Vztah bez jiskry zamilovanosti

to je dobře. I hodný (charakterní, ne blbý) chlap má své mouchy, ale ten základ je super.

Reaguji na Lucinka18:
Zkusit to smysl určitě má. Proč něco, v čem se cítíš více méně dobře zahazovat za hlavu hned na začátku. Ale z vlastní zkušenosti vím, že když tam nebyla ona jiskra hned, tak už nenaskočila a po fyzický přitažlivosti šel vztah z mý strany pomalu do háje, ačkoliv jsem si s tím dotyčným po psych. stránce rozumněla sebelíp.

Reaguji na dany69: úplně to samé jsem zažila já. Teď jsem zamilovaná, vztah je takový, jaký má být. Určitě se ten,co není zamilovaný, trápí. Přesvědčovala jsem se, že určitě ta jiskra jednou přeskočí, vždyť je tak moc hodný...Nepřeskočila ani za tři roky.

Mám to také tak bohužel svého přítele nemiluji a auž se na něj ani netěším.

Ahoj holky, vždy jsem měla vztahy na základě okámžitého jistkření, okamžité chemie a snad i okamžité zamilovanosti. Teď po roce samoty jsem se seznámila s klukem, který se chová přesně tak, jak jsem si vždy přála, aby se ke mě chlap choval, prostě povahově přesně můj typ, jsme spolu asi 3 týdny, je mi s ním dobře, povahově úžasnej ale ta jiskra co tam má být tam není, prostě to necítím srdíčkem. Ani nejsem natěšená když za ním jdu, ani když mi píše, nechybí mi...ale nechci zahodit dát šanci klukovi, který by za to stál, do těď jsem narážela na samé víte co a nebo jim šlo jen o jedno, prostě v dnešní době se hledá chlap na vztah špatně a mě už táhne na 28 a bojim se, že fajn chlapa už nenajdu..a teď tu chlap s žasnou povahou která se jen tak nevidí ale nic tam necítím, má vůbec cenu mu dát třeba ještě pár týdnů a doufat že to přijde? Vždycky jsem byla toho názoru, že když to tam není v začátku, nepřijde to nikdy a že bych nemohla být ve vztahu jen z rozumu...Ale poprvé v životě a v mém věku, přemýšlim jestli tomu nedat šanci třeba ještě pár dní,jestli se něco změní, zkusit to zvlášť, když se tak špatně chlap hledá...Co si o tom myslíte vy?

tak na tvém místě bych zůstala jen u přátelství....podle mě už jiskra nepřeskočí, je to prostě jen dobrý kamarád, s kterým si rozumíš, myslím že vztah bez jiskry nemá cenu...na druhou stranu nic není nemožné, ale nelámala bych to přes koleno, nemusíte spolu zatím chodit a časem třeba jiskra přeskočí...
jinak s babičkou nesouhlasím, asi se v lásce zklamala láska se podle mě nedá nějak měřit, pokud jeden miluje míň, tak pravděpodobně spíš doopravdy nemiluje a to tedy není zrovna to pravé...

K tomu je zbytečné cokoli dodávat.

Taky přemýšlím nad tím, že už ta jiskra nepřekočí, jenže když ty chlapy kolem vidím a najednou mám fakt před sebou úžasného člověka, tak si říkám abych pak nelitovala, že jsem tomu aspoň nedala šanci..Člověk si jen nadává, proč zrovna takový fajn člověk mě nechytne srdíčkem, ale jen tím jaký je.Je jasný, že chci ještě milovat a vím že bez té jiskry a chemie se nezamiluju nikdy a je to asi ztráta času.Neumím být s někým jen z rozumu, je abych nebyla sama a necítila lásku..Dám tomu ještě pár dní a když se nic nezmění, tak nemá cenu brát čas k možnosti potkat někoho, kde to tam bude oboustraně, jak jemu, tak mě.Asi existuje minimum lidí, který to tam neměli a po čase to přišlo.Jenže mě už neni dvacet abych furt něco zkoušela, chci do toho jít naplno a časem samozřejmě mít rodinu s tím koho miluju.

Reaguji na Analía:
jak to vypadá po pár dnech? To co jsi tu napsala je přesně jakobych to do puntíku psala já, jsem teď v téže situaci.

Já zpočátku vztahu s mým současným přítelem žádnou zamilovanost nepociťovala. Ale něco mě k němu pořád táhlo a prostě jsem se s ním nerozešla. A teď, po roce vztahu? Miluju ho tak moc, až to bolí!
Analío, myslím, že jestli vztah ukončíš, jednou tě to bude mrzet...

Ahoj holky píšu vám po dlouhé době jak to nakonec s tou mou jiskrou dopadlo
Svého přítele miluju nade vše na světě a nikdy ho neopustím jsem do něj skoro po roce pořádnej blázen více než na začátku kdy ta jiskra nebyla tak velka

Já jsem to s oním klukem zkusila ještě 3 týdny a prostě to tam nebylo, necitila jsem nic a navic i sex byl špatnej a dobrý sex je základ dobrého vztahu....život jde dál a někde určitě ten pravý je, jen to chce mít trpělivost a nevzdávat to..

tak se po delší době ozývám na dané téma a jsem dost bezradná. Pořád z mé strany tam není žádné pobláznění. Jinak on je představitel ideálu ale necítím zamilovanost. Nevím co si počít?

Chvílema si říkám, že to skončím ale pak mě napadne jestli neudělám blbost, že když se mu tak líbím a má ty vlastnosti ideálního muže.

poraď te

Ahoj, chtěla bych poradit, jak zachránit vztah s přítelem. Byli jsme spolu skoro rok a dnes se se mnou rozešel kvůli tomu, že já necítím motýlky v břiše. To je podle něho důkaz, že ho nemiluju a že mu lžu. Přitom pro mě není láska a vztah o tom, jestli jsem bláznivě zamilovaná. Takto to bylo zezačátku, když jsme si psávali na skype (je ze slovenska), ale dnes už to vidím trochu střízlivěji a znám svého partnera z dobré i špatné stránky. Vím určitě, že ho miluju, je (byl ) pro mě nejlepším kamarádem, stejně jako milencem, byl strašně hodný, vždycky mě vyslechl, stál za mnou, rozuměli jsme si, měli podobné záliby, dokázali jsme se vždy na všem dohodnout. Plánovala jsem s ním prostě strávit život, strašně moc mi na něm záleží. On tvrdí, že mě miluje tak, jak já to nedokážu pochopit a že když to ze mě takhle necítí, tak to nemá cenu. Ale já jsem momentálně úplně vyřízená, byl to pro mě nejdůležiutější člověk v životě a nevím, co si mám počít. Nechce si nechat nic vysvětlit, zavřel se do ulity a neodpovídá na zprávy, nic. Mám strašný strach, že si mě vymaže ze života, i když mě tolik miluje, což opravdu vím. Je nějaká šance dát tohle do pořádku? Budu ráda za jakoukoli odpověď

nemohu založit téma, přesto bych se vás ráda zeptala:
Jak to má chlap? Když touží po nějaké ženě a ví že s ní z nějakého důvodu nemůže momentálně být? Štve ho to? Trápí ho to? Zapomíná se mu líp než nám ženám? Myslím jako že se s klidným srdcem otočí a řekne si fajn, zkusím to jinde.