Strach z cukrovky a její dědičnosti

Reaguji na werunka14: Ahoj Weru, u cukrovky typu 1 je nejzásadnější to, že je následkem autoimunitních akcí těla. Tohle už znamená, že to vzniká a že určitě existuje možnost, jak snížit riziko. Sice tvrdí, že životním stylem se to asi nedokáže ovlivnit, ale já osobně tomu nevěřim, protože autoimunitní problémy si spousta lidí odstranilo, i když doktoři jim říkali, že žádná šance neexistuje. Další a hodně pozitivní věc je, že člověk musí pravděpobně zdědit to riziko od obou rodičů, což pravděpodobnost zase hodně snižuje.
Pokud ti to leží v hlavě, začni hledat na anglicky mluvícím webu o tehle cukrovce a autoimunitě, ale ne na oficiálnícj stránkách institucí - musíš hledat v "alternativních" zdrojích. Poslední dobou autoimunitních věci strašně moc přibývá, není to náhoda a naštěstí jsou k tomu k najití i jiné informace než ty, které se člověk dozví od doktora. Důležité je být připraven a pracovat s imunitou, aby k poškození slinivky nedošlo.
Chápu, že máš z tohohle všeho strach, ale zkus to brát z té lepší stránky - díky tomu riziku se nejspíš dozvíš mnohem víc o zdraví a budeš moct vašemu miminku zajistit mnohem lepší péči a dáš mu daleko lepší základ do života.

Diabetes mellitus I. typu je závažná choroba, kterou může provázet řada komplikací. Dost závisí na tom, jakým způsobem pacient spolupracuje. Pokud si tvůj přítel poctivě sleduje glykémii, píchá si inzulin, chodí na pravidelné kontroly a dodržuje zdravou životosprávu, tak se riziko vzniku komplikací snižuje. V některých případech je ale geneticky daná vyšší náchylnost ke vzniku komplikací.

Dědičnost DM I. typu je velmi složitá, protože se na ní podílí více faktorů. Možná by nebylo marné zkusit si zajít na nějaké genetické vyšetření nebo tak, až byste případně plánovali děti.

Každopádně na takovéhle diskuzi bych určitě nečekala přísun relevantních informací ohledně medicíny. Spousta lidí sem ráda píše věci typu "slyšela jsem", "říká se" a tak. Nebo se můžeš dozvědět příběh typu, jak se diabetikovi z okolí narodilo zdravé dítě, což by tě mohlo falešně uchlácholit.
Tvůj přítel je určitě sledován u nějakého lékaře, který se na diabetes specializuje. Podle mě bude lepší se zeptat odborníka. Na Omlazení je fajn vyslechnout si názory na různé životní situace, zkušenosti s kosmetikou a tak. Přijde mi hodně ošemetné konzultovat tu zdraví.

Smířit by ses s tím musela, na to by se tě nikdo neptal. Tohle je velmi složitá problematika a pokud byste se s přítelem rozhodli mít dítě, museli byste počítat s tím, že se u něj diabetes může, ale taky nemusí objevit.

A tohle je zrovna to falešné chlácholení, o kterém jsem mluvila. Slečna o genetice nic neví, ale ráda by poradila, tak napíše nepodloženou informaci, která může autorku zmást.

Mému tátovi je přes padesát a cukrovku mu zjistili na vysoké škole. Já ani brácha cukrovku nemáme a doufám, že se u nás časem neprojeví- to už ted závisí i na nás. Geneticky k tomu nějaké vlohy budou, ale pokud jsem slyšela, tak spíš je riziko obgeneraci. Což by ohrozilo spíše vaše vnoučata. Ta šance taky není 100% a navíc v tu dobu, až budete mít vnoučata, tak léčba bude vypadat úplně jinak. I tátova léčba se za 30let neuvěřitelně proměnila.
I on se za svou nemoc stydí a nikdy se o ní nebaví a dělá, že je vlastně zdraví. Pokud bys chtěla nějaký můj postřeh ze života nebo i co se toho dodržování nebo nedodržování životosprávy týče, napiš mi spíše zprávu. Ono to s tou striktní stravou je také všelijaké.

Reaguji na werunka14:
Moc nechápu proč se za cukrovku přítel stydí a hlavně proč tebe děsí představou,že může oslepnout nebo přijít o nohu. Ano stát se může cokoli ale záleží jak se přítel o svoji cukrovku stará. Pokud je komepnzovaný (tzn. má stabilní hodnoty v těch správných hranicích) trochu sportuje dodržuje životosprávu tak může žít plnohodnotý život bez komplikací. Riziko, že vaše dítě bude mít diabetes je diabetiků mužů vyšší než u diabtiček (uvádí se cca 3-5%). Pokud budete uvažovat o mimču není přeci problém zajít k lékaři a poptat se na vše co vás zajímá, případně si nechat udělat nějaké testy. Samozřejmě 100% jistota není. Kdyby ses chtěla zeptat na cokoli o diabetu tak mi písni do zpráv. Sama jsem diabetička I.typu.

Reaguji na tarabell: Můj táta se také stydí a žije s ní přes třicet let... :-/ Taky to teda nechápu, ale někdo to asi vnímá jako ostudu. Přitom to přece je něco, za co ten člověk nemůže. Něco jiného by třeba bylo, kdyby se člověk "vyžral", měl z toho typ II a ještě s tím nic nedělal...to je pak horší.

