lolasek
holky chci to napsat veřejně vám všem,které jse po opce,nebo které na ni teprve půjdete,pamatujte jde především o váschci to npast na příkladu své maminky,které si neskutečně vážím,ale je tam jedno velké ALE...
pamatujte,že svět se bez vás po operaci nezboří...
myslete po operaci na sebe,buďte chvíli sobci,měly by jste se to naučit,moje maminka je ten zářný příklad toho,rozdat se pro všechny,je to silná ženská,která zvládne,cokoli...podstoupila v životě hodně komplikovaných operací,ale víc než operace ji vadila nečinnost,že nemůže být nápomocná...a dneska?vždycky věci podcenila a je nemocná tak,že ji hrozí vozíček,je to hrozné,ona,která si to absolutně nezaslouží,pro to,kolik toho zvládla,ale byť to zní tvrdě,je to i její vina,prostě měla být větší sobec.Vím,vždy se s láskou a radostí obětovala a tohle má za odměnu...jenže on by se ten svět také nezbořil,kdyby více odpočívala,prostě by jen fungoval trošku jinak a ona by byl zdravější...snad chápete z mého psaní,jak vroucně ji milluji,ale zároveň se na ni zlobím,protože není cesta zpět,aby byla zdravější...a mohla být,kdyby MYSLELA VÍC NA SEBE...stejně jako vy...nezapomeňte,po operaci jste to právě vykdo jsou ti důležití a kolem koho by se měl chvíli točit svět,protože jednou,až budete zdravé,to lidem kolem vás vrátíte...měla jsem závratnou potřebu vám to npsat...každý má jiný průběh hojení,každý se k tomu jinak staví,ale možná tohle není jen tav po operci,,,možná je to stav a přístup i životní...být malými sobci,s velkým srdcem...myslím,že takhle,je to správně namíchané...vaše Jola
Co na to říct ? Napsala si to nádherně a maminku opravdu moc , moc miluješ a hodně ti na ní záleží. Upřímně mi je to líto, jaké má problémy.Je to nespravedlivý - lidé, kteří se pro druhé rozdají a udělají cokoli, si krutost osudu vůbec nezaslouží. A věř mi Loly, že i já tohle znám moc dobře a taky jsem si tím prošla, ale u mě je to bohužel navenek uzavřená kapitola - uvnitř mě však ne, a nikdy nebude. Ty maminku máš, tak jí buď veelkou oporou - ona je tobě určo taky a stále bude.Můžeš ji obejmout - tak to udělej. Ani nevíš, co bych dala za to obejmout svýho taťku, před rokem to bylo naposledy,ale už o tom nevěděl, protože ho dali do hlubokýho umělýho spánku a nevěděl že jsem u něho byla a držela ho za ruku......
Holky, už fakt musím, tohle mě zas tak dostalo, že dnes budu spát u šuplete s kapesníkama
.