Vaše pocity/zážitky při smrtelném nebezpečí

No jéje, já nejsem žádná citlivka, ale taky jsem si kolikrát říkala, panebože, ať už ta bolest skončí... jakkoli...

Pollinko
Taky že jsem se za to pak styděla netušila jsem jak jsem slabá.. snad to příště tak lehce nevzdáma budu se snažit bojovat..a snad to "příště" jen tak brzy nebude

Já se vybourala ve 130 km/h. Dostala jsem smyk, raz dva a vidím, jak se auto "vzneslo" a letím do pole. V tu chvíli jsem pevně chytla volant, otočila hlavu nabok a zavřela oči. V tu ránu mi bylo jasné, že je po mě, že už nikoho neuvidím. Jen jsem si říkala: "A je to tu".. Šílený náraz, pak jsem to ještě chvíli šněrovala po poli a bylo to. Nic se mi nestalo, měla jsem pás a bouchly mi přední airbagy. Instinktivně jsem si sáhla na nohy, jestli tam jsou, byly, tak jsem se uklidnila a volala pomoc.

karelia
Tak to je drsný. To si ani neumím představit, mám 2,5 syna, u kterýho věčně trnu hrůzou, kam zase vleze a jestli mě z něj brzo neodvezou. Ještě že nemám barák

při největším úrazu, co jsem zažila, když jsem skončila s proraženou lebkou na poslední chvíly v nemocnici, mi v hlavně fakt nebleskli žádné vzpomínky ani momenty, přijde mi že ani není možné aby vám v tak krátkou chvíly běželo něco hlavou

Virtuální_kuře
No,já měla dvě nehody,pokaždé jsem jela autobusem,bylo to opravdu hnusné,ale při nárazu jsem měla prostě tmu,nic si nepamatuji a nic mě hlavou neproběhlo,já se tak nějak vzpamatovala,až když nás z busu tahali.

to se mi také stalo jako hnus! Od té doby se bojím vody!!