Schizoidní porucha osobnosti

Ale takhle se právě muže projevovat deprese. Plno lidem AD moc pomohli. Možná by jsi to měla zkusit. Lehká mozková disfunkce se týkala hlavně dětí, byli většinou živější, neposlušnější- ale SVE. Pro něco tě přítel musí mít taky rád, když jste spolu dlouho. Nezavrhuj antidepresiva, když jsi je ještě ani nezkusila. Méněcenost- to všechno jsou příznaky deprese. Když neposlechneš psychologa a psychiatra, kdo ti pak má pomoc? Sama si nemužeš určit diagnozu. Jsou i ruzné testy, na základě kterých se určí diagnoza. Nevdávej to. Život žijem jen jeden a utíká, at ho prožiješ alespon trochu s radostí.

Schizoidní porucha osobnosti je celkem závažná nemoc.
Člověk se jí nemůže zbavit, či dokonce vyléčit tím, že si prostě řekne, že chce být jiný.
Dříve se nemoc označovala jako psychopatie a obecný pohled i z řad lékařů byl dost negativní, právě pro nemožnost soužití s takto nemocným člověkem.
Pravdou je, že pokud osoba trpící touto poruchou, chce alespoň trochu změnit své (ne)prožívání života, musí se obrátit na dobrého specialistu a léčit se dlouhodobě.
Nemusí se vždy jednat o léky, ale třeba o skupinové terapie a pod., ale i tak jsou výsledky jen malé.

A to tě baví jen tak zírat do zdi?
Já teda ne že bych když jsem doma dělala něco akčního, ale tak když už jsem doma tak si třeba udělám popkorn a dívám se na film, nebo si čtu knížku, nebo si čtu tady na netu, nalakuju si nehty mám ráda občas takovej odpočinkovej den.
Třeba já jsem nikdy nesportovala, teď jsme si s přítelem pořídila kolečkové brusle a stala jsem se na tom závislá!
Když jdu s přítelem jen tak se projít, třeba kolikrát po těžkém dnu v práci při tom procházení se jen mlčím, ale mám z toho dobrý pocit radost vyčistím si hlavu.
Taky třeba kreslím chodila jsem na základce i skoro celou střední školu do umělecké školy kreslit zůstalo mě to ted pouze jako koníček, ale mám to ráda.

Každý má něco co ho baví a co má rád. A poku jsi nějak moc netoužila po dítěti a pak se to stalo tak se nedivím že se z toho nehroutíš to je jedině dobře. Pokud teda to solárko nebyla jen taková zástěrka abys nemyslela na to co se stalo!
Mě taky třeba příjde líto nějakého zvířete (projevím cit) a někdy mě někdo řekne že tamhleten umřel a mě je to celkem fuk.

Taky si v práci občas připadám jak úplnej idiot, nemám moc dobrý kolektiv. Jsem tam nová a nikdo tam se mnou moc nekomunikuje občas se mi donese že si na mě někdo stěžoval. Třeba uplně nenávidím když mě někdo pomlouvá za zády a neřekne mě to přímo co mu vadí! Přitom to jsou většinou takové blbosti. NO někdy když jsem v práci mám z toho trochu depku a nechce se mě tam chodit kvůli tomu že vím že mě tam zase někdo za zády pomluví. Ale zase mě tohle vynahrazuje přítel, rodina a mé úžasné kamarádky.

Nemyslím si, že by šlo o tuto poruchu. Takoví lidé ztrácí zájem o všechno, jsou zanedbaní a především si to neuvědomují. Ty přemýšlíš nad tím, jak dlouho nepůjdeš na solárko a svůj problém znáš, uvědomuješ si ho a umíš ho pojmenovat. Myslím, že jde o období, kdy se ti všechno hroutí pod rukama a byla by dobrá návštěva odborníka, vypovídat se, on už by ti poradil víc. Hlavu vzhůru, nejdůležitější je, že víš, že taková situace není v pořádku. Držím palce!

Sedí na Tebe tohle?
Dominující zaměřenost na vlastní prožívání a uvažování; nezájem o vnější věci – neschopnost vřelých citových vztahů, nezájem o názory a hodnocení okolí, obtíže v adaptaci na společenské normy a zvyky; schizoidní lidi žijí ve svém vnitřním světě a realita je nezajímá.

viš co ? ja jsem na tom podobně - nikdy mě nic moc nebavilo,ale ja si nepřijdu narušená nějak - prostě se jen neumím pořádně radovat z věcí, z kterým se radují ostatní - moje mamka se třeba upřímně dokáže radovat z uplnych maličkostí - ja se jen té věci usměju a jdu dál. taky sem zkoušela sportovat, kreslit , chodit ven - jo někdy mě to baví někdy ne a pokud mě to přestane bavit, tak zkusím něco jinýho. zkus se stýkat s kámoškama - není to otom že nemáš zájem, začni se do toho nutit !! ja pokud bych se do x věcí nenutila tak taky čumím do zdi a nedelam nic - ale kdyz se zvednu a začnu delat neco, je mi hned líp...je to vtobě, ser na nějakou diagnozu a na to že si nemocná - nejsi nemocná,jen to tak neprožíváš.Na AD ser taky - to tě uplně odrovná, mnoha lidem pomohly třeba na panickou ataku, kdyz meli křeče z nervů apod - ale to ti náladu nezlepší - jen ti bude vše ještě víc jedno a nebo svýho přítele přestaneš mít ráda uplně, stratíš city...tak se zvedni od počítače a jdi běhat, nehledej po netu psycho nemoci , je to zbytečný

nejsi Blíženec? Já jo a tohle na mě taky tak trošku sedí potřebuju neustále nějakou změnu a někdy když mě přestanou bavit lidi, tak je prostě vyměnim a žiju zase jiný život zaměřený na něco jinýho...akorát s city problém nemám to bych řekla, že soucítím normálně. Neměla jsi nějaké trauma v rodině?

Tak toto ako keby som ja písala.....inak fakt niesi náhodou v znamení blížencov?? až podozrivo spoločné niektoré znaky

Tak je to i u mě.

Já často slyšela že vždycky musím být výjimka,že nemůžu být normální,jak ostatní..

Jó to u mě též.

Taky mám kamarádku,ale nemám absolutně potřebu se s ní stýkat,ona je opak mě,extrovert milující společnost,živel.
Taky mi záleží víc na vzhledu,než na dítěti,pokud bych nějaké měla(díky bohu nemám a nikdy mít nebudu).
Ven moc nechodím...čím déle jsem doma,tím víc se pak nemůžu donutit jít ven,je to šílené.

Reaguji na qwertyw: Vhodné pro tebe by byly přečíst některé knihy od Stanislava Grofa, např: Krize duchovního vývoje, když se osobní transformace promění v krizi. Zabývám se s touto témou i na svém webu
www.osudvcislechapodlekabaly.estranky.cz