Těhotná v 18 letech

[cituji=rabbitgirl]
prý nemá čas a je unavený...

Jinak já bych s ní nechtěla mít chladný vztah,chtěla bych mít velice kladný,být matka-kamarádka.Nic jsem jí nikdy nevyčítala a nikdy to dělat nebudu,ani náznak.Ona nemůže za moje pocity.Věnuju se jí(i když se mi nechce ale přemůžu se),smějeme se,všechno jak by mělo být tak snad to bude dobrý

No já si myslím, že tu nebude asi ani co řešit... Jestli je těhotná už přes 3 měsíce, jak si myslím, tak na potrat bude už pozdě...

Reaguji na BarbieBlonde: Myslím, že už podle fotek je vidět, že na dcerku nedlabeš (Mimochodem moc pěkný fotky!) Asi to bude snadnější, až bude větší a budete právě víc kamarádky, než že se jí budeš muset vážně pořád věnovat.

Což je taky věc - ono se dopředu hezky plánuje, ale být pak k dítěti pořád uvázaná člověkovi taky změní život. Nejde o "pařby" a plány, plány vám může zhatit i nemoc třeba někoho z rodiny (nedejbože, aby ono dítě mělo nějaký postižení), ale právě o to, že nestačí to dítě jen milovat, ale vážně se mu věnovat a vychovat z něho plnohodnotnýho člověka.

Reaguji na BarbieBlonde:
Možná , ono je to hodně o partnerovi a o tom jestli Ti pomáhá, jak se k situaci staví on, ještě když vlastně on byl ten, který trval na tom si dítě nechat. Ale na druhou stranu by to třeba bylo stejné i kdyby byl jiný partner.
Reaguji na daisy01:
S tímhle taky nesouhlasím. Ono někoho odsoudit je hrozně lehké, ale snažit se druhého pochopit nebo se vžít do jeho role už tak lehké není. Já osobně děti miluji a neumím si představit život bez nich, ale na na tohle téma jsem četla dva hodně zajímavé články. Sophiina volba a Bez tebe mě bavil svět. A po přečtení už na to mám trochu jiný pohled. A rozhodně Barbie neodsuzuji.

Děkuji

Já děti miluji a taky nejsem pipka,která si to nezkusila jaké je to starat se o dítě dennodenně.Není to nic lehkého,ale zvládnout se to dá...Kamarádka byla svobodná matka taky myslím v 18 letech a všechno zvládala,od zpravení auta,navaření,placení bytu a vše kolem a to jí rodiče absolutně s ničím nepomáhali,nekomunikují spolu vůbec.Nekolikrát jsem jí dítě hlídala celé dny a ona chodila do práce,takže si to umím představit a hrůza to žádná není...

Je dobře,že jsi to napsala.Konečně někdo,kdo svým příkladem dokáže vyvrátit ty řečičky o tom jak mimino uvidíš a zblázní se hormony.
Tady diskutuje spousta bezdětných a bezstarostných slečen co v potratu vidí vraždu.........ale já být těhotná v osmnácti letech tak běžím na kliniku jako o závod!

Tebe naprosto chápu,ono pokud není takové to odhodlání mít dítě a opravdu chtění,tak jasně člověk by ho nedal,ale kdyby to mohl vrátit zpět tak by k dítěti nedošlo.

Reaguji na daisy01: hrůza to není, když dotyčná to dítě chce a nikdo ji do toho "nenutí" s tím jak ji pak bude pomáhat a nakonec skutek utek. Mě by už to, na náladě nepřidalo.