Ok je to tvůj názor ale....Diabetes 1.typu je nevyléčitelný...toho se zbavit nedá...Normálnímu člověku produkuje slinivka břišní konkrétně beta-buňky inzulín. Diabetik 1. typu má tyto buňky úplně nebo částečně zničeny a podle toho buď inzulín neprodukují nebo velmi málo. Tělo, jeho buňky hladoví....bez inzulínu se cukr (hl.zdroj energie) se nemůže dostat do těchto buňek...Tělo pak získává energii z bílkovin a tuků...člověk hubne, cukr je v krvi, kde se jeho množství zvyšuje. Pro správnou funkci organimsu se musí inzulín dostat do těla jinak a to podkožně...jiná možnost zatím není. Nevím jak by něco co je zničeno mohlo najednout začít fungovat...neznám žádný takový případ diabetika. Neexistuje způsob jak by se buňky produkující inzulín daly oživit.

Reaguji na Charlotte:
Já jsem tedy nikdy neměla problém,že bych se za to styděla...nevadí mi o tom mluvit, píchnout si naveřejnosti....protože v té inijekci je můj život...bez ní bych umřela. Prostě tak to je a schovávat a stydět se nebudu a tak by to měli brát i ostatní...protože jinak se člověk zybtečně trápí. Je to vlastně jakási druhá šance

přítel mě neděsil, ale jen chtěl, abych věděla co může nastat a že je tu taková možnost, abych byla informovaná a vlastně "věděla do čeho jdu". Já totiž chápu, že i on sám má z toho obrovský strach a bojí se toho, co může být. Jeho matka mi řekla, že se dokonce ve třinácti vzpouzel a vztekal se na zemi, že si už nikdy píchat nebude a proč to musí dělat...a já nechápu jak tito lidé přemýšlí, protože si opravdu nedokážu představit co to pro něj musí být hlavně za psychický zápřah. Takže vás diabetiky obdivuji, ne - nelituji ale opravdu si vás vážím, já bych se s tím psychicky nevyrovnala, to vím.

je to asi něco, co jim přijde ostudné....můj přítel, když jsme se seznamovali a šli jsme třeba do restaurace vždy odešel na záchod aby si píchl....já to ale dávno věděla, že je diabetik, protože nás seznámila kamarádka a ta mi to řekla. Já to nebrala jako problém, ale oni o asi vnímají jinak. Teď už se se mnou o tom baví otevřeně a v restaurace teda nikam neodchází ) Naučila jsem se změřit mu hladinu cukru v krvi a cítím se teď mnohem chytřejší

to je samozřejmost a s tím taky do budoucna počítám.

Jinak všem moc moc děkuju za rady, jste hodné holky, že jste mi tu napsaly svůj názor. Vím, že je lepší řešit na Omlazení kosmetiku a podobné věci, ale témata jsou tu různá a já jen chtěla uklidnit a třeba zjistit nějaké informace, taky může mít někdo stejný problém, být ve stejné situaci a hlavně mi pomůžou názory samotných diabetiků, kteří ví o čem mluví.

Děkuju!

Nedivím se mu, dělala bych to stejně. Přece jenom když se dva seznamují, tak na sebe hned všechno nevybalí. Bála bych se, že tím svého partnera vylekám. Tyhle věci chce dávkovat postupně.
Je fajn, že dokážeš brát svého partnera takového, jaký je

Reaguji na tarabell: můj příspěvek nebyl o vyléčení cukrovky. Bylo to o tom, že k ní vůbec nemusí dojít.
Reaguji na UsmejSe: Místo chlácholení preferuju zasednout za google. A vynechat české zdroje a všechny "populárně naučné" včetně všobecných blábolů
http://www.diabetes.org/diabetes-basics/genetics-o f-diabetes.html - Americká
asociace diabetiků o dědičnosti.
http://www.ourdiabetes.com/genetics.htm - jeden ze zdrojů uvádějících pravděpodobnou pravděpodobnost vzniku.
http://umm.edu/health/medical/reports/articles/dia betes-type-1 - velmi dobře vidět, že k tomu je potřeba sakra víc než jen zdědit předpoklad od jednoho rodiče.
http://www.who.int/genomics/about/Diabetis-fin.pdf - ještě něco od WHO.
Ještě je potřeba ke zdrojům říct, že se jedná o konzervativní medicínu - proto tam najdeme to co tam najdeme. Co se týče prevence, tam je potřeba holistika.
Kromě toho pak je to tu otázka spouštěčů - to, že někdo zdědí předpoklad zdaleka neznamená, že to do cukrovky skutečně dospěje.
Aspoň něco, na čem se dá stavět. Aby teda někdo neměl pocit, že chlácholím a tahám ze skleněný koule

Reaguji na werunka14: Veru, něco ti k tomu písnu. Ale neděs se, jen tě chci varovat. Takhle špatně na tom byl švagr kamaráda - cukrovkář. Umřel, když mu bylo 32 a jeho žena zrovna rodila druhé dítě. Ale on na píchání inzulínu celkem kašlal. Vím, že tvůj přítel bude zodpovědnější - ale stejně na něj dohlížej, aby něco nepodcenil. Chlapi v tomhle tak opatrní nejsou a byla by škoda, kdyby jste skončili podobně

Reaguji na Arinka: děkuji, že jsi mi to napsala, sice mě to rozplakalo, ale je dobře, že vím, že se i něco takového může stát

Reaguji na Pavla Bellis: děkuji ti za ty odkazy