arrow
Neprodává v Bazaru

Ahoj holky, mám docela problém a už mě nebaví se s ním potýkat..ráda bych to konečně nějak vyřešila a změnila.

Jde o to, že když potkám nějakýho kluka tak i když nám to nevyjde tak já na něj pak myslím ještě dost dlouhou dobu po tom, co to mezi náma skončilo. A pořád si říkám že to mohlo být takový a hezký, a co by kdyby...prostě se nějak nedokážu posunout dál. Je jasný, že to chvilku trvá vždycky, ale konkrétně jeden kluk mě takhle držel přes rok-to jsem s ním ani nebyla, ale byla jsem fakt zamilovaná a teď ten poslední...je to už pár měsíců a skončilo to z mojí i jeho strany. Ale já když ho stejně někde vidím (nebo si s ním něco spojím) tak ho dostanu zpátky do hlavy..a zas si říkám to co by, kdyby.

Zní to docela jako blbost, ale mě to trošku už komplikuje život protože ač chci si najít někoho novýho tak pořád na všech klucích vidím něco špatně. Máte někdo radu, jak se prostě odpoutat, neřešit to tolik? Protože mi přijde že ostatní to hned hodí za hlavu a za chvilku mají někoho jinýho...

arrow
profile_image
hambala
od 12. 6. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

To znám, taky to mám, ale nevím, co s tím...

já se pro změnu dokážu platonicky zamilovat třeba na půl roku a nejede přes to vlak jakmile se do někoho takhle zakoukám (a vůbec si s ním nemusím psát nebo ho někde potkávat) tak o mě muže mít zajem jakejkoliv kluk ale ale já budu proste pořád chtít toho jediného pomáhá mi buď to, že ten kluk udělá něco co mě odradí a nebo se najde ještě někdo lepší kdo si moji platonickou lásku zaslouží

A není to tím, že nevíš co chceš? Víc se soustřeď na budoucnost a nehledej v minulosti nebo se stopneš nadobro. Co bylo bylo. Kdo tam byl tam zůstane. Na to radu nemám leda těch chlapů potkat najednou víc, že nevíš kterého a pak si vybrat toho nej ale tohle znám to jsem měla někdy v 16ti bylo to největší ho..pod sluncem a rok jsem na něj pořád myslela. Njn člověk musí otevřít oči trošku nabrat zkušenosti a pak to jde samo. ALE Říká se, že trvá minutu všimnout si někoho zvláštního, potřebuješ hodinu, aby sis ho vážil, den k tomu, abys ho miloval, ale někdy potřebuješ celý život na to, abys na něj zapomněl. Někteří lidé na nás víc zapůsobí, ale pokud o to dál nestojí, tak nemá smysl nad tím přemýšlet. Je třeba najít si vždycky náhradu

arrow
profile_image
yxyxyxyxyxy mojeid
od 20. 3. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

taky tohle znám, ale řešit to neumím.. bohužel

Cituji EleanorWoods: ALE Říká se, že trvá minutu všimnout si někoho zvláštního, potřebuješ hodinu, aby sis ho vážil, den k tomu, abys ho miloval, ale někdy potřebuješ celý život na to, abys na něj zapomněl. Někteří

Naprostá pravda pravdoucí...mě ještě občas přijde, že ani zapomenout nechci...
U mě funguje vytlouct klín klínem, aneb najít si lepší náhradu a rázem ty myšlenky pěkně odplujou...ale moc často se mi to nestává

arrow
Neprodává v Bazaru

Cituji consuelaleachim: U mě funguje vytlouct klín klínem, aneb najít si lepší náhradu

To u mě taky funguje, ale než přijde někdo lepší tak to docela trvá a v tom období "mezi" já mám myšlenky jen u toho předchozího..a když si uvědomám že on už si na mě třeba ani nevzpomene...:/

Cituji ifka.d: myšlenky jen u toho předchozího..

