Alkohol a my ženy

tavimi
nemáš zač..

Jsem alkoholik,když piji tak pětkrát do týdne po večerech kvalitní bílé víno? Nemluvím o dvou deci, ale klído o lahvi, nic jiného ale nepiju, teda ještě šampáňo ,ale upřednostnuju bílé víno. Tvrdé nepiju, míchané drinky taky ne, piva si jen občas cucnu na žízeň, přes den taky nepiji, ale v létě mi to večer opravdu chutná, až přijde zima, tak možná červené, ale ne v takové míře...

vever
nevím myslím si, že už podobný dotaz tady byl dříve. Hodně záleží na tom, jestli někdo pije víno proto že mu chutná a dokáže si lahvičku opravdu vychutnat, nebo pije proto, aby řešil nějaký problém (nespavost, nervozita atd).
to ale neznamená, že i při tom vychutnávání se tělo nemůže stát závislým. Jak totiž do organismu dáváš pravidelně nějaké dávky, tak si tělo zvyká a vyžaduje stále víc. Tak aby se potom z toho ten návyk na alkohol nestal.

eva1960
Tak tady stebou nesouhlasím. Tomu člověku je potřeba neustále pomáhat, komunikovat, vysvětlovat...pořád a pořád dokola. Mám kamáradku jejiž brácha měl problémy s drogami. Rozhodla se, že se stím musí vyrovnat hlavně on sám, on musí se začít léčit, musí padnou až na dno....bohužel bylo to dno již poslední. Tyto lidé, jak alkoholici, feťáci atd. neznají a ani nepoznají tu tzv. záklopku /mám dost/ jako my ostatní, oni ji totiž ani nemájí. Proto říkám - komunikovat, komunikovat, hledat odbornou pomoc, býti mu nablízko. Vím, žen je hrozný život, ale přece jde o človíčka, který je nám moc srdíčku blízký....Sára.

sarra
bylo by to krásné, kdyby to tak fungovalo ... nejsem si ale jista, jestli anebo jaký smysl má ta pomoc, když znamená sebezničení, zanedbání celého zbytku rodiny, poskytování servisu tomu závislému, který mu v podstatě znemožní hrábnout si na to dno ... Jasně, když se rozhodneš vyhodit na ulici třeba fetující dítě, tak je větší pravděpodobnost, že na té ulici umře, ale je-li druhou alternativou to, že ho necháš doma, kde má teplou vodu, lednici, čisté oblečení ... tak ono v podstatě nemá problém

stanikowa
To sice ano, ale já bych nevolila ani tu první ani tu druhu variantu. (musím to rychle zaklepat, doufám, že nikdy nebudu v této situaci). Nevyhodila bych ho na ulici, ani ho neměla doma, nemohla bych se dívat jak si ničí život....myslím si a věřím, že je u nás spoustu odborníků, máme spoustu fundovaných odborníků ve zdravotnictví. Jsou nemocnice, kde se léčí i zahraniční klientela. A kdyby i toto selhalo, pak mohu konstatovat, udělala jsem vše. Pak se jedná o slabého jedince, který neumí a ani nechce býti na tomto krátkém, ale přesto krásném světě.

sarra
dospělého člověka k léčení nepřinutíš, když nechce sám a sám chce často až tehdy, když si řekne, že chce zůstat naživu a s těma jedama už to asi nepůjde ... Podle některých odborníků /neříkám, že s tím bez výhrad souhlasím/ nejlepší pomoc je ... žádná pomoc

sarra
nemocnice, kde se léčí i zahraniční klientela? Možná ano, ale nemyslím si, že v tomto případě by na to běžný člověk měl peníze.
A jinak - zdravotnictví je teď v takovém úpadku, že si nejsem jistá, jak dalece léčebny ještě fungují. Když jsem byla na svém prvním pobytu v léčebně, tak jsme měli rehabilitace, cvičení, zájmové kroužky, jogu, plavání. Na dalším pobytu za pár let jsem viděla ten rozdíl - nikdo se o vás nestará, nechají vás v léčebně se prostě nudit. Sedět a nudit se.

tavimi
čisté svědomí????silná slova. Já bych spíš měla výčitky z toho, že jsem neměla dostatek času a co týká slova peníze, nezlob se k tomu se nebudu vyjadřovat, jelikož by to byla poslední věc, kterou bych v tomto problému řešila.

sarra
vím, psala jsi to tavimi, ale nedá mi to ... kdybys žila se závislým člověkem a jednou, podruhé, poixté bys přišla domů a měla tam vybíleno, tak bys asi i ty peníze řešit musela ... vím, je to vyhrocené, ale nikoliv nereálné

eva1960
nevím, jak to probíhá v léčebnách, neznám to z osobní zkušenosti a ani nikoho z okolí mého to nikdo neprodělal, takže neoponuji. Já mám zkušenost např. z nemocnice na Karlově náměstí. Tam bojoval můj manžel s rakovinou, byla jsem tam sním, jelikož se nechtěl léčit, neměl nato psychicky. Vyšli nám vtříc, byla jsem tam sním. Kdo nezažil, nepochopí, tam se doktor nezastavil o sestřičkách nemluvě. Velké kapacity, kromě léčení, dlouhodobé rozhovory, respektivě bitvy o léky ze zahraničí, aby je povolila pojišťovna. Zkoušení všeho možného aby zachránily mladý život. A to jsem měla doma devítiletého syna, který v tu dobu žil s babičkou. A udělala bych to znova!!!! Bez ohledu na zaměstnání, čas a už vůbec co se týče peněz.

Je rozdil zda pomahaš někomu bojovat s rakovinou nebo se zavislosti, i doktoři se chovaji jinak, okoli taktež

tavimi
myslím, že jsem ti to napsala hned první větě. Nejsem proti tvému názoru, jelikož tuto problematiku neznám. Ale i závislost je velmi krutá diagnóza, s kterou mnoho lidí neumí bojovat a vše je otázka psychiky a stále si myslím, že to samy nedokážou. Ale ber to jako můj názor.