Já bych si dítě nenechala. Je ti 18 a jednoho dne by ti mohlo začít vadit, že sis například nic neužila. Je pěkné, že tě partner podporuje, ale ten je taky o 6 let starší a v životě má zažito více a už má nejspíš i nějaký přehled, co od života chce. Já jen, abys jednoho krásnýho dne nezačla litovat, jak to už bývá. Tohle je třeba situace, která se stala mým dvoum kamarádkám. Osobně, já bych si mimčo nenechala, protože pro mě je třeba základ mít dodělanou alespoň maturu a píšeš, že chceš i na vysokou, tak proč si ten život takhle zbytečně "komplikovat"? Dnešní medicína je již vyspělá a riziko, že nebudeš moci otěhotnět po potratu je relativně malé. Mám dokonce i v okolí případy, kdy slečna byla na potratu a po měsíci zase otěhotněla Navíc, já sama bych nesnesla pocit, že jsem odkázaná na pomoc druhých...protože co si budem povídat, šla bys na 4 letou varianu rodičovské (takže peníze žádná sláva), je zde velká pravděpodobnost, že si školu nedoděláš a pokud ano, bude ti chybět praxe. I zaměstnavatelé tě nebudou chtít zrovna 2x zaměstnat, protože budeš mít malé dítě - ti jsou často nemocné, takže v práci moc nepobudeš. Někdo může argumentovat svými rodiči, že je měli třeba v brzském věku, ale musí se vzít v potaz, že byla jiná doba, jiný systém. Když to blbě řeknu, tak mít v téhle době je opravdu "luxus". A taky se zamysli nad tímto, porodíš své dítě teď, kdy nemáš žádné jistoty, vzdělání...Nebo raději za 8 let, kdy budeš mít po škole, budeš zajištěná a svému dítěti budeš moci dopřát spoustu věcí, aby nemělo pocit, že strádá.

Reaguji na daisy01: A chápeš, že to má někdo i jinak? Jasně, zvládnout se dá všechno, ale proč se někdo pověsí kvůli rozchodu? Evidentně to psychicky nezvládl. Prostě né každej má stejnou náturu jako ty. Někdo může dřít v dolech, u pásu, dělat šestnáctky a dítě ho naopak položí. Nemůžeš srovnávat kamarádky supermanky s jinýma lidma. Kdyby to všechny matky dávaly, tak nejsou děti v kontejnerech a děcákách. Chápu, že to myslíš dobře, a nemyslím si, že nevíš o čem mluvíš, ale já si před tím, než brácha měli děti myslela, že děti chci mít, aspoň dvě. Od té doby se můj pohled na věc změnil. Stačí si to někde vyzkoušet a člověk to vidí jinak a pozná, esi mu to de, nebo ne. Svoje je sice jiný, ale prakticky už poznáš, jestli na to máš. Já dobrovolně teď ne.

Je mi jako tobě, ale já se na svůj věk cítím hrozně mladá i mám mladší kamarádky, já bych bohužel šla v takové situaci na potrat . Ale poradim at se zamyslíš nad tím, aby to miminko bylo opravdu chtěné, to miminko už ted vicítí že třeba pochybuješ jestli ho chceš-(tím nechci říct že ho nechceš nebo tak, jen že dítě vicítí situaci už ted ). Přeju hodně štěstí at to zvládnete

Proč by neměli mít děti?? Jen je nechtějí v 18 letech, ale třeba ve 30, to je trochu rozdíl, ne? Tak tady nemoralizuj!

Já nevím, po druhé straně aby to pak nedopadlo tak, že ve 30-ti bude marně hledat chlapa se kterým mít dítě a žádnej vhodnej nebude...ono i mít dítě v 18-ti má něco do sebe- třeba ve 40 si bude moct užívat a jezdit si všude možně a dítě bude mít vlastní život.....nejsou tam jen nevýhody.....když má člověk dítě třeba ve 30-ti, tak má prostor pro sebe až někdy po padesátce a taky za mlada si člověk to dítě víc užije, má na vše víc energie....asi bych to viděla tak, že pokud by na živobytí měli, pokud je partner hodný a má ho ráda a dítě chce a pokud i ona dítě tak nějak chce, tak bych si ho nejspíš nechala.....vždyť se to dá nějak skloubit s prací, studiem, můžou pomáhat jejich rodiče...ale záleží na ní...pokud se ale cítí nevybouřená a má chuť si spíš užívat, tak pak raději dát dítě pryč

Kolik dětí máš ty?