Rozvod ano či ne?

simi1
Když vidím, jak hoříííííš, tak nevím nevím, jak se budeš držet při zemi, to aby sis pořídila nějaké závaží, a hodně těžký!

Jo jo, souhlasím, ty se totiž vznášíš docela vysoko, tak pozor na pády... vydrrržžžž!!!

No uvidíme jak dlouho taky v tom moc nevěřím

Já se stejně na nic většího nezmůžu, takže pokud by i on jasně nenaznačil.. tak stejně z toho "nic" nebude

No a co vy holky, šťastné zadané či vdané???

simi1
klubka je, pokud jsem dobře četla, šťastně rozvedená. Za sebe hlásím takovou "docela normální rodinku".

Já taky šťastně rozvedená Tobě gratuluji k "normální rodince"

Já jsem rozvedená ale už zase vdaná, za svou první lásku...

Jééééééééé!!!!!!!! To je něco!

Kráááásnééé Tak tomu se říká životní štěstí a osud!!! Gratulují

uff, tak to máš nervy z oceli

Ten pravý je zelený, sedí u studánky a kváká. Musíš jej políbit a on se promění........ po pár letech...... v tu samou noční můru Tvého života, jako ten bývalý

Myslím, že nejde paušalizovat. Jedinec je každý a i v přírodě je láska až za hrob výjimkou. (třeba kudlanka je skvělý příklad )

to budu zase panic ?

[quote=thunderbird]to budu zase panic [/quote
nevstoupíš dvakrát do téže řeky... Leda by sis pořídil ještě ztrátu paměti...

simi1
Jo, asi jsem měla to štěstí. Ve chvíli, kdy jsem zanevřela na všechny chlapy a byla pyšná na to, že zvládám s dvěma dětma vše sama (I když to byly občas krušné chvíle). . . se najednou objevil ON - mého srdce šampión! Stále jsme se upevňovali v tom, že to bude jen přátelství, ale nějak se to zvrtlo a právě včera jsme slavili 6. výročí svatby a 9 let společného soužití. Takže nic nevzdávat, osud si vás najde a jestli ne, zamyslete se nad sebou, jestli si to zasloužíte. Někdy si o problémy tak trochu říkáme. Já ztratila 2 roky jen tím, že jsem se bála něco měnit, přijmout, že je moje manželství v troskách a strachem z toho, jestli to sama zvládnu...

Tak to je přesný.
Jinak ahoj.
Pořád se k tomu kroku nemůžu dokopat.Přitom odděleně žijeme už přes rok.Nemohla jsem tomu co mi manžel provedl uvěřit a vůbec jsem to nemohla pochopit.Já když po druhé otěhotněla,bylo to na manželův popud.Vždy jsem chtěla jedináčka,prostě jsem na tom neviděla nic špatného.Ale manžel né až jsem po druhé otěhotněla a začala se vážně na miminko těšit.Vždy jsme měli doma spíš itálii,než klid,ale co se dšlo po otěhotnění bych nikomu nepřála.Kdyý jsem byla v 4 měsíci,manžel si usmyslil,že dítě,které čekám není jeho.A dával mi to na jevo jak to jen bylo možné.V pátém měsíci těh. se odstěhoval a já vůbec nevěděla co ted.Neměla jsem žádnou oporu a přišla si jak ve zlém snu.Do ted si myslím(vím),že to udělal schválně..Chtěl abych se trápila a na 100% se mu to povedlo.Byla jsem těhotná bez opory ,kterou ženská potřebuje v těhotenství tisíckrát víc než kdy jindy.Nejhorší je to,že je to člověk ve společnosti velmi oblíbený a všechny lidi má na svojí straně.Musím říct, že v těhotenství jsem vážně uvažovala o tom nejhorším.Když přišel den porodu ani jsem mu nevolala.Ale bylo to přesně tak jak jsem myslelä,že to bude-v porodnici byl každý den a samozřejmě opět oblíben u zdravotního personálu.Malýmu už je 10 měsíců a já se ještě k ničemu nerozhoupala.Je tu zase strach z toho co bude u soudu.Všechny si získá na svu stranu a já se vrátím do depresí jako v těhotenství.Je schopen mi vzít i děti,které ho mají samozřejmě rády.s ním můžou vše a naopak,když já potřebuji pomoc od starší dcery,otočí to proti mě a před ní mi vynadá,že není moje služka.Je to člověk, kterého jsem za dobu svého manželství vůbec nepoznala.Těším se na to až budu konečně rozvedená,ale hrozně se bojím rozvodu.
Všem přeji polovičky ,které je budou milovat a nejen proto.že mají doma uklizeno a navařeno.