Ztracená kamarádka

Ahoj, bohužel se někdy stává, že pro nás hodně významné události, období , zážitky, na které vzpomínáme jsou pro jiného prostě jen minulost, ke které se už nevrací. Ona to asi prostě bere jako část dětství, už má jiné vztahy, přátele. Určitě v tom není žádné naštvání. Uběhlo hodně času a prostě "sejde z očí, sejde z mysli". Je pravda, že ti mohla odpovědět pár vět, na tom asi nic není. Ale už to pro ni není důležité.

já jsem na ní tehdy byla naštvaná, že prostě zmizela a nedala vědět.. jenže my toho spolu zažily tolik, že se to nedá jen tak vymazat a samozřejmě jsem jí hned odpustila.. strašně bych chtěla vědět, co se stalo, proč se tak zachovala.. přítel mi říká, že je blbá, že se mám na ní vykašlat.. jenže pak se mi o nás dvou zdá, jako třeba dneska, kde se ke mě chová, jako by mě neznala a já ji říkám, co vše jsme spolu zažily a ona pláče a nechápe, jakto, že si na nic nevzpomíná.. to mě pak takové sny dostanou a začne se mi stýskat ..

jo, to je pravda, proto jsem jí napsala, připomněla jsem jí, co všechno krásné jsme spolu zažívaly.. ale ona ne, že by odpověděla, ani ne že neodpověděla, ona hned odstranila vše, co o ní v tu chvíli bylo psáno.. a to nevypadá na nezaujatého člověka .. prostě to všechno vypadá hrozně divně, ona vždycky byla ovlivnitelná, ale že toho její mamka až tak využije, no bylo to tehdy drama..

právě, já ani víc nečekala..chtěla jsem jen vědět, jak se má..proto to vůbec nechápu

možno jej mama žiarlila na otca, chcela dceru iba pre seba a tym, že ste boli dobre kamaradky, musela sa striasť aj teba ...
je to len môj názor nemusí to tak byť...
je to veľmi nepríjemné ak človek stratí kamaráta, akoby stratil kúsok seba

to si myslím taky..strejda (její taťka, říkala jsem mu tak, protože jsem ho znala od miminka)byl super, pořád s náma vyváděl blbiny a teta byla vždycky ta v pozadí, navíc to byla jejich jediná dcera, jediné dítě.. ke konci už byla teta čím dál víc protivnější, dokonce poslala kamarádku k psychologovi, že prý má z otce trauma..strejda byl z toho úplně vyřízený.. tehdy jsme si s mým tátou a mámou začali všímat, že není něco v pořádku

No právě, a k tomu jsme spolu vyrůstaly od narození, slavily spolu všechny svátky, narozeniny, trávily společné dovolené..jo, se strejdou byla vždycky sranda, záviděla jsem jí takového taťku, byl jak jeden z nás.. fakt tomu nemůžu uvěřit, že někdo může až tak žárlit na vlastního muže

Tak strašně bych chtěla vědět, co se stalo, proč.. jenže už se to asi nikdy nedozvím, protože s ní nemám jak komunikovat .. je to jako by jí někdo vymazal paměť

nechaj ju tak, možno raz sa ti sama ozve, keď sa vymáni z maminho vplyvu

Asi ti nic jiného nezbude, než ji nechat být a jak píše verula, třeba se ozve sama. Chápu, že tě to velice mrzí, ale to se bohužel stává.

tak jasně holky, už jsem vyzkoušela všechno a nemá zájem, tak nemá no.. máte pravdu, třeba si to někdy uvědomí .. jen je zvláštní, jak někteří lidé mají na určité typy tak silný vliv

Jasný případ pro Poštu pro tebe

Vím jak se cítíš. Taky jsem ztratila dlouholetou kamarádku byly jsme jako jedna duše..pak jsem se z toho oklepala a našla jsem si další taky věčně spolu nerozlučné duo. No a teď se ze dne na den přestala ozývat. Když jí něco napíšu napíše takovou strohou odpověď a nemá čas. Když se jí ptám jestli někam zajdeme, tak že někdy jo a že teď neni čas. Přitom vím, že lže a tj. mě vyměnila za někoho jiného. Nejdřív jsem si říkala, kde jsem udělala chybu, že to tak je...Jsem teď v podstatě sama bez kamarádky a přátel celkově. Mám spíše známé. Cítím se momentálně hodně sama a ona mi chybí...ale tak to asi prostě je. I když si to nedokážu vysvětlit. Asi se teď stanu závislá na omlazeni

nechápu, jak můžeš být smutná z člověka, kterému ani nestojíš za pár řádek. Je minimálně slušnost odepsat. To asi moc velká kamarádka nebyla, když se chová takto.

jsou jí 3 roky, aby neměla svůj vlastní názor?

Je to škoda, ale myslím, že není čeho litovat, když se chová takto.

Tak by som ju neodsudzovala - tam bude určite dôvod v jej matke. Keďže dokázala "vďaka" nej zanevrieť na svojho vlastného otca (ktorý bol podla slov marki fajn), tak určite sa jej mame podarilo nejakým spôsobom ju poštvať proti svojej kamarátke. Neviem síce aký dôvod na to presne mala ale možno chcela aby začali spolu odznova a zanechala za sebou svoj vtedajší život vrátane ludí, ktorí doňho patrili.
Reaguji na Marki86:
Mrzí ma čo sa ti stalo Podla mňa ona tie spomienky stále má a stále sa jej vracajú ale zrejme ju niečo zväzuje a nechce sa k minulosti vracať. Možno keď si sa jej pripomenula tak sa jej všetko vrátilo a bola z toho aj smutná, lenže niečo/niekto jej bráni v návrate do minulosti.

Reaguji na EleanorWoods:
Hmm...práve aj kvôli takýmto scenárom som sa naučila veriť len sama sebe a spoliehať sa na seba, nepútať sa na iné osoby. Z jednej strany je to hrozné - ten pocit, že nemáš nikoho komu sa môžeš zdôveriť, komu môžeš dôverovať, spoliehať sa naňho v dobrom aj zlom, s kým poriešiš "babské záležitosti" , s kým zájdeš do kina, na nákupy,....je to ubíjajúce. Z druhej strany som stále pripravená, že môže prísť sklamanie a tak ma to nezasiahne tak velmi ALE bolí to asi tak isto.

stalo se mi to a dvakrát. Bohužel jednou to byl opravdu extrém.. a od te doby nemám nejlepší kamarádku...A to jsem ji neudelala vubec nic..prohlásila,že se chovám jako blbá bárbina,protože jsem si odbarvila vlasy na blond .. trapné no...ale přestala se se mnou bavit bez vysvetlení a to se ani neodstehovala a znali jsme se od skolky...Co na to říct no ..