Stojí muži o ženu která má již děti?

Určitě jsou muži, většinou starší nebo rozvedení, kteří také mají v péči své dítě nebo prostě už nějaké děti mají a tak ví, že děti jsou to nejdůležitější a maminka jim nevadí, naopak ji i hledají.

Pak jsou mladší muži, kteří jsou až příliš "psychicky" vyspělí a s mladými, rozmarnými holkami si nerozumí a tak hledají spíš nekoho rozumějšího, s rodinnými hodnotami a proto jim maminka nevadí, naopak může vyhovovat.

No a pak ta poslední skupina, prostě se do tebe zamilují, poznají, že seš ta, kterou hledají a dítě prostě překousnou", zvyknou si a za čas jim to už připadá přirozené...Láska ze zase tolik neohlíží na to, že (ne)máš děti

Nebo muži, kteří nemohou mít vlastní děti....

Samozřejmě jsou mužský, kteří ženu s dětmi vyloženě odmítají, podle mě jsou to většinou mladí cca 18-30 let, bezdětní!, svobodní, kteří hledají někoho na založení své rodiny. Anebo "staří", rozvedení, s dospělými dětmi, kteří už na malé děti nemají trpělivost.

Těch je myslím většina.Nebo jinak v dnešní době svobodných bezdětných žen 20-30 je hodně vzhledem k tomu,že dlouho studují,tak si muži můžou vybrat a není nutné si uvázat "na krk" matku s dětma.

Ty případy kdy žena s dětma našla nového živitele rodiny zase tak časté nejsou,tak nemá moc smysl chlácholivě tvrdit jak je vše krásně růžové a chlapů mraky.

Mně je 30, synovi budou 3 a za ten rok, co jsem sama, tak musím překvapivě zkonstatovat, že chlapům mého věku dítě nevadí, občas mám i pocit, že se těší, až ho poznají (zatím jsem ho ale žádnému nepředstavila).

Reaguji na Tiakia:
Budeš se divit, ale pořád je dost chlapů, který spíš zaujme zkušená a životem už trochu odřená třicítka s dítětem než 25letá bezstarostná studentka.

Chlap, který odmítá moje dítě ani nemá šanci mě víc zaujmout, je to otázka nabídky a poptávky. My ženy děláme z dětí výsostně ženskou záležitost, ale muži mají děti rádi, chtějí je poučovat o životě a předávat jim zkušenosti, taky mají biologický hodiny. Já mám s exmanželem střídavou péči, takže nového tatínka ani živitele nehledám (uživím se sama i bez alimentů), o nápadníky taky nouzi nemám, tudíž já muže v tomto tématu hanět nemůžu.

Ani já je nehaním je mi to v podstatě celkem jedno,neb mě by se nikdy netýkalo být matka samoživitelka.
Jen to,co vidím v okolí nijak slavně nekončí.Většina rozvedených či prostě nevdaných matek je samotných nebo mají nevalné vztahy protože neumí žít bez chlapa.

Budeš se divit, ale najdou se i tací, švára si jednu takovou samoživitelku vzal, děti sice trochu starší, ale jedno postižené. No a teď mají ještě svoje.

No asi se najdou...ale když se na to podívám očima toho muže, taky bych se do výchovy cizího dítěte nehrnula. Kdyby ten muž už měl třeba taky dítě, pak by to bylo asi schůdnější, každopádně muži mají v dnešní době celkem na výběr. Podle mě, pokud má schopný bezdětný muž zájem o ženu s dětmi, tak musí být hodně zajímavá nějakým jiným způsobem, aby s ní zůstal dlouhodobě...krátkodobé vztahy a nedejbože jednorázovky nebudou problém.

Reaguji na Tiakia:
Proč myslíš, že tebe by se to nikdy netýkalo?

Ono je to bohužel často i tím, že jsou ženy samy hloupý a dítěti se obětují. Já se pro syna obětovat nebudu, protože on to nepotřebuje. On potřebuje spokojenou mámu a ne uštvanou supermatku,která se jako slepice vzdá vlastního života a pak zůstane sama. Chápu, že pokud má žena dítě ve výhradní péči, tak má málo příležitostí k seznámení, ale já obecně nechápu matky, který si usurpují děti jako vlastní majetek a nenechají jejich otce, aby se podílel na výchově, pokud o to má zájem. Ale to je odbočení od tématu a na delší diskusi

protože v první řadě bych byla vdaná,pak až bych rodila děti a v případě,že by se se mnou chtěl manžel a otec dětí rozvést,tak bych mu s klidem v duši děti hezky přenechala.
Protože model nesezdaný pár má dítě,chlap ženu opustí,ona zůstane bez prostředků a sama s dítětem se mi nelíbí.
Prostě pořídit si dítě bez perspektivy vztahu je k ničemu.

