Trpím pocitem osamění

pocity samoty,když jste opuštěné doma ještě chápu,to mívám také ale nechápu,jak dokážu dostat pocity samoty na večírku mezi 30ti lidma,nebo tak něco .... i když jsem mezi přáteli,tak najednou slyším jenom hluk a vidím lidi ... mám pocit,že nemáme ani nic společného ... jako by mi nikdo nerozumněl a tím jsem byla osamocena ... divné pocity

Co nastala změna počasí, tak je to horší, než si zvyknu. Přítel je v cizině, tak je to někdy boj. Ale zase mám úžasnýho kamaráda,kterýmu můžu ty svy malicherný pocity napsat třeba skrze sms a přijde mi krásná sms, která mi hned dodá sílu. Pak dojde na kafe a hned je svět lepší.
A to jsme fakt jen kamarádi, žádny techtle a ani mechtle.
A pak mám spousty zvířat, takže s nima je to taky lepší.

to znám taky... a když sem sama jako doopravdy, říkám si, jak bych chtěla, aby se něco dělo a když se děje, tak tohle... sem hodně závislá na svém přítelovi, jemu je to uplně jasný a tak se beztak snaží zdrhat. Na jednu stranu je mi to moc líto, na druhou se mu ani nedivim... něco je se mnou špatně, na střední sem byla strašně společenská a teď... škoda slov. Sama sebe nechápu

Poslední dobou si tak připadám stále. Mám nového přítele, první měsíc to bylo nááádherný a teď je to najednou úúúúplně jinak. Podniká, má svou firmu a vše svádí na to, že má moc práce. Taky mi dnes nebylo dobře a jeho to ani nezajímalo...nepřišlo mu divný, že mi za celý den skoro nenapsal. všechno svádí na tu pitomou práci. já vůbec nevím, co mám dělat.

proč sou chlapi buď tak strašně zažraný do práce, že na nás kašlou, nebo nemakačenkové, co nás využívají, proč neexistuje nějaký zlatý střed... nebo jestli jo, tak proč sem ho nikdy nepotkala já...

Jééé holky vy mi mluvíte z duše.. zrovna minulý týden jsem myslela, že se utrápím. Přítel byl v práci a já sama doma, nic mě nebavilo a bylo mi hrooozně smutno, cítila sem se tak sama, že jsem myslela, že mi pukne srdce. Hrůza.. čím to?

dřív jsem se cítila sama když měl přítel třeba nějakou akci a já byla doma, ale řekla jsem si, že je to blbost, že sama nejsem, že mám chlapa, kterýho miluju a který miluje mě, mám práci, jsem zdravá, mám všechny ruce a nohy a dnes, když jde přítel nkam sám, si tu samotu už dokážu vychutnat, udělám si velkej hrnec čajíčku, vlezu si s časopisem do vany, pustím si film, zavolám kamarádce, přečtu si knížku, zařadím fotky do alb, prostě dělám to, co bych neudělala, kdyby byl přítel doma a jsem v pohodě, spokojená, slunce na srdíčku Na mě samota padala hlavně v momentech, kdy jsem nikoho neměla a přišel nějaký problém, ať už byl jakýkoliv...

No, tak já se taky někdy cítím sama. Ale není to v tom, že jsem třeba sama doma. Většinou to bývá i pohádce s manželem. Když zjistím, že máme jiné názory, když mi něco vyčítá a já se cítím nepochopená. To mám v sobě potom takový úzkostný pocit samoty a prázdna. Jinak pocit samoty, takový ten "pravý" jsem cítila, když manžel jezdil kamionem. Do té doby jsme byli celé dny spolu, nikam jsme bez sebe nechodili, nahrazoval mi kamarády, společnost, všechno a najednou jsem byla sama. Den měl pro mě snad sto hodin a moje nálada byla pod bodem mrazu, člověk by řekl, že budu mít čas na koníčky, kamarády atd. ale já jsem neměla chuť nikam chodit, jen jsem ležela a brečela. Byla jsem strašně úzkostlivá. Všichni mi říkali, že se chovám jako by umřel ale já se cítila hrozně opuštěná.

holky tak díky, to jsem ráda, že nejsem úplně sama
hned je člověku tak něják líp.....že to neprožívá jen sám.....zvířátka hoooodně pomůžou, to je fakt, ale já bohužel žádné nemám...měli jsme pejska, ale ten už bohužel umřel...je fakt, že se člověk necítil doma tak sám
holt musíme vydržet, jen by mě zajímalo jestli takhle trpí i chlapy....mě přijde, že oni takový věci moc neřeší, jsem si minule říkala, že kdyby si chlapy četli co všechno mi ženský tady píšeme , tak by se asi nestačili divit

Mirka M
jojo tak tohle přesně ! znám....jsem úplně stejná

Tak přesně tak se ted´ cítím taky,v cizím městě a když se chci seznámit tak nemá nikdo zájem připadám si hrozně

Tak jsem ted založila podobný téma a ted´ tu našla tohle.Tak to tady pročítám a opravdu je vás hodně,škoda,že se s některou z vás nemůžu setkat,aby jsme si mohly pokecat když budeme zase smutný

Tak jsem ted založila podobný téma a ted´ tu našla tohle.Tak to tady pročítám a opravdu je vás hodně,škoda,že se s některou z vás nemůžu setkat,aby jsme si mohly pokecat když budeme zase smutný

Jak změnit myšlení?
Mám také pocity samoty, nezařazenosti, úzkosti,.... prostě všechny tyhle dpresivní stavy. Souhlasím s tím, že pozitivum přitahuje zas jen pozitivně naladěný člověk. Chtěla bych svůj životní postoj změnit..... Ale prostě JAK?

Bohužel se pod toho můžu podepsat Velkou část svého života mám pocit, že se nějak liším od lidí kolem sebe. Cítím se jiná než většina kolem mě. Před časem jsme se přestěhovali na vesnici. Měla jsem ohromné iluze, malovala jsem si to na růžovo ... příroda, lepší vztahy mezi lidmi, vlastní dům.... No, tak mezi lidmi se cítím úplně cizí, spolu si rozumí ti, kteří tam vyrostli. Navíc si připadám izolovaná od zbytku světa, víkendy jsou strašné. Ráda bych zpět do města, ale prakticky to nelze, nejsem tu sama a dům je vlastně taková koule u nohy - alespoň pro mě.