Jak projevujete lásku v rodině?

To mě mrzí. To je to nejhorší co může člověk slyšet - přeci jen, kdyby si to nechala pro sebe a alespoň trochu se snažila předstírat. Ale ona jí to řekla na férovku už tolikrát, nejhorší je,že když něco dokáže tak ji vždycky zkazí radost. Když jí volala, že má maturitu a at hádá jak to zvládla tak jí řekla, že nemá čas na takovýhle blbosti ( použila peprnější výraz) a pak ji usadila ať si nemyslí, že vyznamenání má kde kdo . Fakt hrůza

Uff, já to měla takhle... odmaturovala jsem... volám domů a máma "super, jsi šikovná... přijeď domů, dám chladit šampanské"... já jak čůza se těšila ... přijedu domů... doma nikdo... já hlad jak vlk (2dny jsem ze stresu nejedla a nepila)... otevřu ledničku, vytáhnu sekanou (evidentně z dne před tím) a zbytek brambor... najím se... sednu k počítači a čekám... máti přišla domů... podala mi ruku, řekla "gratuluji"... pak mě tak brutálně seřtvala, že jsem mladšímu bráchovi snědla oběd... a pak... velké dlouhé nic... za týden odmaturoval bratr... celý den probíhal asi takhle: vstanu v 11, doma to voní, jdu do kuchyně... vidím řízky a bram. salát, vezmu řízek, dám na talíř a když si chci nandat salát, ozve se "hele, nech to ať zbude na bráchu"... bratr přijel... velké boom, nadšení, večer oslavička jak je šikovný... já po 3dnech dostala obálku... a jako nazdar... veselá maturita
Vím, maturovala jsem pro sebe, ale jako pardon...
Poté u nás byla babička a já šla na toaletu a máma seděla s babičkou v obýváku a neviděly mě, a máti říká "no nic moc, mohla mít víc dvojek no"... když mě uviděla, začala se smát že si dělá srandu...
život je krásný...

Reaguji na Nympha:

Teda to je strašné. A to jí to ani není blbé, když Ti slíbila šampaňské a podobně ?
Ale ty to máš doma hodně podobné jako ta moje kamarádka. Taky má bráchu. Její brácha fetuje, ukradl doma spoustu věcí, které prodával, kradl i po obchodech a pak to prodával - prostě synáček k pohledání a mamka z něj je hotová. Pořád ho omlouvá, ve 25 mu kupuje cigarety, Coly, drahé salámky a další pochutiny a kamarádce vyčítala, když ji poprosila o 50Kč na svačinu nebo dvacku na pití, když byly venku vedra - v 17, kdy si sama vydělávat nemohla zatím co on už dávno vydělávat měl . A také se vůbec nesnaží skrývat sympatie k němu.

to je hrozný, ty hlad mít nemusíš .....

Jasně sice maturuješ pro sebe, ale přeci jen chceš slyšet, že je na Tebe někdo pyšný, že jsi i těm rodičům udělala radost - já třeba maturitu považuju za svůj zatím největší úspěch takže si umím představit jak hrozně Ti bylo.
A že jsi mohla mít víc dvojek...... Taky jsi mohla dopadnout o dost hůř, a nic ve zlém, ale ono na ty známky nikdo moc nekouká. Já to vidím u sebe mám vyznamenání a k čemu mi to je? Vůbec k ničemu, alespoň zatím . A brácha měl určitě samé jedničky, že
Moc mě mrzí, že si tímhle musíš procházet - alespoň malá květina pro radost

Reaguji na Gogelka17:
Nejde o známky, měla jsem dost těžkou střední, maturitu nedávali zadara a já se svými známkami jsem byla hodně vysoko v průměru...

Páni, je fajn to ze sebe dostat...
Řekla jsem to jen jedné kamarádce, co mám doma...
Jenže stále žiji v tom, že má i krásné chvíle... kdy jsme šťastní... sama to má dost těžké, a postarat se o 3 děcka, to musí být dost těžké... prostě třeba k tomu má svoje důvody...
ale myslím, že i za 20let budu mít svojí mámu stejně ráda, víc než to...ale stejně budu mít v hlavě pár dost hnusných momentů...
Vrchol tvoří "nebuď hysterická, kdyby jsi umřela ty, nikdo by si ani nevšiml" ...

Zároveň si ale také pamatuji jak jsem byla maličká ... jak jsem dostávala pusu na dobrou noc... jak máma voněla indulonou... nevím kde se stal ten zlom... kdy jsme začali takto bojovat... kdyby se vymazali roky 13-18let... tak by jsme měly asi nejlepší vztah na světě...asi...
Chápu, byla jsem trošku divočejší...ale nikdy jsem nefetovala, nepropadala, neničila si svojí budoucnost...

Reaguji na Nympha: třeba má na tebe prostě vysoké požadavky. Asi by ses měla zeptat rovnou jí a ne o tom diskutovat na netu s lidmi, kteří tebe ani tvojí matku neznají. Každý jsme individuál co platí tady neplatí tam.. z toho co čtu buď má prostě raději tvého bráchu nebo s tebou má nějaký problém a nebo jsi jen hold ten terč na kterým se může vybít..vím jaké to je, když se od jednoho z rodičů nedostává znám to od táty. Nikdy mě nepochválil naopak vždycky si našel pár témat co mu na mě vadí a začal ..taky si ze mě utahoval došlo to až k tomu, že jsme se spolu dva roky nescházeli. Po těch dvou letech jsem přilezla já, protože i přes tu nenávist to je můj táta a chyběl mi. Vím, že se od něj ničeho nedočkám a že se mu nezalíbim, ale myslim si, že mě má taky někde hluboko v duši rád, ale neumí to dávat najevo. Víc dává cizím lidem než mě..Kamarádka má dvě babičky jedna je v pohodě druhá neustále dělá rozdíly mezi ní a druhou vnučkou. I když se moje kamarádka o sebe stará od 17ti sama, odmaturovala a je úspěšná a druhá je opak, který nic nedokázal a jen se válí..stejně má radši tu druhou a té mojí kamarádce něco předhazuje..

doma to bylo dost težký, táta cholerik, ale občas mi tu pusu dal, máma byla docela v pohodě, ale taky jsem si prožila svoje. NIcméně dceři projevujeme lásku jak nejvíc to jde, pusinkujeme, řikáme si, že se milujeme atd.

S otcem se nebavím, nedokéžu pochopit, že někdo může bejt takovej sobeckej a egoistickej *****

My se máme v rodině hodně rádi (upřímně rádi), máma je taková ta "kvočna domácí", táta tvrďák, ale prostě víme, že nás má moc rád. Mají dvě dcery, rok od sebe. Lásku si projevujeme různě - drobnými pozornostmi (čokoládu, kytičku tulipánů, bižu náušničky,dekorace do domácnosti apod.), každý víkend chodíme SO, NE k máme na oběd, takže i dobrým papáním, já jí naopak dovezu, pomohu s tím co nestíhá, zařídím co by měla komplikovanější, hodně si povídáme, moc se sice neobjímáme, spíš se pohladíme. S tátem si city slovy ani doteky nedáváme najevo, ale pokud cokoli potřebuju, tak by se mohl přetrhnout, takže vím, že nás rád má. Taky hodně navštěvujeme prarodiče, babičku vždycky pořádně obejmu, ráda vzpomínám na prázdniny který jsme u nich prožily atd atd. V rodině tchýně je to trochu jiné, mají nic moc vztah s druhou ofic. snachou (ona je dost chladná), tak se snažím trošku lásky nosit i k nim a musím říct, že návštěvy jsou milé a i s druhou polovinou rodiny strávíme pěkné chvilky. Je to asi o lidech, pro mě je rodina na prvním místě (máma nás tak vychovala), pak dlouho nic a zbytek. Vážím si toho, jak to máme, je to hrozně uklidňující v dnešním světě.

Věř mi, to jsem zkoušela jako první... máma je ale výbušná a absolutně nepřipouští, že by mohlo být něco špatně... a další hádku nepotřebuji, teď je doma docela klid jak jezdím jednou za 3 týdny ...

Tak to máme doma taky, jeden větší extrém než druhý...
Já kolem 15let vypadala že dopadnu hůře, bratr naopak, pak se to tak šíleně otočilo, že nevím kde se v něm stal ten zlom...

Mně kdysi máma ve vzteku řekla něco dost podobného, tehdy mě to tak ranilo, že jsem si tu větu musela napsat na papírek, doteď to mám někde založené ... Můj vztah s ní je dost komplikovaný, ona je člověk, kterému se nejde zavděčit, možná proto jsem se už dávno přestala snažit o to, aby ze mě mohla mít radost, když vím, že mě nikdy za nic nepochválí, i kdyby se mi to povedlo sebelíp, protože podle ní to určitě šlo udělat ještě líp / rychleji / efektivněji. Jakkékoli projevy lásky vůči své osobě si nepamatuju ani jako malá, žádné objímaní, pusy, vřelá slova. A přitom s mojí malou pětiletou sestrou se mazlí pořád. Nikdy jsem se jí s ničím nesvěřovala, závidím kamarádkám, které se svými rodiči mají tak kamarádský vztah, že si řeknou všechno, o klukách, kamarádech ... Ona vůbec moje kamarády nezná, nezajímá ji, s kým se stýkám, na maturiťák mi nepřišla, což mě mrzelo hodně, když jsem potřebovala podpořit, nikdy za mnou nestála, vždycky mi vyčetla, co já jsem udělala špatně ... Jinak s tátou nebydlíme už šest let a ten je úplně jiný, tomu můžu říct skoro všechno, on to chápe, není tak konzervativní jako mamka, a i teď mi říká, jak je rád, že nás ( mě a sestru ) má.

Reaguji na Raelyn:
mluvíš mi z duše! ... přesně to samé... jen že můj otec se mě zřekl a já jsem odkázaná na máti, proto jsem k ní asi tak fixovaná...

Reaguji na Raelyn:
Mám to obdobně, i když já se vlastně za své úspěchy styděla Vím, že jak jsem ještě navštěvovala základku, tak jsem nějaké olympiády vyhrávala, ale všechny spíš zajímalo, že jsem pořádně nezametla, či tak. A když jsem s tím přestala, tak jsem byla blbá. Když jsem jezdila na soutěže, tak se mým medailím smáli, že porotci museli být slepí, přičemž jsem na tom dost makala atp. A i když dál než do krajských kol jsem se nedostala, tak když sestra jen vykládala naučenou básničku ve škole, tak byla "děsně šikovná". Jí to za zlé nemám, miluji ji, ale prostě jsem se cítila, že nikdy nebudu dost dobrá

Moc mě za vás všechny, kteří nemají ideální rodinu mrzí.. já si čím jsem starší, tím víc uvědomuju, že moje rodina je tu pro mě vždycky, že tu budou připraveni mi kdykoliv pomoct a můžu se na ně s čímkoliv obrátit. Hlavně rodiče, ty miluju a i když přes období puberty, to taky nebylo růžové, tak postupem času se vše srovnalo a jsou to ti nejdůležitější lidé v mým životě. Ale i všechny tety, strejdové, babičky a děda, se všichni spolu vycházíme výborně, pomáháme si navzájem, máme o sebe starost a snažíme se všichni často vídat. To je pak hrozná líbačka, všichni pusu na přivítanou a když se nás sejde třeba 16, to je něco

Reaguji na Nympha: Ahojky, sice je diskuze už starší, ale já mám taky podobný problém. Jen jestli se můžu zeptat.. z diskuze jsem nějak nevyčetla nebo jsem to možná nějak přeskočila.. máte se sourozenci stejného otce? Možná že jsi plánovaná a proto je to asi důvod, že nedostáváš tolik lásky jako ostatní. Já mám třeba starší sestru o 7 let a mamka jí uplně zbožňuje, jsou jak nejlepší kámošky a mě bere jako tu, co má svůj svět a život a umí se o sebe postarat. Hodně dlouho jsem pátrala po tom, čím to je a proč proti své sestře nesmím říct půl slova, ač je panovačná, závistivá a dost často protivná, ale nikdy jsem nepochopila čím to je, že se jí mamka ve všem a vždycky zastane. Ona mi může třeba udělat z pokoje kůlničku na dříví, zničit byt, co jí mamka s přítelem vybudovali a neustále mi skákat do řeči, ale jak já něco udělám nebo si na ni stěžuju, okamžitě vypukne mamčin hysterák, proč ji tak nenávidím. Už to odmítám poslouchat a vždycky, když se tak rozeřve a rozbrečí, odejdu. Ségra mi přijde něco jako jak se u kluků říká "mamánek", má mamku pořád za p*delí, ona studovala střední školu tady, já byla na intru, ona studovala vyšší odbornou školu doma, já jdu na výšku zase daleko. Mamku nepotřebuju k základním věcem tak jako ona a to jsem o tolik let mladší (je mi 19). Jednou jsem o tom mluvila s psycholožkou a ta mi řekla, že původ matčiny přehnané lásky a ochrany bude v těch našich otcích. Ona má za tátu takovýho pobudu, moc se o ni nezajímá, nenavštěvoval ji nikdy jako můj táta a jevil o ní o dost menší zájem. Navíc si ségra musela projít dvouma mamčinýma žhavýma rozvodama. Proto má tendenci ji chránit a dodávat ji tu lásku o kterou si myslí, že přišla. Já otce nepotřebuju, je to jen moje kasička ke studiu, taky se o mě moc nezajímá, jen je to jeho povinnost platit alimenty. Ale matka tohle moc nechápe, pořád jsem ta nejhorší a nejsem vůbec rodinný typ, protože jsem uzavřená do sebe a bojím se mamce něco říct, protože to hned ví ségra a ta je někdy až úplně jedovatá svýma poznámkama. Takže já jsem s tím nějak smířená, te´d prožívám svůj první delší vztah a možná proto jsem se te´d tak zafixovala na přítele.. taky hledám lásku, kterou mamka dávala mé ségře.

To je smutný některý ty vaše story
My si s mamkou pořád "říkáme" jak se máme rády. Nebo to aspoň jde poznat ze vzájemného chování se k sobě. Mám nejúžasnější mámu na světě, když je mi smutno zavolám jí, jedu za ní, pomazlím jí. Vždycky jsme k sobě chodívaly a třeba se jen tak objaly, daly si pusu. S taťkou to je složitější, naši jsou rozvedení a taťka je v projevování citů zvláštní. Má mě rád, já jeho taky a vycházíme super ale vlastně nikdy nějaká pochvala, nebo vyjádření citu (jo jako dítěti ano) od té puberty už ne..vlastně až včera kdy mi řekl, že já jsem dokonalé dítě a jeho miláček. To bylo fakt hezký, že to konečně i řekl. Takže co se citů týče, jsem přesycená a doufám, že jednou tohle předám i já svojí rodině co oni předali mi. Tak krásnou přirozenou cestou