Žárlivost s kterou mi nikdo nepomůže - ani psycholog!

ano, logické...bohužel i tací jsou...

hašlerka
Ale Agatha fakt píše, že ji štvalo, když se přestěhovali do snobské čtvrti, že najednou ustaly výlety a byl jenom GOLF a golfoví přátelé. A byl to začátek konce manželství, jistěže si nemyslím, že za to může GOLF.
A nemyslím, že s tím diktátem ideálu krásy je to nejaký symptom naší doby..Neveřím, že se lidská duše mění! Již Benátčanky si odbarvovaly vlasy na blond, krása frčela vždycky. A vždycky byly Věry Chytilové, Jiřiny Šiklové atakdále / tyto mršky jsou na potvoru přirozeně krásné/. Již Sarah Bernhardt měla liftink...Akorát ted je to více odstupné...
NIHIL NOVUM SUB SOLEM.

M.

A taky si myslím, že krása je archetypální záležitost, ne nějaký brain washing minnesengrů. Jako krásné je vnímané to, co je průměrné, tak jsem to četla.
A je přece boom vzdělanosti žen, prý na VŠ už dominují ženy / ověřené to nemám/, nezdá se mi, že by ženy svou identitu odvozovaly od vzhledu. Děláš to snad Ty?
M.

Asi už měla nějaké tušení, psala, že to nebyl šťastný dům... tu knížku máme rády obě, každá si tam najdeme to své. děkuji za tvůj pohled.

Víš, já myslím, že vytrhnout kousek věty z celkové souvislosti není šťastné východisko pro toho, kdo má reagovat, tak nějak nevím, co s tím... Ale zkusím svůj pohled víc objasnit: pokusila jsem se prostě podat krásu jako kulturní ideál, a kulturní ideál se utváří kulturními prostředky, které v té které době mají vliv (od Bible až po tu reklamu). A samozřejmě, dobový, leč všeobecně sdílený ideál ženské krásy, pokud je zvnitřněný v procesu socializace, se stává součástí, a to dost pevnou identity. Síla osobnosti se pak asi pozná také v tom, že mu nepodlehne, nebo z něj akceptuje jen to, co je pro její vývoj zdravé, a udržuje si vůči tomu ostatnímu (extrémní štíhlost, mládí až do stáří apod.) nějakou kritickou distanci. A to není jen výsada Chytilových a Šiklových, které samozřejmě velice respektuji, ale i mnoha jiných žen. Ostatně, nemám dojem, že by o svůj zevnějšek nepečovaly, spíše naopak, ale nedělají z něj cíl svého života. Pokud se ptáš, zda svoji identitu odvozuji od vzhledu, tak to beru jako otázku spíše řečnickou, myslím, že moje postoje zde na fóru o něčem svědčí. Mívám, tak jako Ty, snahu jít hlouběji, než se držet na líbivých površích. A tak ani svůj vzhled nepovažuji za ústřední jádro své identity, ale pouze za jeho nedílnou součást.

Samozřejmě, v souvislosti s archetypem, je možné o kráse také uvažovat. Ale na to se necítím být kompetentní, Jungův symbolický jazyk do té míry neovládám. Ženy se vyskytují leckde, aly za sebe myslím, že na VŠ dominují muži.

hašlerka
Minnesengři byla zkratka. Jenom nesouhlasím, že naše duše formuje hlavně reklama, nebo ženské časopisy / nebo minnesengři/. Není třeba podceňovat to, co je v lidské duši věčné. Co se Agathy týče, tak se podívám, jestli se s tím golfem pletu. Docela se mi ta její situace zdála podobná, jako u Mii. Cesty se rozcházely, nebyla shoda v trávení volných chvílí...
Jinak Archibalda chápu- pro mně je taky těžké žít s někým , kdo není šťastný...
Ale opustit Agathu...pche.
M.

Taky jsem takhle děsně žárlila, bylo mi od 15 do 19 ti let a pomohlo jediné, vyměnit chlapa... Měla jsem důvod k tomu žárlit, pak jsem si našla muže pro kterého jsem byla vším, dokonalá, krásná, dával mi to neustále najevo a to byl balzám na mou duši... Bylo to šíleně osvobozující...

Ale to já přece netvrdím, opravdu... Jen jsem poukázala na ty socializační mechanismy.
Jinak, s tebou souhlasím, každý má svůj vlastní potenciál k růstu, a ten je prostě v něm, v jeho duši, od Boha či jinak, nevím, ale prostě je to vrozená tendence.

To tedy máš sakra pravdu!!! Ona byla na dně z té smrti maminky, jak to bylo všechno na ní, měla normální stresovou reakci, a on ji hodil přes palubu, protože chtěl být šťastný tady a teď, hned, jako malé dítě. Ale asi také nemohl snést tu její počínající slávu...

A já zase poukázala na to, co je věčné. Děsím se totiž inženýrů lidských duší. Taky nemám ráda spiklenecké teorie a la Karel Gott, že nám tady řídí povědomí třeba svobodní zednáři...
Archibalda chápu, i když mi v tomto nezaimponoval. Jsem trochu podobná.
A zapamatovala jsem si, že je zle, když člověk brečí pro malou věc...
Jinak velice obdivuji Tvoji asertivitu.
To je krásné: " děkuji Ti za názor". / Jinými slovy- stejně nemáš pravdu/. Já jsem spíše nasertivní...
M.

Já také.
Asertivní moc nejsem, s Agathou a s tím, jako ji vidíš, jsem to myslela fakt vážně, že ti děkuji za pohled. To ostatní je věc diskuse, nepopírám nic, co je věčné. A pokud myslíš, že socializace nemá vliv, dobře, ale proboha, nesměšuj procesy socializace, které probíhají v každé společnosti, s nějakými podivnými spikleneckými teoriemi, to je přece o hruškách a jablkách. Mrzí mě to, nechci, aby to probíhalo takhle, vážím si Tě, a proto nemohu pokračovat.

Zkusím vysvětlit, jak jsem k tomu zabrousila.
Společný jmenovatel je myšlenka, že je možné zvenčí nějak dlouhodobě přeprogramovat naše mozky- po zednářsku, reklamou, ideologií nebo nějak jinak.
Myslím, že celé to s těmi časopisy je jen domněnka. Poctivě jsem probrala ženy, které znám- kolegyně, příbuzné- neznám jedinou, které by svoji identitu odvozovala od toho, jak vypadá- s výjimkou mně samotné ve věku 14 let a také mojí neteře ve věku 14 let...
Mrzí mně, že nemůžeš pokračovat, ale chápu.
M.

To nemám...můj problém je žárlivost na to že by šel někam beze mě,na kamarády...na ženský v časopise atd....je to hrůza....

znáám moc dobře

To ti nikdo nebere. Pokud dokážeš člověka odhadnout podle 2 příspěvků, tak jsi teda borec

Děkuji za lichotku!
Mimochodem, ty jis na fóru napsala POUHÉ dva příspěvky? To snad ne!!!
Víš, člověk by měl přemýšlet v souvislostech, ne v jednotlivostech, to je maličká rada!