Tak já mám 6 letého syna, 4 roky jsem rozvedená a nemůžu říct, že jsem někdy měla pocit, že by o mě někdo neměl zájem nebo cítila nějakou méněcenost, protože dítě mám. Manžel byl o 6 let starší a i když Svého syna miluje rozhodl se pro jiný život teď mám o 6 let mladšího muže, jsme spolu dva roky a maximálně Nám to vyhovuje s malým jsou kámoši. Ono je v podstatě jedno kolik chlapovi je zbláznit se může kdykoliv
A ano souhlasím tady s někým kdo napsal, že děti jsou na prvním místě, ale ono není k zahození ani myslet na sebe mít pozitivní přistup k životu k sobě a ne kvůli chlapovi pfff kvůli sobě, protože když budete šťastná Vy tak ty děti taky a hlavně nevím proč tu jedna slečna neustále opakuje, že někdo hledá sponzora pro Své děti!! Já jsem tu potřebu nikdy neměla, i bez muže jsem měla nad 30 párů High heels and bags
Když budete pozitivní k sobě a ke svýmu životu tak život bude pozitivní k Vám a je jedno jestli máte jedno nebo 4 děti mimochodem mě hodně blízka osoba se po dvaceti letech rozvedla měla 5 dětí, jedno v očekávání ...v 8 měsíci poznala krásného, chytrého muže kterého si teď po 25 letech vzala a se kterým má ještě jedno 23 leté dítě. Štastnější pár ani neznám a myslím, že už ani nepoznám

Na to se dá těžko odpovědět. Podle toho co vidím v okolí a u svojí blízké kamarádky (2 děti), tak partnery hledají těžko. Spíš jsou to už rozvedení muži nebo muži, kteří mají taky děti z předchozích vztahů. Svodobní, bezdětní vydrží jen velmi krátce. A upřímně, já jakožto svodobná a bezdětná bych nešla do vztahu s mužem, který již děti má (já mám čistý štít a to chci i od něj - navíc on už si svoje první dítě odžil a to bych nesla těžce, druhá ne!)

Musím souhlasit s Tiakia, ve věkovém průměru zakladatelky asi moc mužů odvázaných z tak malých dětí nebude.To je prostě realita, větší šanci na vztah vidím u někoho staršího, taktéž rozvedeného, kdo bude chtít opětovné zázemí.Stačí si to vzít z čistě praktického hlediska, na začátku se dva chtějí poznávat, trávit spolu spoustu času jen ve dvou a užívat si určitou bezstarostnost začátků.
Každopádně nemáš kam spěchat, jsi mladá a život máš ještě před sebou.

Reaguji na Tiakia:
Já jsem vdaná byla, otěhotněla jsem plánovaně a přesto jsem teď sama. Může se stát spoustů věcí a ty máš právo na svůj názor, ale promiň, jsi naivní. Neznám tě, ale pochybuju, že jen tak odevzdáš svoje děti, který s láskou a péčí vypipláš. Já si ve volných týdnech taky ráda odpočinu, chodím pařit a s kamarády, mám svojí svobodu a nejsem na synovi závislá slepičí matka, ale při představě, že bych ho měla tátovi přenechat na víc než na půlku, jdu do mdlob.
Navíc, nikdy nemáš jistotu, že se jako vdaná matka nezblázníš do jinýho chlapa ty.

Já ženským jako ty fandím, líbí se mi tvůj postoj.
Jen si myslím, že tvá situace je odlišná od té zakladatelčiny.Přece jen je rozdíl jedno dítě ve střídavce a dvě hodně malé, kde otec evidentně nefunguje.Sama píše, že mají i finanční problémy.
Na tobě je vidět, že nijak úsilovně chlapa nehledáš, jsi plně soběstačná a myslím si, že právě to těm mužům musí imponovat.Nehledě na to, že na eventuální randění a poznávání toho druhého budeš mít i čas, právě proto, že nejsi zbytečně kvočna (myšleno jako kompliment).

Já jsem se seznámila s manželem, když jemu bylo 25 let, svobodný, bezdětný, do té doby bez vážnějšího vztahu. Já byla rozvedená skoro 30-letá s dítětem. Taky jsem ze začátku nechápala, proč chce mě, když může mít jakoukoliv svobodnou osmnáctku
Jeho mamka mu dokonce řekla, že je pěknej v.ůl, když se dozvěděla, že má starší rozvedenou žensku s dítětem. Naštěstí jí to vydrželo jenom do té doby, než jsme se poznaly.
Je fakt, že já jsem byla za mladého svobodného kluka vděčná. Protože představa, že si najdu nějakého staršího, rozvedeného stejně jako já, kterej bude taky řešit ex a děti..a to bude pak už pořád moje děti, tvoje děti, naše děti, bejvalka, bejvalej, placení alimentů...On neměl z minulosti co řešit, takže byl naprosto v pohodě..
Btw.: stejně bych nemohla mít staršího chlapa, prostě se mi líbí ty mladší