arrow
profile_image
danyjelka
od 29. 8. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Malacek
Já ti taky moc držím palce v tvém novém začátku! všechno špatné je pro něco dobré - aspoň už nemusíš řešit dopravu v Praze (btw v Dejvicích už je to zase jinak...)
A na tvého ex škoda slov, buď ráda, že ses ho zbavila...

arrow
profile_image
Malacek
od 24. 2. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

ahoj holky, tak se zase po nějaké době hlásím se svým témátkem... co napsat, je mi hrozně, chci ho zpátky. Vím, že to, že jsem utekla byla nejlepší věc kterou jsem mohla udělat, protože podle mě lepší zrhnout z naprosto nefungujícího vztahu v 29 než třeba v 33 letech, ale stejně... nějak mi to nedá a pořád se to ve mě strašně mele. každou noc se mi o něm zdá, ráno se budím úplně zpocená a pořád mi to jakoby nedochází, že je je prostě šluss. Mám pocit, že to byl jedinej chlap, kterýho jsem mohla kdy milovat a naprosto teď nevěřím, že se ještě kdy zamiluju. Mám pocit, že se ze mě stane zapšklá stará panna, která bude brečet doma do polstáře, že všechny kamarádky jsou vdaný/maj děti a já zůstanu navždycky sama. vím, že jsem udělala dobře, jsem o tom přesvědčená, ale pak mě právě popadaj tyhle pocity a nejrdši bych se k němu vrátila/ což už naštěstí nejde. Myslíte, že to někdy přejde, chodím se psema po venku a v lese brečím... jak jsem pořád sama, paradoxně i když jsem byla s ním, s tou starostí o mě se nikdy on vyloženě nepřetrhnul,bývala jsem i tak hodně sama, ale i tak mi bylo snad líp. Myslíte, že tohle někdy přejde?

arrow
profile_image
adria02
od 21. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

určitě tě to přejde...myslím si, že je to úplně normální, přece jen jste spolu byli docela dlouho, bylas na něj zvyklá a tak, takže je jasné, že tě to bude ještě nějakou dobu brát...rozhodně si nemyslím, že zůstaneš sama, na světě jsou mraky chlapů, takže si určitě dřív nebo později nějakého nového vybereš mám s tím svoje zkušenosti, jen co jsem se po jednom rozchodu konečně rozhodla, že zůstanu chvilku sama a budu se starat pouze o sebe, tak jsem narazila (snad) na pana pravého....

arrow
profile_image
debora
od 24. 7. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Z toho, co jsem si přečetla mám pocit, že jsi udělala dobře a že i když je ti teď smutno a brečíš, tak je to lepší, než být s někým, kdo si tě evidentně nezaslouží a ve městě, který nemáš ráda. Smutný období k životu patří a ty ho teď prožíváš, určitě se to ale změní. Ty nejsi žádná chudinka, jsi dost odvážná, že ses odhodlala k tak radikální změně. Myslim, že typ jako jsi ty, určitě celej život brečet nebude A to, že se už nikdy nedokážeš zamilovat, je určitě jen pocit, znám to z vlastní zkušenosti. Chce to čas...

arrow
profile_image
Malacek
od 24. 2. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji adria02: určitě tě to přejde...myslím si, že je to úplně normální, přece jen jste spolu byli docela dlouho, bylas na něj zvyklá a tak, takže je jasné, že tě to bude ještě nějakou dobu brát...rozhodně si nemyslím, že zůstaneš sama, na světě jsou mraky chlapů, takže si určitě dřív nebo později nějakého nového vybereš

ahojky, díky za rady a za trpělivost, prostě se to ve mě hrozně pere, ale zase na druhou stranu, je fakt, že jeho jsem ztratila, ale tam kam jsem se vrátila jsou lidi pořád při mě - nemyslím jenom rodiče, ale kamarádky na které jsem poslední 3 roky co jsem byla s ním dost kašlala, pár kámošů, všichni mi volají starají se jak mi je a já vím, že tito lidé si zaslouží mé dobré já, mou dobrou náladu a můj smích a bezprostřednost a mou - doufejme dobrou duši, takže to zase s tím svým trápením nechci přehánět, abych i je neomrzela. strašně se mi za poslední rok zlepšily i vztahy se ségrou, které byli hodně dlouho dost pocuchané a když mi v sobotu přála sms k narozkám a napsala - ahoj Maci, přejeme ti všechno nej a máme tě moc rádi, tak se mi chtělo skoro brečet... mám základ, mám rodinu, mám přátelé - takže v podstatě na tom nejsem tak zle, jen kde najít tu druhou polovičku? Ale zase to nechci lámat přes koleno a snad to jednou přijde...i když nevím kde a kdy...jen prostě mě občas ještě popadají stavy, že mě to hrozně bolí a říkám si jakto, že mě to ttak bolí a on je v pohodě... ale na to je asi jediná odpověď, já se trápím, poněvač jsem ho měla fakt a opravdu strašně ráda, on se asi netrápí , poněvač jsem byla 3 roky asi jen milenka-spolubydlící...

Cituji debora: Z toho, co jsem si přečetla mám pocit, že jsi udělala dobře a že i když je ti teď smutno a brečíš, tak je to lepší, než být s někým, kdo si tě evidentně nezaslouží a ve městě, který nemáš ráda. Smutný období k životu patří a ty ho teď prožíváš, určitě se to ale změní. Ty nejsi žádná chudinka, jsi dost odvážná, že ses odhodlala k tak radikální změně. Myslim, že typ jako jsi ty, určitě celej život brečet nebude

no, víš co nebylo to lehký, ten odchod - v podstatě to, že jsem ztratila/opustila jeho bylo to nejmenší,hledám novou práci - což je v dnešní době docela starost, násilně jsem přerušila styky s cca 7mi dobrými přáteli tady v Praze, s lidmi, kteří ač jsou v Praze, jsou mi také hodně blízcí a mám je moc ráda... postavila jsem se sama a dobrovolně do dost složité situace, ale jsem v podstatě přesvědčená, že jednou - nevím, kdy - budu za tohle rozhodnutí šťastná - jen ten tohle všechno přežít a přetrpět...

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené