formica
Ono nejvíc záleží na tom, na čem to troskotá. Bohužel když to nejde tak to nejde, ale já mám zase zkušenost že jsem to jednou překousla ale nakonec to stejně skončilo a to ti pak přijde jesti ten čas nebyl zbytečnej, dávat do vztahu kterej nakonec skončil. ale kdybysme všechno věděly dopředu tak bysme si teď neměly o čem povídat že?
Někdy ta záchrana může být jen dočasná. Ale určitě to nejde zobecňovat.
formica
Vím, co se Ti stalo. Tak můj muž by nedělal drahoty, dal by mi pusu a jelo by se dál. Zvlášť, kdyby mi umřela babička.
Tak si to představuju.
/ Pochopitelně se můžu mýlit- a roli hraje i věk/. I když můj muž měl v 29 letech už dvě odrostlé děti.
M.
Maria
Kéž by to udělal taky...taky jsem si myslela, že má dobré srdce, vždycky mě podržel, do této doby a pak taková rána...tak nevím, jestli se to dobré na něm změnilo a byla to jen počáteční skoro dvou roční přetvářka nebo to byla prostě momentální naštvanost a výsledek naší hádky.
Proto se snažím věřit v to, že to bylo momentální selhání (kvůli ješitné naštvanosti a mým scénám) a že to dobré v něm pořád je.
Dobré srdce je asi nejlepší odpověď, co tu zazněla.
Nejdrsnější radu, kterou jsem si z omlazení odnesla byla tahle: zamyslete se nad tím, jestli byste Vašeho partnera přály své dceři.
Nevzpomínám si, kdo jste to tu psal a bylo to myslím z knížky od Sommerový, ale docela mnou otřásla
On k tomu byl samozřejmě dodatek, proč bychom měly přát sobě horší partnery než našim dcerám.
Tím se to moc nevylepšilo, co?
Tím se to moc nevylepšilo, co?
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.