Proč lidé po svatbě opouští přátele

Z mých zkušeností se většina zadaných žen nevzdává svých koníčků - chodíme do fitka, bazénu, na kafíčka, na jídlo, někdy zapařit, jezdíme se koupat i lyžovat - a bez chlapů Mužský chodí zase na fotbal, hokej, posilovat, posedět, pokecat atd. Spíš jde o to, že to není tak často - žena, která má manžela, děti, zvířata a třeba sourozence, se kterými si rozumí - nemá logicky tolik času na filosofování nad vínkem s kámoškou jako ta svobodná a bez závazků (do toho práce, studium, nějaké svoje aktivity jako kadeřník atd)...S věkem vdaných a zadaných žen "se závazky" přirozeně přibývá, koníčky si plánují i ohledem na děti, což bezdětným také může vadit a mají asi i trochu jiné priority...Ale že by se z vdaných žen stávali slepice čekající u telefonu, kdy ten jejich "borec" zavolá - takové zdání tedy nemám ani náhodou. Spíš se to stává mladým a nezkušeným slečnám, které časem také pochopí, že to není dobře...No a pak asi nepřiměřeně žárlivým protějškům, kteří druhého omezují a hlídají, takže pak chodí všude pouze spolu, aby ten druhý náhodou nepotkal někoho lepšího...Ale většina lidí je "normální" a občas si rádi vyrazí i bez partnera, at už jde i chlapa nebo o ženu.

tak to teda netuším kde jsi na takovou blbost přišla..
Já osobně jsem s partnerem 4 roky a stále máme stejné kamarády a stále jsou to naši kamarádi. je pravda, že jsou to společní přátelé..Svoji vlastní kamarádku mám jen jednu..Ale tak jsem to mela i před vztahem, takže se nic nezměnilo...Jinak chodím do fitka,cvičit,tančit,nakupovat,občas někam večer s kámoškou...to všechno sama, bez partnera. A, že je partner nejdůležitější? No tak to je snad jasné, protože je nejdůležitější, tak nemusím ztratit své zájmy..Ta důležitost se projevuje v jiných vecech. Např. Kdyby pro mého partnera bylo něco důležitějšího než já, tak spolu už nejsme, protože jeho maminka mě nesnáší.Každopádně partner ví, že by nesnášela kohokoliv, protože je to její miláček a případná přitelkyně jí ho chce ukrást podle ní....Takže se jednoduše odstěhoval za mnou a maminka se s tím smířila...Pokud by ale řekl. Ne, moje rodina je důležitější,tak by kvůli mamce neměl nikdy žádný vztah....A ano nejlepší kamarád je pro mě můj partner..protože komu jinému bych měla být schopná říct uplně všechno?

přesně tak..To by ti jednou tvé děti poděkovaly,kdyby potřebovaly pomoct s úkoly nebo doprovodit do nějakého kroužky nebo by mělo nějaké vystoupení a chtělo by aby se maminka s tatinkem přišli podívat. A ty bys mu řekla, že jako zrovna nemůžeš, protože dnes s tatinkem být nechceš, protože máš naplanované cvičení,vínko s kamarádkou,potom kadeřníka a potom si pustíš svůj oblíbený film a jdeš spát..

to samé...

Těší mě, že mnohé z vás si stále přátele a samy sebe zachovaly. Nejsem nijak extrémně překvapena, že je tu většina žen primárně zaměřená na vztahy, dle mého to reflektuje dost dnešní společnost. Dívkám a ženám, které mají milostný život jako naplnění, přeji hodně štěstí, snad budou ty výjimky. Jinak tu bylo mnohokrát zmíněno, že mám špatné zkušenosti - nemám, ne nijak zvlášť. Jen vnímám okolí, poslouchám přátele, jak mluví o ženách a reflektuji drobné poznámky mužů obecně, chování, názory, sleduji okolní manželství a vztahy, čtu knihy a studie, prostě jaksi absorbuji tyhle věci a opravdu si myslím, že kdyby mnohé z nás nehnal rozmnožovací pud nebo strach, tak by pro ně muži a jakási láska, která se stejně změní v nejlepším v ono přátelství (a jsme zase u toho),byli jen jednou drobnou součástí života. To ale vy nepochopíte, krásu a hloubku blízkého přátelství také ne, stejně jako já nepochopím, co za naplnění je v manželovi a nedejbože dětech. Prostě jen mohu doufat, že budu mít štěstí a narazím na víc lidí mého smýšlení.

