Jak okouzlit muže?

Znělo to trochu jako návod, ale když je to takhle...

...no tak to potom jo

Mne to náhodou přijde logické - "nos nahoru" působí jako přirozená selekce. Slabší kousky si holt netroufnou a silné budou mát pocit, že mají něco "extra", což je žádoucí . Samozřejmě, afektované ofrňování se, určené k zakrytí vnitřní nejistoty do toho nepočítám .

ano, to jsem měla na mysli, ale na druhou stranu, ne každý, kdo chodí po světě s "nosem nahoře" je něco "extra", jen si to často myslí
Jinak k tématu musím říct, že čím jsem starší, tím mám menší potřebu někoho okouzlovat. Je mi jedno jaká barva vlasů se chlapům obecně líbí, je mi jedno jestli mají radši ženskou s makeupem nebo bez něj, jestli se jim líbí placatý nebo kulatý zadek a neřeším, jak bych se měla chovat, abych zaujala. Sázím sama na sebe, na to, co se líbí mně a na okolí v tomto směru kašlu.

hm, takže očividně asi působím že jsemna lovu z toho co jsem vyčetla. já jsem sama skoro půl roku, ale někdo mi chybí no..
nejhorší je že nemám moc čas lovit, nikam nechodím - akce, večírky, nikdo mě totiž nikam nezve. takže práce a domov..
přirozená jsem, ale jak setak kolikrát dívám po mhd páč v něm trávím nejvíc času, ani se na mě nikdo nedívá.

co je ale horší, hodně lidí mi říká, že jednám podle vzhledu. ale řeknětě když vidíte cizího kluka, nejednáte bud úsměvem či otočením se pryč právě podle vzhledu - tedy sympatií?
u mě nemusí být hezký, ale právě něčím mě zaumout. a mohou to být jen oči, vůně či tak...

Reaguji na Hanulicicinka: Podle toho jak se tady ve všech diskuzích, do kterých si přispívala, vyjadřuješ, tak i kdybys byla kráska s pětkama kozama, tak s tím co máš v hlavě asi nikoho neokouzlíš

to zajisté , když je Ti 15 a nevíš co s roupama

Reaguji na Ginfizz:

Reaguji na pajula:

Já si myslím, že důležitý je taky přístup k muži, kterého právě chcete. Já například využívám očního kontaktu, tím dáte nejvíce najevo zájem a to je to nejdůležitější pro muže. Když se na mě nějaká žena podívá a v mžiku očima uhne, nebo se na něho dívate jako na nějakého úchyla, tak je to pro mě asi znamení, že tady to nepůjde. Takže oční kontakt a pak úsměv, abyste nám mužům,dodali trochu odvahy..xo) Jinak samozřejmě preferuji raději nekuřačky,nevulgárně mluvící apodobně..xo) a pak se nechat trochu dobývat to určitě taky..xo)

Taky jsem se včera docela bavila nad příspěvky této uživatelky

Zdravím, už delší dobu si jaksi nevím rady a tak jsem se znovu rozhodla poprosit o radu vás....je mi 21 let, není to dlouho co jsem se rozešla s bývalým přítelem, který byl stejně starý jako já, byli jsme spolu šest let a celý ten vztah (i když mám spoustu krásných vzpomínek) měl mnoho nedostatků....prostě-nehodili jsme se k sobě. Potom jsem měla ještě jeden vztah (tří měsíční) který ukončil on, protože se mnou prostě byla NUDA. Trvalo mi to dlouho, ale konečně jsem se našla, jak sami dobře znáte, i když vám nejbližší říkají jak se věci mají, musíte si na to prostě přijít sami. Celý život se potýkám s neporozuměním s vrstevníky, našla jsem se až když jsem začala dělat operní zpěv. Zjistila jsem, že si rozumím nejvíc se staršími než jsem já a s lidmi "z oboru". Jsem určitým způsobem konzervativní, miluju vážnou hudbu, ráda čtu, ráda se vzdělávám, nekouřím, alkoholové excesy mě nijak extra nelákají....prostě jsem mentálně starší než jaké mám číslo na občance...takže jak už mi pár lidí řeklo-nudná?...došlo mi, že prostě vrstevníka jako partnera nechci, stejně staří kluci mě nikdy ani nepřitahovali-ani fyzicky. Vždycky se mi líbili starší muži, a kupodivu (čím to asi bude) muzikanti ááá inteligenti XD Nevím jak to vysvětlit, prostě starší chlap, který třeba nosí brýle a ví o čem mluví (velice zjednodušeně řečeno)...to je to co mě dokáže dostat tzv do kolen. No a konečně k jádru věci....jako moji nejbližší i já se konečně přesvědčila o tom, že by mi bylo asi nejlíp s někým starším a pochopitelně "hledat" v kruzích ve kterých se pohybuji nejraději. Nestojím o blbnutí, o flirtování, chtěla bych zázemí, jistotu, vážný vztah, který má budoucnost...no, ale je tu ten problém, že si prostě nevěřím, jak "sbalit" potrhlýho puberťáka to vím, v tom není žádný problém....můžu dokonce říct, že mám pocit, že se i dost líbím...no jo, ale jen takovým o které nestojím...puberťákům, kterým jde jen o jedno. Mám pocit, že ti starší kolem pětatřiceti třeba, už jsou prostě zadaní a nebo o mě nemůžou zakopnout, prostě mě berou jako děcko, nejen, že vzhledem vypadám mladší než jsem (říkají mi to všichni a sama to vidím), ale prostě (delší dobu pokukuju po jednom učiteli) a to je právě to-určitě mě bere jako žačku, nikdy by ho ani nenapadlo...a kdyby napadlo...je to inteligentní člověk, nebude mít dvojsmyslný narážky, nebude flirtovat...prostě absolutně nevím, jak mu třeba naznačit-taktně. Tak abych se neztrapnila kdyby mě opravdu bral pouze jako žačku a tak, kdyby ne, aby mu to prostě došlo. Nebo to mám raději nechat být? Aby byla úplně jasná situace-není to učitel ze školy kde suduju, je to učitel z hudební školy kam soukromě docházím na klavír, zpěv a k němu na komořinu.

buď společenská, měj kolem sebe mnoho přátel, buď usměvavá,měj stále dobrou náladu, buď z části nedostupná.. taky jsem zjistila, že chlapi mají velký zájem o nevinné, hodné, roztomilé, křehké slečny co se vzhledu týče, podtrhni své přednosti.. ale z osobní zkušenosti mám pocit, že nejvíce se těm chlapům opravdu líbí společenské a pohodové holky