Úcta, láska k partnerovi, nebo touha a šimrání v podbříšku k novému?

Výborný Možnosti jsi vystihla všechny je to jak slovní úloha... Hlavní je, abychom si za tou variantou, pro kterou se rozhodneme, ať už to bude jakákoliv, stáli a byli o ní přesvědčené a šťastné...

Jo tak to jsme na tom stejně. Taky jsem to nezvládla včas utnout. Vím, že to nemá budoucnost, ale to šimrání bylo silnější, takže rozum byl nebo spíš stále je někde - no však víte kde.

tak to jsi na tom dobře. Máš aspoň v tomto jasno. Já bohužel ne.

No možná to tak vyznělo, ale jasno v tom absolutně nemám. To, že jsem napsala, že vím, že to nemá budoucnost je výplod rozumu, ale cit (nebo jak tomu říct) křičí pravý opak.

Ify
colette11

stejně je to krásný pocit, být zamilovaná

Po svých zkušenostech jen láska a úcta, budování vztahu. Nějaké vzrušující úlety (třeba i nevinné) nestojí za ztrátu milovaného člověka a jeho důvěry. A ne a ne a ne!

JeansG
To jsi napsala moc hezky a hlavně jasně. Ano, každá si musíme uvědomit, jestli chceme prožít románek se "šimráním", kterej stejně dřív nebo později skončí a zevšední, nebo být s někým koho milujeme, byť už se nám dnes z toho nepodlamují kolena Určitě je ale důležité, aby na začátku našeho vztahu to "šimrání" bylo. Vztah bez zamilování je podle mne takový chudý a při prvním poblouznění se zpravidla rozpadne. Jak už jsem napsala dřív, já občas tohle šimrání pocítím i po 17ti letém vztahu a to je super.

Ahojky, to je moc hezký téma život je opravdu krátkej.. zajímalo by mě, opustili byste partnera, s kterým všechno klape, je to váš nejlepší přítel, jste na něj zvyklé, máte společnou domácnost, prostě pohodička, jistota, ale v posteli vám to neklape? Přesněji řečeno, začne vám být v posteli odporný? Tím pádem vztah nemůže fungovat a člověk nemůže být šťastný. Uměli byste to utnout jen kvůli tomu, když vše ostatní klape?

Mayci
Je odporný jen v posteli, nebo i když se Tě jen tak dotýká a políbí Tě třeba během dne? A bylo to od začátku vztahu, nebo dřív jsi se s ním milovala ráda?
Víš, říct že mi je někdo odpornej v posteli, je dost silný slovo, tak se ptám.

Mayci

jo, ale asi jsem tu jediná, já jsem pro tu vášeň, pro to si život prožívat a mít v důchodu na co vzpomínat, přece si jen kvůli nějakým zaběhlým pravidlům nenechám utéct život mezi prsty, i když vím, že každé rozhodnutí - zůůstat nebo odejít je sázka do loterie

Romísek

a nebo taky může být intenzivnější než v tom současném vztahu a i ten všední život může být krásnější

a nebo jít do nového vztahu, kde budeme i milovat a budou se nám stále podlamovat kolena

Já jsem taky pro vášeň, ale já ji prožívám stále. Mám nádhernýho svůdnýho chlapa a nemám potřebu to měnit.
Nic méně, každá jsme jiná a proto taky něco jiného potřebujeme. Některá má ráda jistotu a klid a jiná vášeň a šimrání.

Romísek

Já už s ním nejsem, ale trvalo mi to celý rok, než jsem prostě odešla. Ono to mělo hodně příčin, když jsem ho poznala, ten první půl rok byl skvělej, začli jsme spolu bydlet a v posteli to bylo perfektní. Jenže to asi bylo moc často a taky jak byl skoro pořád opilej, zprotivil se mi. Už i střízlivej. Byla jsem alergická na to, když se mě dotkl a já už to dělala jen "aby byl doma klid". Vztah byl takovej přátelskej, ale po vášni nebo touze ani stopy. Nechtěla jsem napsat přímo odpornej, ale prostě když vám jeho dotyky vadí, neradi ho líbáte.. Čím to je? Znamená to, že holka už nemiluje? Právě proto že mi trvalo tak dlouho od něj odejít, tak mě zajímá, jestli by některá taky opustila kluka jen kvůli tomu. Ono se to totiž většinou nespraví, spíš prohlubuje... Já jsem taky toho názoru, že život by se měl žít, protože je hrozně krátkej a dokud nemáme děti...

Jinak co se týče tématu, tak pokud bych měla partnera opravdu ráda, všechno klapalo, asi by mě z nikoho šimrat nezačlo. Ale nikdo nemůže mluvit, dokud v té situaci není.

Záleží na tom,jak ten vztah dlouho trvá.
Řekněme po dvaceti letech vztahu bych ho neopustila jen proto,že mě v posteli přestal bavit.

Ale jasně,by důvodem nesměl být alkohol jak jsi napsala později.

Třeba důvod,že prostě nemůže by pro mě rozhodně nebyl podnětem k ukončení vztahu.
Ale dost lidí staví vztah na sexu,já holt ne.

Laky

To víš že po dvaceti letech, i třeba po deseti bych taky člověka neopustila, nebo kdyby nemohl a tak podobně. Ale mě se prostě stalo to, že jsem měla dvouletý vztah. Od začátku jsem s ním bydlela, první půlrok byl krásnej, pak už jsem v tom vztahu nebyla šťastná a ten poslední rok už to bylo skoro nesnesitelný. Když jsem si uvědomila, jakej ten člověk je, začlo mi vadit jak uvažuje, jak je povrchní a tak dál.. Až se mi začal protivit v posteli a i když jsem se snažila ho mít ráda, nešlo to. Nevim čim to je, jestli jsem ho přestala milovat, nebo se mi prostě zhnusil tím jakej je... Vim že se vztah nedá stavět na sexu, ale ve věku kolem těch 20 - 25 let to pro člověka docela důležitý je, protože je to koření vztahu a bez toho to klapat nemůže. To je pak otázka...jestli se s tím spokojit, nebo si říct, že partnera už nemiluju a odejít. Dřív nebo později to stejně ztroskotá, buď nevydrží holka, nebo nebude šťastnej chlap, protože se mu nedostává dostatečně vášeň. Vám se to nikdy nestalo?