arrow
profile_image
nonysek
od 13. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Ahoj holky,

Jsem taková bezprostřední a veselá kopa, přátelská. Jelikož se zabývám výukou, pracuji s mladšími (zatím nejsou o tolik) mám velmi dobré zkušenosti s tykáním - žák má pak pocit, že rozumím tomu, co nechápe a i se věc lépe naučí (než když by na něj dohlížela nějaká prudérní profesorka). Z několika pracovních vztahů se vyvinulo přátelství, postupem let. Mám i některé rodiny, co mě např.pozvaly mezi svátky na rodinný oběd, s rodiči si tykám, dostávám od nich dárky a pozornosti, mají mě rádi.
Jsem za to ráda, ale protože se tím chci zabývat i nadále "vážně" = jako jediná práce, a je mi jasné, že se to takhle nedá vést. U některých lidí to snížení odstupu vede k tomu, že si hodiny ruší hala bala atd. nehledě na to, že je pak i takové zvláštní, když vám ti lidi platí, přijdu si někdy i blbě, ale živí mě to, tak zadarmo to dělat fakt nemůžu Prostě kromě výhod to má i docela podstatné nevýhody.
Moc ale nevím, jak si odstup udržet, jsem prostě taková usměvavá a o lidi se zajímám, někteří ocení, že s nimi prohodíte pár slov nebo projevíte účast a pochopení a pokud už se takový vztah naváže, často si je pojistíte na hodně dlouho (nedělám to z vypočítavosti, jen takový vedlejší efekt). Jenže je to něco za něco.

Mám se chovat odměřeně, řešit jen věci kolem kšeftu a jinak nic? Prvním krokem by asi bylo pouze vykání (s rodiči samozřejmost, dokud nenabídnou tykání oni sami), ale jak už jsem psala výše, se žáky je to u mě takový zajetý styl výuky, že si vzájemně tykáme a nese to ovoce. Mimo jiné i třeba v tom, že mě často doporučí někomu dalšímu, protože si mě oblíbí, i když se občas třeba něco nepodaří spočítat a tak A já nevím, jestli by to stejně dobře fungovalo i bez "přidané hodnoty" - jak tomu soukromě říkám, čili něco asi bude stejně třeba zachovat...

Je tu taky někdo, kdo je taková povaha, že mu dělá problém zůstat profi a netahat do toho osobní úroveň? Udržujete si striktní odstup? Nebo máte naopak zkušenost, že se vám vyplácí udržet si osobnější vztahy se zákazníkem?

arrow
profile_image
nonysek
od 13. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Ještě bych ráda dodala, že po pár zkušenostech (jakési smlouvání o ceně, rušení výuky hodinu předem atd.) jsem se už kolikrát zařekla, že si k sobě nikoho nepustím, ale prostě časem to stejně nedodržím. Potřebovala bych nějaká pevná pravidla, jakýsi kodex
Naštěstí většina lidí je rozumných a naše domluva je stále stejně dobrá jako na začátku, ale vždycky se najde pár chytrolínů, co vytuší jakousi neautoritu a zkouší toho využít. Ale už mě to naučilo být asertivní a říct jim, že slevu nedávám a že když rušili hodinu předem, tak v jejich vymyšlený termíny na příště nemám zas já čas, než abych překopala půlku rozvrhu ... takže poradit si s tím umím, ale stejně to člověka naštve.

arrow
profile_image
Chudobka
od 6. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Tak v prvé řadě gratuluju, že Tě práce baví a máš dobré výsledky. Nemyslím si, že chovat se profesionálně = chovat se odměřeně. Nejdůležitější je umět ty znalosti předávat dál, mít dobrou strukturu hodiny, "umět učit" a držet si určitý odstup- tzn. být přátelská a usměvavá, ale nezabředávat zbytečně do moc osobních věcí apod. Ti lidi si tě platí z jediného důvodu- abys se něco naučili a milá a usměvavá lektorka je takový příjemný bonus, proč se lidi vrací.
Já mám třeba teď lektorku italštiny, která je opravdu kapacita v oboru, strašně moc toho ví a z jejích hodin si toho spoustu odnesu (myšleno vědomosti ) a přitom je hrozně milá a vtipná a já se na každou hodinu s ní těším a tomu odpovídá i moje příprava
Co se týče peněz- to, že tě něco baví a děláš to ráda a máš třeba toho člověka ráda neznamená, že to není práce- nás kdysi na nějakém masérském kurzu učili, že peníze jsou druh energie a příjem (výplata) i výdej (práce) má být v rovnováze

arrow
profile_image
nonysek
od 13. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na Chudobka:
Děkuji moc za reakci
Myslím, že jsi to vystihla přesně a lépe pojmenovala to, co mi právě moc nešlo

arrow
Neprodává v Bazaru

Jsem ta samá povaha - usměvavá, veselá, bezprostřední a někdy mám pocit, že mě studenti berou jako sobě rovnou, což se jim hned snažím vyvrátit, protože by tady měl být určitý profesionální odstup. Kolegové občas navrhují tykání svým studentům a když občas slyším, co si k němu dovolí, tak jsem ráda, že tohle nedělám. Ono se říká hůř "vy vole" než "ty vole". Tykám si pouze s jedním studentem, ale toho učím přes dva roky a navíc je o 10 let starší než já. Co učíš? Jinak jsem ráda, že tě učení baví, přijde mi, že učitelů bez syndromu vyhoření je málo. Tak jen tak dál

Cituji VeronikaEma: Kolegové občas navrhují tykání svým studentům a když občas slyším, co si k němu dovolí, tak jsem ráda, že tohle nedělám.

Ano. Můj kolega, mladý muž, co učí TV a Inf, tak nechal žáky, aby mu tykali a má teď docela problémy s autoritou.
Co se týče soukromého doučování, tak záleží. Když učím někoho, kdo je mého věku, tak si tykáme, se staršími vykám. Jednou jedna mladá maminka, jejíž malou dcerku jsem doučovala, tak mi tykala, ale taky si ke mně víc dovolovala, takže to už ne.

arrow
profile_image
nonysek
od 13. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na VeronikaEma: učím chemii+matematiku. No, někdy nemám do toho syndromu vyhoření daleko... Ale tak vždycky se nějak seberu a zase to jde

Holky děkuji za komentáře,určitě jsem si z toho něco vzala a už si i chystám nový ržim uspořádání od září, aby mi to nerušili hodinu předem a tak, to jen podporuje to vyhoření tyhle změny

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené