arrow
profile_image
jennie
od 18. 5. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj. Mám dceru, které je 2,5 roku. Na svůj věk je velice chytrá, bystrá, vnímavá, přemýšlivá, pohybově velice šikovná. Povahou je hodně společenská, hodná, neustále povídá, celé věty. K dětem se chová hezky, neubližuje, k mladším dětem má pečovatelské tendence. Umí se i vztekat, což je normální, ale není to vyloženě uvztekánek, který si lehá na zem. Prostě vše v mezích normy. Od narození asi do roka byla hodně uplakaná, což se s věkem srovnalo. A dost byla fixovaná na mě, nemohla jsem se od ní hnout, jinak strašně plakala. Fixovaná na mě byla asi tak do jejích dvou let. Proč to zde píšu. Snažím se ji popsat, abych se dostala k jádru, s čím bych se ráda svěřila. Jak už jsem psala, je hodně společenská, má ráda děti, dospělé, prostě je ráda mezi lidmi. Také často chodíme mezi lidi, i já jsem společenská.. Mám hodně kamarádek, které mají také děti, se kterými se pravidelně vídáme. Mám i hodně známých maminek, se kterými se vídáme ne tak často třeba na dětských hřištích nebo různých akcí pro děti. Stačí když se třeba s uvedenou maminkou vidíme po třetí a dcera k ní najde takovou důvěru, že když jsem odběhla třeba do auta a ta maminka mi ji na moment hlídala, tak jí položí otázku - Ty jsi teď moje maminka? Nebo se švagrovou, se vídáme tak dvakrát do roka, viděly jsme se nedávno na chatě manželovo rodičů a já musela odjet za mojí babičkou, tak dcera jí začala v mé nepřítomnosti říkat mami. Víte docela mě to začalo trápit, i když si možná většina z vás řekne, že řeším blbosti, proč kvůli tomuto zakládám téma. Možná bych nad tím měla mávnout rukou, ale nejde mi to. Asi dělám něco špatně. Jenže nevím co. Dcera nejen že to občas takto někomu řekne, tak má i potřebu se k dotyčné mamince přitulit. Víte já bych se nad tím asi ani nepozastavovala, kdybychom s malou nebyly mazlící typy, ale my se spolu pořád mazlíme, pořád mám tendenci ji tulit, mazlit, pusinkovat. Prostě jako každá maminka mám hrozně ráda její blízkost. Je to moje dítě, tak jistě nemusím popisovat, jaké mám pocity. Spí s náma v posteli, protože to chce ona, ale i já. Vím, že by měla spát ve své posteli, ale já mám hrozně ráda, když ji mám vedle sebe. Víte, chápala bych její chování, kdybych k ní byla chladná, nehladila ji, nedávala ji najevo, jak ji mám ráda, ale takto mě to udivuje, že má potřebu se tulit k "cizím" maminkám. A mě v tu chvíli vždy odmítá a nechce se přitulit ke mě. Co jí u mě chybí?
Na druhou stranu si říkám, jestli to není tím, že umím být v některých ohledech přísná. Jsem přísnější než manžel. Trvám na některých základních věcech a jsem neústupná. Trvám na tom aby seděla u jídla a neběhala u toho. Trvám na tom, aby si vždy při příchodu domů nebo kamkoliv myla ruce, dvakrát denně čistila zuby. Když mi vzdoruje, což někdy dělá, tak neustoupím a prostě se ta danná věc udělá. Ona na mě kouká, že jsem zlá, přísná, ale zase na druhou stranu, jsou pravidla, která jsou v životě nutná a nechci, aby mi pak " skákala po hlavě " . Jsem povahou spíš cholerická, dokážu zařvat, dokážu se naštvat, ale někdy toho mám asi jako každá maminka dost, navíc, když jsem na ni převážně sama, protože manžel je hodně vytížený. Tím si nestěžuji, jen moje občasná podrážděnost asi pramení z toho.
Připadá vám úplně normální, že je dcera hodně důvěřivá k jiným maminkám, občas jim řekne mami a tulí se k nim a mě v tu chvíli odmítá? Víte nikdy jsem to u jiných dětí neviděla. Naopak některé děti jsou hodně vázány na maminku a k cizím lidem jsou odtažité a bojí se. Což bylo i u dcery, ale přelomem druhého roku se to u ní úplně obrátilo. Snad si o mě nebudete myslet, že jsem se úplně zbláznila, když tu řeším takovou věc. Vím, že lidé mají vážnější problémy, ale já nad tím přemýšlím a chtěla bych vědět, zda nedělám něco špatně. Nebo zda jste se tím někdo setkal, či máte nějaké zkušenosti. V názvu tématu je to směrováno nejen maminkám, prostě všem. Moc děkuji a omlouvám se za dlouhý příspěvek.