To poznáš, až budeš jednou toho tvorečka držet v náručí. I chlapi zjihnou. Partnerů můžeš mít v životě více, jen málokomu se podaří prožít s jedním celý život. Ale dítě, to budeš mít pořád. Chápu, že mateřské pudy se ještě k Tobě nedostavily, buď přijdou nebo ne. Jak už jsem se tu vyjádřila, ano partner a rodina, to je velice důležité v životě. Ale přátelství má taktéž nezastupitelné místo. Chlapi nad tím nefilozofují, i když si najdou partnerku, chodí dál s kámoši hrát hokej, nohejbal či tenis, pak zajdou "na jedno" a nepřemýšlejí o tom, že by VEŠKERÝ čas měli trávit s partnerkou. Ta si naopak mnohdy myslí, že by měl s ní být POŘÁD, projevovat něžnosti, věnovat se jí, protože ona je ten nejlepší kamarád. A ona přerušila styky se svými známými, kteří ji od NĚHO časově odváděli, tak by si zasloužila, aby ON udělal totéž. To chlap nikdy nepochopí. A, pokud není "podpantoflák", ani neudělá.

A jaké máš tedy zkušenosti a co tví rodiče, jestli se mohu zeptat? A ještě mě zajímá, ty netoužíš po lásce? Po chlapovi? Jak to máš s muži. Promiň jestli si to už někde psala.

Mohu se zeptat, kolik je Ti let? Hodně mi totiž připomínáš mě v mladším věku. Opravdu si myslíš, že se láska změní v přátelství? Můj přítel je pro mě zároveň nejlepším přítelem, jinak by to snad ani nešlo, když je mým nejbližším člověkem, se kterým sdílím svou intimitu. Teď jsem s ním o tom mluvila, myslí si, že to milostné něco tam bude pořád (když člověk najde toho pravého). Sama jsem to zažila u svých prarodičů, kteří měli opravdu nádherný vztah.

Ano vztah se sice změní v přátelství..ale v krásné, kde máš moc společných zážitků a je to intimní..a pokud se milujete, tak si mužete věřit. ,Což v normálním přátelství každý zažít nemůže. Přeju ti že takové přátelství máš..Ale jednou jsem mela kluka nej. kamaráda a ten se do me zamiloval,což jsem já nechtěla....a mezi holkama nějakou tu kamarádku mám ,i když s nima nemám potřebu trávit každou chvilku.Takže jsem spokojená se svýma dvěma kamarádkama, jedna lepší,jedna taková občasná+parta společných kamarádu(kluci,holky,všechno)´,kteří jsou na akce,párty,oslavy,víkendy apod. Přes týden jsem ale velmi spokojená sama, s partnerem a psem.. Jinak já jsem taky neviděla smysl v dětech a tvrdila jsem že žádné nechci...Ted už bych nejaké to roztomilé miminko klidně brala,kdyby na to byly peníze.Můj názor je, že tohle začneš chtít (svatba, děti,vlastní bydlení,společné večery bez přátel)až budeš mít partnera, se kterým ti to všechno přijde podvědomě přirozené....
Každopádně tě za tvé priority odsuzovat nebudu,každý to má jinak a znám lidi, kteří nemají svou rodinu(manžel,děti) a jsou šťastní..ale ty nemusíš odsuzovat ty lidi,kteří rodinu chtějí..

asi jsi mnohem mladší než já -mě je 31, ale před 5-6ti lety bych to taky tvrdila, teď taky nejsem mateřský typ, kterej by byl vodvařenej z každýho usmrkanýho haranta, nicméně myslím si, že pokud je ženská v rámci možností ,,normální" život bez dítěte/dětí by byl jednou smutný/nenaplněný... což nevidíme teď, ale 31 mi nebude celej život... za 20 let by mi to bylo 100% líto, kdybych dítě/děti neměla...a přísahám, že bych měla ráda jen ty své, ostatní děcka mě neberou/nezajímaj...

souhlas naprostý... všechno přijde s tím správným partnerem...

a ano partner by měl být nejlepším přítelem, ale máte mezi sebou pokud je všechno ok - co ti žádný přítel/přítelkyně nenahradí... a to je ta intimita a důvěra...nedá se to moc popsat ale člověk to cítí...

Jasně, to přichází s partnerstvím. Jenže, proč to tak nemají nastavené muži ? Své partnerky milují, ale nevzdávají se svých zálib, kamarádů. Kdežto ženy si najdou přítele (svatba ještě v nedohlednu ), a už se izolují a snaží se izolovat i přítele. Ovšem ten se málokdy nechá.

Myslím si, že si pleteš dvě různé věci. Se svým partnerem mám vztah, kdy se milujeme, přitahujeme, je tam důvěra, nejlepší přátelství, intimita a přitom se neizolujeme od dalších lidí, věcí, koníčků apod. Takže není pravidlem, že by každá žena, která cítí souznění se svým partnerem, se kvůli němu všeho vzdala a to samé naopak. Spíš mám někdy dojem, že se některé ženy všeho vzdají, i když se svým partnerem zrovna super naplňující vztah nemají a to samé se může stát i u některých mužů.

jenže víš co, ty to paušalizuješ... některé to tak mají a ty chytré jako třeba já nebo
Reaguji na LaArdilla: to nedělají... ví, že i přátelé jsou důležití...