Strach z neznáma v knihách i životě

Reaguji na radana: jo aha já jsem si přečetla tu originální zprávu a trochu jsem nezachápala

My jsme s kamarádem v pubertě nocovali na hřbitovech, vkrádali se do opuštěných domů nebo přelézali přes střechy zdi do opuštěných zahrad..a hodně mě bavilo zkoumat (ale opravdové) příběhy lidí, kteří tam žili...a kteří tedy občas taky někam nevysvětleně zmizeli

Jen nevím, zda to patří do tématu, protože jsem se obvykle bála spíš opravdových věcí (že mě někdo znásilní před Hlavákem), než hororů v televizi nebo duchů.

S jednou výjimkou - když jsme se sestrou spaly samy v horním patře starého velkého domu, tak jsem slyšela kroky a cítila, jako kdyby byl někdo v místnosti. Doteď nechápu, o co šlo, jestli jsem neslyšela chodit sousedy nebo to byla myš? Největší odvaha mýho života byla vyhrabat se potom, když ten zvuk utichnul, z peřin, a do rána jsem spala se ségrou v její posteli

Reaguji na Lisa: Hele s těma hřbitovama jsem to dělala taky teda s kamarádkou jsme tam jednou obě objevili hrob malé holčičky, tak jsme postupně vypátraly, jak žila, co se jí stalo, kdo byla její matka tak... no jo no nejzajímavější a nejzáhadnější jsou stejně opravdové příběhy lidí.... ale to je OT

Reaguji na Lisa: tak přesně takové věci mě taky lákají.. závidím !

Tak s tím hřbitovem jste dobrý. Já jsem jako malá byla v Třeboni ve Schwarzemberské hrobce a rakve jsem viděla ještě 5 let.

No ta zpráva byla taky původně napsaná jako od blbce,psala jsem pátý přes devátý a nakonec jsem ji napotřetí upravila.

Reaguji na radana: v pohodě já tu odpověď moji musela taky přepisovat, protože to bylo jak z placatý školy

mě strašně baví různý tajemný příběhy, teď jsem například četla kvůli škole knihu Revenanti - Živí a mrtví ve středověké kultuře a to jsem se teda bála šíleně ale zároveň jsem byla skoro na vrcholu blaha prostě se takovejch věcí bojím a zároveň mě to strašně baví.

a jednou se mi stalo, že jsem kolem jedný v noci ležela v posteli, vedle mě přítel už spal a najednou slyším jak někdo docela dlouze zvoní. uplně se mi rozbušilo srdce a byla jsem jak přimrazená a strašně mě vyděsilo to, že nevím, kdo to je a proč sakra zvoní na nás v jednu ráno

To je šok,viď? Stejně jako když nám v noci na Šumavě někdo zaklepal na okno.Se klepu ještě teď,když si na to vzpomenu.Fuj,

Z kukátek mám taky strach... dívala jsem se jenom jednou, tak náhodně, ještě u toho byla kamarádka a říkala mi, že nechápe, čeho se bojím... podívala jsem se a zrovna naproti mých dveří na chodbě někdo stál (ale zády, nešel k nám). Měla jsem z toho takové šoky, div jsem nezačala křičet

Reaguji na Clarrkys: nevím jestli to ovlivnila tahle diskuze, ale dneska v noci mě probudil sousedův pes a slyšela jsem někoho na chodbě, takže jsem nejdříve deset minut seděla na posteli a naslouchala noci a pak jsem se odvážila jít záchod... A cestou zpátky jsem zatarasila vchodové dveře sušákem na prádlo co kdyby náhodou Přítel měl ze mě akorát prču ráno

Holky přidávám se k vám nad námi bydlí ,,nějaký soused´´ a vždycky po půlnoci začne jakoby něco řezal,ale vždycky řízne tak třikrát a jakoby nikdy nedořízne...kolikrát jsem tam slyšela křik nějaký holčičky a takový divný zvuky...klidně i ve tři ráno..pak jak kdyby něco táhnul po schodech..no fakt nejsem blázen přítelovi je to taky divný...je tam nastěhovaný od léta

Reaguji na Sandí: No to my zase máme sousedy, co tu třeba tři měsíce nejsou, pak sem přijedou na týden nebo dva, nechají psa štěkat v bytě klidně i do dvou do rána a přísahám, že jednou, když zase byli měsíc pryč, tak jsem normálně v koupelně slyšela od vedle zvuky, jakoby tam někdo byl, takže jsem pevně přesvědčena, že tam přechovávají nějaký kriminální element

Reaguji na Lady Glamour: tak to já taky...hned si představuji jak tam někoho vraždí a právě rozřezáva se bojím jít pak i v noci na záchod

Reaguji na Sandí: aby si nebyla nepohodlný svědek že? taky to tak mám pak si říkám, doufám, že mě ten někdo neslyšel a teď se mě nebude chtít zbavit