No pochopitelně, já též...Já je v sobě ještě živím, vzpomínám jen na to hezký..za dlouho se mi až vybaví ty hnusárny co mi třeba udělal, řekl atd... Trvá to než někdo další přijde, to jo, mě se to teď po roce podařilo...Sice pár chybiček bych také našla, ale je to zlato..

třeba dospět =D

Reaguji na Tessii: Já si nemyslím že to je o věku a dospívání...Někdo je citlivější, špatně snáší odloučení, ztrátu člověka (nemyslím úplně smrt), změny atd. Není to psychický problém velkého rázu, jen to má každý jinak, někdo neumí pálit mosty, někdo neumí zahodit minulost a hned jít dál... není to věkem, má matka v 50 to má také, a to celý život...mám to po ní

arrow
profile_image
Kollyasek
od 9. 9. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Já na svýho ex myslela ještě 3 roky po rozchodu, byla jsem schopná se trápit a brečet, jak moc mi chybí a tak. Vždycky, když jsem měla nějaký problémy, myslela jsem na něj, chtěla jsem se svěřovat jemu a tak. No zoufalost, a i když jsem byla třeba i několik měsíců pryč, stejně jsem na něj myslela...

Jinak to je asi fakt to nejhorší neustále se v tom hrabat a říkat si co by kdyby a vzpomínat, jak nám bylo hezky, hledat chybu v sobě, naříkat nad tím, co jsme udělaly blbě... Nejlepší je zaměstnat myšlenky, ale jak, když nám k nim vždycky zas odběhnou...

Cituji Kollyasek: Jinak to je asi fakt to nejhorší neustále se v tom hrabat a říkat si co by kdyby a vzpomínat, jak nám bylo hezky, hledat chybu v sobě, naříkat nad tím, co jsme udělaly blbě... Nejlepší je zaměstnat myšlenky, ale jak, když nám k nim vždycky zas odběhnou...

tak tak...
Hlavně mě vždycky mrzí, že to tak hrotím já a jemu jsem po 2 týdnech fuk a jde dál...Co se dá dělat, někdo potřebuje čas, někdo peníze, někdo nic..

arrow
profile_image
Kollyasek
od 9. 9. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na consuelaleachim:

Já jednou četla krásný článek o tom, že vlastně člověk, který se rozchází, tak ten už se s tím vnitřně smiřuje nějaký čas. Takže to je odpověd na to, jak to, že ten druhej i po tak dlouhém vztahu, jako jsme měli třeba my - skoro 5 let, je schopen za tím udělat takovou tlustou čáru a jít s čistou hlavou dál. A pro toho, co dostává kopačky, je to jako rána palicí a tak mu jasně trvá déle, než se z toho oklepe. Nejhorší je, že mozek je taková mrcha, že zapomene na všechno špatné a nechá jen to hezké a tak se nám zdá po čase ten kluk jako dokonalej, i když jsem tehdy věděla, že s ním nechci zůstat a jen jsem čekla,a až se najde někdo jiný, lepší. Pak mě ale předběhl a začal si on s jinou a bylo po ptákách...

Cituji Kollyasek: Nejhorší je, že mozek je taková mrcha, že zapomene na všechno špatné a nechá jen to hezké a tak se nám zdá po čase ten kluk jako dokonalej, i když jsem tehdy věděla, že s ním nechci zůstat a jen jsem čekla,a až se najde někdo jiný, lepší. Pak mě ale předběhl a začal si on s jinou a bylo po ptákách...

Tak, naprostej fakt...Asi to není nejlepší řešení, hned hledat jinýho aby mi tamtoho vymlátil z hlavy, ale bohužel, jinak mi to moc nejde...
Hlavně si člověk říká: jak mohl tak rychle pustit z hlavy mě, co bylo hezký, vždyť mě měl fakt rád, říkal to a tohle, jak budem spolu atd..
Já mám tuhle fixaci bohužel i u ostatních lidí..u kamarádek, že když cítím, že se mi vzdalují atd., je mi to strašně líto. Fixuju se i na kousky nábytku či oblečení, nic se mi nechce vyhazovat

arrow
profile_image
Kollyasek
od 9. 9. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na consuelaleachim:

Tak u mě je zajímavý, že tohle mám jen na chlapy, na kamarády vůbec...

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené