Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Parma
takovou mám taky jednu, ale nikdy nevíš, může začít něco závidět a nebo já nevím, neumím s ženskýma moc kamarádit, od mala jsem většinou mezi muži (snad mi rozumíš jak jsem to myslela)

Atanera
Rozumím.Já myslím,že se to nám dvěma nemůže stát,alespoň myslím.Kamarádíme se léta a prožily jsme spolu spoustu starostí,lásek,štestí,normálního života....

Parma
tak ti přeju, aby vám to vydrželo opravdu hodně dlouho, takovou kámošku já nikdy nenašla, možná to je tím, že jsem ji chtěla mít vždycky jen pro sebe

Atanera
Mít kamarádku jen pro sebe jsem také chtěla,ale ještě někdy na základce.
Nepsala jsi náhodou,že jsi z Hradce?

jj takovou kamarádku jsem taky vždycky chtěla....jako ve filmech...nebo jako v seriálu přátelé....prostě říkat si vše atp...ale nemám, nikdy se nedokážu k "cizím" tak otevřít....nejlepší kamarádkou asi vždycky byla moje sestra

btw. chvíli tu nejsem a přibydou tu 2 stránky

tak můj bývalý se už vrátil, ale nemám odvahu mu napsat...asi na to kašlu, musím být víc "nenucená" ach joo já ho nechci zpět, tedy aspoň ne teď......jenže mi chybí nevědět jak se má, co dělá atp., chybí mi nebýt jeho kamarádka

Petulaa
Taky jsem vždycky chtěla partu lidí jako v Přátelích, ale přijde mi, že dnes to ani nejde... Mezi mými přáteli tedy etra vedou kluci a kamarádek mám tak tři čtyři max a stejně ani jedna nevědí vše...

Drž se Petulo, jsi fakt dobrá, že vydržíš.
Chceš tím říct, že ti víc chybí jako kamarád než partner?

Markét
jj ja mám takové 2 jelepší kamarádky, se kterýma chodíme ven, řešíme vztahy atp., ale ani těm jsem se nikdy neotevřela s nějakýma intimnostma, to jedině ségře...ale chybí mi to, nemám se za tohle ráda, za tenhle můj povahový rys přijde mi že ta mladá genereace teď taková je, že jsou takový otevřenější a snadno navazují vztahy...možná až moc snadno :-/ myslám generaci asi tak současných 18ctek

jo to já asi vydržím, kdyžtak mu nenuceně napíšu zítra....jakože přijdu na net a "jé ty už si tu taky? tak jak bylo ....?" atd.
chybí mi i tak i tak, jen si teď nejsem jistá tím, že dát to v tuhle chvíli znova dohromady by byl dobrý nápad. Myslím že oba potřebujeme poznat jak se nám žije od sebe resp. bez sebe, poznat jiné partnery, vidět zpětně to co nám na sobě vadilo a proč jsme se měli rádi...třeba oba přehodnotíme své názory ať už kterýmkoli směrem. Jde o to že jsme spolu byli hodně dlouho a byli jsme oba svoji "první".
Že jsem ho ztratila jako partnera musím zkousnout, jenže teď mi chybí i jako přítel. Byl právě jedním z mála, komu jsem se "otevřela" ikdyž jsem ještě měla rezervy i po těch letech Mám prostě nutkání mu psát jak se má, co dělá, jaké to tam bylo, jak pokračují jeho rozjeté plány atp. A přijde mi, že kdybych se mu s tímhle teď pořád ozývala (3týdny po rozchodu), že to bude vypadat že jsem stíhačka která se ho tím jenom snaží dostat zpátky. Jako že je prostě "jenom na přátelství" moc brzy (ikdyž je pravda, že zatím nechci být tou kamarádkou, které bude popisovat s kterou holkou to včera dělal a jak byla dobrá) .

Markét
mezi tvými přáteli vedou kluci? Jako že jich máš víc nebo že jsou lepšími přáteli? Ćím myslíš že to je, líp si s nimi rozumíš? Myslíš že přátelství mezi mužem a ženou může být jen obyčejným (ale opravdovým) přátelstvím?

Já osobně moc na přátelství mezi mužem a ženou nevěřím.Určitě se nebudeme přátelit s mužem,který nám není sympatický.Mám jednoho kamaráda,opravdu jen kamaráda a když se spolu napijeme,vždycky to zkouší a vyjede po mně.

Já myslím, že toto je nereálné, prostě to tak v životě nefunguje. V dnešní době jistě ne. Za totáče to bylo jiné, lidi drželi spolu, většina měla "stejně" a hodně podobné problémy a společná témata. Dnes si každý hrabe na vlastním písečku a pokud někdo z jeho okolí přizná nějakou slabost, tak je zle. A jak si lidi závidí..., hnus, opravdu. Já také opravdovou kamarádku nemám. První odradil barák a druhou nové auto. Už jsem tu víc jak před rokem psala - nejlepší kamarádka je můj muž. Známých máme hodně, jsme společenští, ale On je moje kamarádka a všechno řeším s ním.

Já měla dvě kolegyně, co si vzaly svého prvního intimního partnera a obě se rozvedly - dvě děti, třicet let, zpátky do práce a už to začalo - kytičky od kolegů, jé ty vypadáš dobře, blablabla a holky si myslely, že jim něco uteklo. Obě se vzdaly dětí !!!!! Pak poznaly, že všichni chlapi "ho" maj stejného a že s každým je to po letech tak nějak stejné. Z toho plyne poučení - nebrat si svého prvního a poznat i další partnery (pokud jich nebude 50 a pod.), projít si vášní, zamilovaností, zklamáním, rozchodem, protože co Tě nezabije, to Tě posílí a čím jsem starší, tím víc tomuhle pořekadlu věřím. Ufff, to jsem se rozepsala...

Ahoj Pupíku, tak jak se hojíš? Už je všechno v pořádku? Jak Tě "znám", jsi naložená ve vodě na chatičce a užíváš si klidu, že? My jsme dva týdny bez dětí !!!!!! Takže se taky budu slunit a koupat se, vymalujem obývák - už to opravdu potřebuje a rozhodla jsem se, že si tam dám jiné garnýže a nové záclony. Tak snad vyberu dobře.

jj

trochu pozdě, toho prvního jsem si vzala, tak doufám, že nedopadnu jako ty tvoje kolegyně z práce

....Lenička
Jo tohle jsem si právě taky říkala. Že ten člověk nepozná, jestli je to ono nebo může být něco lepšího...nemá to s čím srovnat. Oba si pak myslí, že jim něco uteklo a přitom to třeba vůbec není pravda. Chce to poznat více lidí a projít si více zkušenostmi....a pak bych třeba nevyloučila to, že se k sobě nakonec vrátíme...ikdyž ta pravděpodobnost je teda hodně malá, když se každý rozutečeme do jiných měst...