Může to být součást osamostatňování se od Tebe (po druhém roce nastupuje období autonomie a takového vztahového experimentování, co ti druzí, například rodiče, vydrží, možná vystihla, že Ti to vadí, tak to na Tebe zkouší dál), může to být součást symbolické hry, která je pro děti vždy hodně "opravdová" , může to být projev touhy po vytvoření náhradního bezpečného vztahu po dobu Tvé nepřítomnosti... vůbec se tím netrap, to pomine. Raduj se, že máš zdravé a šikovné dítě...

arrow
profile_image
jennie
od 18. 5. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Morrigan:
Asi máš pravdu. To že mi to vadí, tak vycítila, protože jsem ji vždy řekla, že maminku má jen mě. Proto se to možná pak znovu opakovalo, zkouší hranice.
A jak je přátelská, když cítí, že jsou ty maminky k ní milé a vidí, že tam mají své děti, které je tak oslovují, tak to zkusila.
Každopádně, jsem ráda, že je přátelská a chytrá, celkově šikovná. Rozhodně by mě víc trápilo, kdyby byla problémové a vzteklé dítě.

arrow
Neprodává v Bazaru

VIP

Jen bych si dávala pozor na její důvěřivost, aby ji někdy někdo někam neodvedl - asi bys jí měla naučit tu zásadu, že se s cizíma neznámýma lidma nemá mluvit a nikam odcházet

moje dcera zase říkala mami mojí matce, manželovo matce, sestře, mě a to docela dlouho - taky mi to štvalo, ale pak jí to přešlo

arrow
profile_image
jennie
od 18. 5. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na matadi:
Ony jsou to vždy maminky, které znám od vidění ( nejsem z velkého města ) . Takže si dávám pozor, s kým jsme, nenechala bych ji s někým v mé nepřítomnosti, kde bych si nebyla jista, že se nemůže nic takového přihodit. Třeba ta maminka co mi ji na minutu pohlídala, když jsem odběhla do auta, byla moje bývalá spolužačka ze základní školy, známe se, sice se pravidelně nevídáme, ale vím jaká je. Dcera ji viděla asi tak třikrát a nějak tu důvěru k ní našla. Dceři samozřejmě říkám, že s cizími lidmi nesmí nikdy nikam odcházet, teď to uhlídám, protože ji mám stále na očích nebo někdo z rodiny, ale ona si z toho zatím nic nedělá, protože si ještě neumí představit nebo nechápe, že na světě jsou někteří lidi zlí a ubližují. Ale výchovou ji to doufám vštípím, aby byla v životě obezřetná a opatrná. Snad se ta její důvěřivost s věkem nějak upraví na hranici - důvěřuj, ale prověřuj. Moje mamka mi říkala, že jsem byla taky taková důvěřivá, ale postupně jsem se dostávala do fáze, kdy jsem naopak lidem nedůvěřovala, asi tím, jak jsem poznávala, že život dokáže být někdy zlý.

arrow
profile_image
tkanule
od 5. 12. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

já bych to možná viděla i v tom, že je zvyklá se mazlit. U nás doma se to mazlení nějak moc neprožívalo, a můžu říct, že to do dneška nepotřebuju a dotknutí lidí mimo mé blízké je mi hooodně nepříjemné až do teď

arrow
profile_image
jennie
od 18. 5. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na tkanule:
Také jsem nad tím přemýšlela, že to může být tím. U nás v rodině, když jsem byla dítě, tak se to také nepřehánělo, nějaké objímání skoro vůbec, ale když se nám narodila malá, tak jsem měla a mám potřebu ji tulit k sobě a mazlit. Asi i proto, že mi to jako malé trochu chybělo. Jinak od lidí ne mě blízkých je mi to také nepříjemné. Nejsem na takové to vítání, objímání, pusu na tvář od kamarádů a známých, se kterými se vídáme párkrát do roka.

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené