem ji neviděla, před 3 měsíci hodila mailem udičku, nechytala jsem se a ani nebudu. Řekla jsem jí, že se musí dát dopořádku a třebas s ní někdy na kafe pujdu, kdo ví....byla jsem z toho strašně smutná, ale fakt to nešlo....občas slyším, že chodí po doktorech a léčitelích a asi hledá co by jí pomohlo, držím ji v duchu palce.
janis

arrow
profile_image
Ganti
od 2. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Vypadá to, Janis, že máš podobnou zkušenost jako já. Možná je ta tvoje kamarádka taky nemocná, možná o tom ví, možná ne. Ale pokud tě takhle stíhala, jistě k tomu měla důvod. Nebyla jsi třeba jedinou kamarádkou? Jediná, která jí zůstala? Znáš důvod, proč se na tebe tak upnula? To by mě moc zajímalo. Každopádně v mém případě jsem měla dávat větší pozor na signály, které mi bývalá kamarádka vysílala, ale na rovinu nikdy neřekla, že jí něco vadí, že za ní nemám chodit. Byl v tom taky kus mého sobectví, nechtěla jsem se vzdát přátelství, které bylo po většinu života naprosto super a začalo se hroutit po té, co ona onemocněla. Zpočátku vůbec nevěřila, že je tak vážně nemocná, taky hodně chodila po různých léčitelích, ale bylo to horší a horší...Když jsem si přečetla příspěvek od Andrije, trochu jsem se do ní vcítila. Stejně si myslím, že kdyby se od začátku léčila léky, které jí byly předepisovány, nemuselo to tak daleko dojít. Myslíte si, že se schizoafektivní poruchou, pokud je léčená, může člověk "normálně" žít?

arrow
profile_image
durina
od 13. 9. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ganti
Ahoj Ganti, mám také zkušenost se schizofrenií. Moje matka je nemocná na tuto nemoc. Projevila se u ní v plné síle po narození mého mladšího bratra. Lidově se tomu říká, že jí udeřilo mléko do hlavy. Už nikdy se z toho úplně nevzpamatovala a je na invalidním důchodě a odebrali ji svéprávnost a mě s bratrem. Věčinu života ztrávila v PS léčebně. Mě a bráchu vychovala babina a děda. V sedmi letech jsem byla jako dospělá. V první třídě jsem měla v pololetí trojku. Musela jsem hodně makat abych se vytáhla. Hodně jsem četla a samovzdělávala se. Vystudovala jsem úspěšně vysokou školu. Pracuji ve financích. Tohle vše se odrazilo na mojí současné nadváze. Moje největší obava byla, zda tato nemoc není dědičná. Při prvním těhotenství jsem absolvovala řadu genetických testů. Dle krevních testů hrozil davnův syndrom nebo rozštěp páteře. Syn se narodil v pořádku, ale je hyperaktivní. Do jeho puberty mám o zábavu postaráno. Časté návštěvy školy kvůli chování, nesoustředění a pod. Věř mi lidi z touto nemocí by asi měli uvažovat , zda vůbec mají mít děti.

arrow
profile_image
durina
od 13. 9. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Abych to upřesnila, po porodu mého bratra nemoc přerostla do schizofrenie. Ale přesnou diagnozu neznám.

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené