Rady při rakovině vaječníků

Reaguji na mmiisshheell:
Tak lékař jí to tak či tak řekne, takže to nechte být. Ono debatovat o tom se chce málokomu, tak to s vámi třeba ani babička nebude chtít řešit. Ale spekulovat, že byste jí to zatajili, to je fakt blbost.
Kolik je babičce let? Jinak je fit, nemá větší zdravotní problémy?

Reaguji na Silvie OK: ...souhlasím

Reaguji na Silvie OK: No asi jo. Asi není jiná možnost...já jsem právě nevěděla, tak se tady ptám...Je jí 79, nikdy jí nic nebylo, žádná operace, vůbec nic, je fit...teda byla

Reaguji na mmiisshheell:
Já ti nedávám žádné kázání, jen mě zarazil tvůj první příspěvek, kdy ty rozhoduješ za někoho jinýho, co pro něj bude lepší, což mi přijde od tebe hodně sobecké, zvláště, když jde o tak blízkou osobu.

Reaguji na Issabell28: Já za nikoho nerozhoduju, jen se snažím vymyslet nejlepší možné řešení a chtěla jsem se tady poradit, to je všechno. Tak nevím jestli jsem sobecká nebo ne...ale to je jedno

Reaguji na mmiisshheell: ještě sem chtěla dodat, že u starších lidí ta nemoc většinou postupuju hodně pomalu..babča s tím žila skoro 3 roky bez jakékoliv léčby ...a to sme se pak od ní a lékářů ještě dozvěděli, že musela být nemocná už hooodně dlouho..měla totiž rakovinu prsu a sama o tom věděla snad několik let a nikomu to neřekla a nakonec už to měla v takovým stadiu, že ten nádor měla otevřený na povrchu kůže a až v tý době se na to přišlo a to ještě jen proto, že si zlomila klíční kost a musela do nemocnice..jinak by to ani nikomu neřekla

Je svéprávná a měla by to vědět. Chápu, že máte obavy jí to říct, ale každý se s tím srovnává jinak a určitě má právo to vědět,
Babička má relativně vysoký věk, určitě má jasno - bude mít jasno, co bude chtít podstoupit za léčbu. To, že má rakovinu v nějaké pokročilé fázi neznamená, že tu ještě třeba 10 let nebude. Známá byla před 15 lety na operaci, rakovina žaludku. Doktoři jí řekli, že to ani nemělo cenu operovat a že jí nedávají více, než rok. Paní je stále s námi a těší se dobrému zdraví, bez problémů.

Reaguji na Radula99: hmmm uvidíme...jak to bude probíhat u ní. Nevím vůbec jak se s tím nějak vnitřně srovnat, nějak mi to zatím nedochází a nechci si to připustit. Chci se před ní ovládat, nebýt pak smutná a tak...nevím jakými pozitivy uklidňovat člověka, který je tak nemocný?jak jsi reagovala ty? jestli se můžu zeptat?

ahoj, děda měl asi pátý infarkt a přitom zjistili, že má rakovinu střev a nemá už moc času..Lékaři to řekli mojí mamce a dědovi ne, nechali ho přitom infarktu a do 14 dnů zemřel, bolesti neměl - dostával injekce..nebyl to pro něj stres..za mě bych se taky snažila to neříct, jestli je to opravdu hodně vážné..jak asi je tomu člověku, když se každé ráno budí s vědomím, tak už jen týden, šest dní atd..

Reaguji na Silvie OK: třeba máš pravdu...tajně tomu věřím. Je pravda, že dnes je možné všechno. ... Ale tak trochu jsem si to srovnala a alespoň trochu jsem se optimisticky naladila, díky

Reaguji na bentley11: no původně jsem to tak myslela, že by se to svedlo na něco jiného a dostávala by injekce a myslela si, že se to léčí. A to normálně šlo udělat? lékař na to přistoupil, že jste mu nic neřekli?nebo jak jste to udělali?to moc nechápu?

to je těžký poradit...ono hodně záleží jak na to ten nemocný sám zareaguje...táta třeba naprosto rezignoval, bylo mu 44 a nezvládl to...po dvou chemoterapiích tu léčbu vzdal, řekl doktorce, že mu je po tom špatně (i když sem sama viděla, že to tak hrozné není) a už tam prostě nešel. Navíc měl špatnou zkušenost se setrou v nemocnici, která se mu tam před jinou posmívala , že je žlutej (měl nemocný játra tak z toho) bohužel to řekl až později. Ještě teď když si na to vzpomenu mám hroznej vztek jak může být někdo tak necitlivej a taky, že nám to nepověděl, protože to bych to okamžitě řešila. Navíc nám doktor řekl, že by mu pomohla transplantace jater, ale nejsou na to peníze a přednostně berou zdravější lidi...v týhle situaci je pak člověka težký nějak uklidňovat a motivovat, když to sám vnitřně zdá...Pamatuju si jak měl najednou ale touhu všechno dohnat, koupit si kolo a prostě věci, po kterých toužil..v tom sme mu vycházeli max vstříc, protože to pro něj mělo význam v podobě nějaký budoucnosti..těšil se až bude po zimě a vyjede (i když nikdy nevyjel)..
musíš zareagovat podle toho jak to babča přijme..někdo o tom nechce vůbec mluvit, dělá, že ta nemoc neexistuje, někdo se naopak potřebuje občas vypovídat a ujistit, že až to bude nejhorší budete tu sním..rozhodně se ale nesnaž moc přetvařovat s tím, že se nic neděje, ten problém tu prostě je a neumizí když ho budeš ignorovat..on člověk stejně nakonec ty emoce na uzdě neudrží..až babičku pustí vemte ji někam na výlet, dělejte něco co jí potěší...prostě ji nějak zaměstnejte, aby na to nemusela myslet..hlavně to chce pozitvní prístup..ten je kolikrát lepší jak všechny léky

Reaguji na bentley11:
Tak to mi opravdu přijde jako nehoráznost od lékařů, že neřeknou pacientovi jeho skutečný stav. ale asi je možné všechno, kde není žalobce, není soudce, že ano..
Reaguji na mmiisshheell:
Já bych se tomu opravdu vyhnula.. Nehledě na to, že je opravdu poměrně velká šance, že zjistí pravý stav věcí, než umře. Takže její poslední týdny života můžou být oravdu hořké, že jste jí lhali, podváděli a dělali z ní pitomce, a že VY jste rozhodli, co je pro ni nejlepší.
Nehledě na to, že může mít na mysli ještě nějaké věci, které by chtěla udělat/říct, ale vaším lhaním ji můžete připravit o možnost to udělat

To, co psala bentley11, je postup běžný v případech, kdy je ten pacient psychicky mimo a nebo by tato zpráva třeba výrazně zhoršila zdravotní stav - pokud byl krátce po infarktu, nechtěli ho zatěžovat, to je něco jiného.

Reaguji na Silvie OK: aha...jasné je to jiný případ...už se s tím smiřuju.Nedá se nic dělat!