arrow
profile_image
qwertyw
od 29. 6. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Z devíti popsaných příznaků na mě sedí sedm až osm. Abych se ve zkratce popsala - Je mi něco přes 20, nemám pořádnou práci, nemám vůbec žádné zájmy, nemám opravdové kamarádky. Přítele mám ráda, ale nedokážu mu to říct. Mám pár "kamarádek", ale absolutně nemám potřebu se s nimi stýkat nebo s nimi cokoliv sdílet. Když jsem ve vyšším stádiu těhotenství potratila, bylo mi to jedno a když mě vezli na sál, tak jsem přemýšlela o tom, jak dlouho budu v nemocnici a nepůjdu na solárko - měla jsem hrůzu z toho, že vyblednu. To, že jsem zrovna přišla o dítě mi bylo jedno. Vlastně je mi skoro všechno jedno, v ničem nevidím perspektivu, vůbec nevím, co od života chci, co chci dělat a nedovedu si představit, co se mnou bude, až budu muset být samostatná. Pořád si představuju, co všechno udělám, dokážu, ale stejně jen dál sedím a nedělám nic. Cítíte se někdo stejně nebo podobně? Může to být porucha osobnosti nebo je to jen nějaká krize nebo deprese?

arrow
profile_image
Venuše
od 8. 7. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Víš, asi rozhodující je, nakolik Tobě tahle vlastnost vadí.A jestli jsi byla taková už od narození, nebo ses změnila později, kdy a proč...
Píšeš o těhotenství, to musíš mít s přítelem nějaký vztah, asi. takže jsi schopna vztahy navazovat. Píšeš, že ho máš ráda. To jsou city, ne? Láska...
Jsi zjevně ctižádostivá, mladá, můžeš studovat, užívat si, není divné, že v tom věku netoužíš po dítěti.

arrow
profile_image
penelopka
od 28. 4. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Hlavní věc je, že takto asi nejsi spokojená. Takže možná budeš mít chuť něco s tím dělat - určitě doporučuju zajít k psychologovi a rozebrat to s ním - ale chce to najít nějakého, který ti opravdu sedne a nečekat výsledky po prvním sezení. Psycholog ti pomůže určit, jestli se jedná o depresi nebo něco jiného, my tady nejsme odborníci.

Jenom by mě zajímalo - k příteli něco cítíš? nějakou lásku?

Když jsi byla mladší, bylo něco, co tě těšilo a zajímalo?

Jak teď trávíš volný čas, čemu se věnuješ?

Když se člověk chce rozvíjet, nejsou žádné důvody, proč by nemohl. Takže určitě zajdi k odborníkovi a začni to řešit. Některé věci mohou být jen obrana - třeba to, že myslíš na solárko místo na mrtvé dítě.

arrow
profile_image
qwertyw
od 29. 6. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Cituji Venuše: v tom věku netoužíš po dítěti

Myslím, že o tohle nejde, já jsem po něm netoužila nikdy, ale jde mi o to, že spíš obrečím rozbitý mobil než tohle.

Cituji penelopka: k příteli něco cítíš? nějakou lásku?

Jo, mám ho ráda.

Cituji penelopka: Když jsi byla mladší, bylo něco, co tě těšilo a zajímalo?

Právě, že ne. Nikdy jsem neměla žádné zájmy ani kamarády, připadám si celý život strašně prázdná (ale nevadilo mi to a nevadí).

Cituji penelopka: Jak teď trávíš volný čas, čemu se věnuješ?

Volný čas trávím a vždy jsem trávila tak, že sedím a koukám do zdi.

arrow
profile_image
penelopka
od 28. 4. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

A co takhle jednou v životě zkusit něco jiného? Něco podniknout? přihlásit se na výtvarný kurz nebo začít hrát na nějaký hudební nástroj? hudba prý otevírá mnohé dveře v duši... nebo začít s nějakým sportem....žes to nikdy nedělala neznamená, že tě to nebude bavit. Žijeme jen jednou a ty asi taky nejsi úplně spokojená, když zakládáš toto téma. A jak trávíš čas s přítelem? Podnikáte něco? A kdyby umřel on, vadilo by ti to? Co se týče toho potratu, asi nejsi jediná ženská, která to tak má, některé prostě zajímá víc lak na nehtech než dítě...

arrow
profile_image
qwertyw
od 29. 6. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Cituji penelopka: A co takhle jednou v životě zkusit něco jiného? Něco podniknout?

To je právě to - zkoušela jsem už kdeco, ale nic mě nikdy nebavilo a u ničeho jsem nevydržela, sport, jazyky, hudba, nic. Čím jsem starší, tím víc o tom přemýšlím, ale nikdy se nedostanu dál, než právě k tomu přemýšlení. Sice s tím nejsem spokojená, ale říkám si, že kdyby mi to tolik vadilo, tak s tím přece něco dělám. Když kolem sebe vidím ostatní co všechno dělají, stíhají a čím se baví, tak si přijdu, že jen přežívám a vlastně ani nevím proč přežívat. Vůbec nevím, co se životem, nevěděla jsem to nikdy, ale čím jsem starší, tím víc si to uvědomuju.

arrow
profile_image
penelopka
od 28. 4. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na qwertyw:

jak jsem psala, za pohovor s psychologem nic nedáš

a chvíle s přítelem tě taky nebaví?

arrow
profile_image
qwertyw
od 29. 6. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Reaguji na penelopka:
Být s přítelem mě baví, jsem s ním ráda, i po letech se na něj pokaždé těším.
Psychologů i psychiatrů jsem už vystřídala víc, ale vždy mi jen předepsali antidepresiva. Prý mám lehkou mozkovou disfunkci, to mi řekli už v dětství, ale nikdy se to nijak neřešilo.

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

No něco takového také prožívám, příjde mi že mě nic nenaplňuje a někdy je mi všechno jedno. Myslím že v dnešním světě je to pro ty z nás co jsme psychicky slabé dost těžké. Nejsem ten typ co jde přes mrtvoly, vychvaluje se do nebes a leze výše postaveným lidem do zadku. Ale taky nemám odvahu udělat něco pro to aby se můj život změnil. Někdy mám takovou chuť se přestěhovat a dělat sama za sebe, ale vždy zůstane jen u snění..

arrow
profile_image
qwertyw
od 29. 6. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Cituji sapca: vychvaluje se do nebes

Přesně, já nemám vůbec žádné sebevědomí a když mi někdo řekne, že jsem chytrá, tak si myslím, že si dělá p*del, ale zase jsem až přehnaně namyšlená, co se týče vzhledu. Říkám si, že když jsem blbá a k ničemu, tak aspoň vypadám dobře. Asi si tím kompenzuju nízké sebevědomí v jiné oblasti.

Cituji sapca: ale vždy zůstane jen u snění

Moje řeč.

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na qwertyw:
No taky se dost podceňuju a taky se dost nervuju kvůli každý blbosti, ale jen vnitřně. Nedávno jsem četla že tyhle poruchy vznikaj už v dětství, když jsme třeba něco provedli a rodiče nám např. řekli že to se může stát jenom tobě, jsi úplně blbá všechno zkazíš apod..Což teda v mém případě bylo na denním pořádku, takže se ani nedivím že jsem jaká jsem :-/

arrow
profile_image
Venuše
od 8. 7. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji qwertyw: Psychologů i psychiatrů jsem už vystřídala víc, ale vždy mi jen předepsali antidepresiva. Prý mám lehkou mozkovou disfunkci, to mi řekli už v dětství, ale nikdy se to nijak neřešilo.

Nesouvisí ta citová oploštěnost právě s AD?

arrow
profile_image
qwertyw
od 29. 6. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Cituji sapca: dost nervuju kvůli každý blbosti

To já taky, ale právě jen kvůli těm blbostem. Věci, kvůli kterým bych se nervovat mohla, ty jsou mi jedno

Cituji sapca: to se může stát jenom tobě, jsi úplně blbá všechno zkazíš apod

Hm, to já jsem pořád slyšela něco jako "proč všichni mají normální děti jen já ne".

arrow
profile_image
qwertyw
od 29. 6. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Cituji Venuše: Nesouvisí ta citová oploštěnost právě s AD?

To ne, já jsem je nikdy nebrala, když jsem si na příbaláku přečetla vedlejší účinky, tak jsem je vyhodila, navíc jsem taková odjakživa.

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji qwertyw: proč všichni mají normální děti jen já ne

Tak to je něco podobného, člověk se pak cítí méněcenný :-/

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené