Smíření se s koncem vztahu

Reaguji na 13Maartinkaa02:
Tak hlavně, ať do toho zas nespadneš, když ses tak dlouho vyhrabávala a nakonec nezjistíš, že stejně nic a pak se z toho budeš dostávat znovu, víš jak to myslím...

Reaguji na Harlow: No, myslím, že jsem si po tak dlouhé době vybudovala dost silný postoj "Ledová královna", tak uvidíme, ale myslím, že tak velkou snahu zase nevyvine, tak se není nejspíš čeho obávat.

Reaguji na 13Maartinkaa02:
jasně.. no každopádně nikdy nevíš

Reaguji na Harlow: Jasný, člověk nikdy nemá říkat nikdy

Reaguji na Harlow: Ono se s rozchodem vyrovnává o to hůř, když se vlastně nic špatného nestalo...(krom toho rozchodu jako takového, že).

Ja mám pocit že to nemusí byť celkom pravda ... práve preto že som v tomto vzťahu vydržala veľa zlého, tak mám pocit akoby to bolo o to nespravodlivejšie že ma opustil
Tak, doparoma, načo som sa toľko snažila! Aby on potom raz povedal, ahoj, toto je naposledy?!?

Prečo som pri prvom náznaku problémov neutekala "úprkem prk"? ...či ako to bolo.

A práve preto že som vydržala mi to príde akože - po použití zahodiť

teda na tohle bych si dala pozor....já už taky jednou myslela, že jsem ze vztahu s ex venku, fakt to tak vypadalo, a pak stačil jeden oběd, pár telefonátů, další oběd, někam zajít a byla jsem v tom zpátky....a on se samozřejmě vrátit nechtěl...jak píšu, ted mi jde o někoho jinýho a myslím, že ex jsem definitivně překonala, ale pro jistotu bych s ním stejně teď ještě nikam nešla....jednou jsem si vztah zkazila s tím, že jsem se s ním začala vídat a toho novýho kluka pak kvůli němu pustila k vodě, a podruhý už to neudělám...ani nikoho kvůli němu k vodě nepustím, a ani s ním nikam nepůjdu, protože by ješt ěmohl využít toho, že mám teď depky....prostě měl šancí dost, vždycky je zneužil a nic z toho nebylo, já se konečně po nevím kolikátým pokusu poučila a prostě už ne...

Jojo, tohle už jsem taky slyšela. (můj "příběh" je v profilu, tak se kdyžtak mrkněte. Je to téma, které jsem před několika dny založila...).
Jsem teď po rozchodu cca týden a nejhorší je, že dneska slavím narozky. Sama. Fakt super pocit, když ještě minulý týden jsme byli "šťastní" a já si myslela, že ty narozeniny oslavím s ním. Už je "vzhůru" (net je opravdu kouzelný nástroj, přes něj se člověk tolik dozví a stačí, že má icq) a myslela jsem, že mi napíše hned ráno, když ještě před týdnem mi tvrdil kdoví co o tom jak mě miluje, ale ještě si ani nevzpoměl, tak uvidíme.

Ale šance tomu moc nedávám. Je to smutný. Zvlášť když si představím kolik toho vždycky nakecal o tom jak mě miluje a jak by beze mě nemohl žít. A to už je třetí vztah. Na chlapy začínám pomalu rezignovat. Jakmile někomu uvěříte a začnete mít ten pocit, že Vás miluje a všecko je v pořádku, stačí tak málo a všechno je pryč. Začínám být z chlapů opravdu zhusená, dneska aby člověk pohledal někoho kdo to s Vámi myslí opravdu vážně.

Tohle mě právě štve... najednu stranu je sice hezký, že o něm sem tam něco vím, ale radši bych nevěděla... ale nedá mi to no...

Reaguji na mydlova_bublina: U chlapů je nejlepší mít nějaké to své tajemství a být tajemná, ale to při dlouhodobém vztahu jde jen těžko. Pak si vždycky myslí, že ještě nedobyli všechno a jsou jako ze zlata, jak člověk povolí a tuhle mez překročí, většinou to jde do kopru - z mé zkušenosti.

Reaguji na 13Maartinkaa02:
Toto jsme řesně dělala já, po 4 letech byla zvyklá říkat vše, každý pocit. Před několika dny to skončilo rozchodem a opět se snažím něco řešit, říkat jak se cítím, jak ěm to trápí a je to jen horší. nevím co je nejlepší řešení, dělat nezájem, nebo se snažit ... každopádn on nic řešit nechce, stále: necháme tomu čas, pak si promluvíme, ale co je čas

Reaguji na mydlova_bublina: Jj,četla jsem tvůj příběh a je to hodně podobný mýmu.Obvzlášť na začátku mu pořád volala jeho máma snad desetkrát ať jde domů,že potřebuje pomoc.akorát se ta jeho rodina přetvařovala,jak mě mají rádi a když jsem si pak četla email jeho sestry co někomu psala tak pravda vyšla najevo,měli radost,že už se mnou není.Hlavně,že jsem ho celou tu dobu živila....no mě taky chybět nebudou...
Reaguji na JitkaC2: ty kecičky,že to chce čas mi říkal taky,ale spíš mi to přišlo,že se připravuje na odchod nebo spíš tím mě na to chtěl připravit.A měla jsem pravdu...

Reaguji na luciannarose:

No vidíš. A jeho dokázala rodinka spracovat a zmanipulovat tak, že mi ani k narozkám nepopřeje.

Reaguji na JitkaC2: Asi je na tojle lepší najít si nějakou kamarádku a drahé polovičce říkat jen občas co a jak máme, dělat se jakoby tajemnou. Jiné řešení můžského myšlení nevidím - pouze má zkušenost, nemusí to tak být u každého.

Reaguji na mydlova_bublina: z toho si nic nedělej...ti za to nestojí...