Ženy, které nechtějí mít děti

Znáš herečku Helen Mirren? Je to už hodně zralá paní, hrála ve filmu o královně Alžbětě a získala myslím i Oscara. Velice úspěšná a světově obdivovaná dáma. Nikdy nechtěla děti, nikdy žádné neměla, nikdy toho nelitovala. I takové jsou, tak to prosím pochop. To co je podle tebe zpackaný život, je pro jiného nádherné a naopak. Ona by ti třeba řekla, že by si život zpackala, kdyby dítě měla. Já a ani nikdo tu, tě přece nepřesvědčuje, že tvůj názor je špatný a měla bys ho změnit, ale ty to děláš.
Je to tady marná snaha o projevení tolerance a respektu k životním postojů jiných.

proč je sobec ten, který děti chce??

Já tady obhajuji právo těch, které dítě mít nechtějí, protože jejich argumenty umím narozdíl od jiných vyslechnout a také je umím pochopit. Vadí mi tady v diskuzi to pokrytectví místo toho, aby matky s dětma řekly - vybraly jsme si to s tím dobrým i s tím špatným, co to přináší a jsme takto šťastné. Nebo byly upřímné jako Laky. A taky mi tady chybí pochopení pro ty, kterým děti štěstí nepřináší. A u těch, co tvrdí, že děti nejsou zátěž a že je nic neomezuje, mi to přijde jako kyselé hrozny (terminus technicus).
Jinak osobně dodnes nejsem vyladěná na těhotenskou vlnu, tikající hodiny ke mně nějak nedotikaly a cizí děti v kočárcích mně nebaví.
A proč jsem se tak rozhodla? Protože všechno ostatní jsem už v životě zkusila a smysl jsem v tom nenašla. Takže trochu experiment. (prosím vnímej nadsázku) U mne je to racionální rozhodnutí s vědomou akceptací všech nevýhod a plánem, jak se s nimi vypořádat, tak abych byla spokojená. Jen mně se*e, když tu někdo není ochoten říct, jaká je pravda: změny těla, změny v životě, ekonomické důsledky, atd.

Jela už jsi v pořádném náklonu v bouřce? Ty bys tam vzala kojence? Není jachting jako "spaní na vodě".

Za tu dobu, co sem chodím, jsi první, kdo komu vytknul pravopis - tyhle moresy sem prosím nezaváděj - nehrajeme si tady na to. Tedy pokud nechceš, abych ti opravovala čárky ve větách, a věř mi, že v tom jsem opravdu dobrá.

spíš jasnovidec, když si hlídání vymění s partnerkou to nemá cenu, všechno marný, ale provokuje úspěšne a docela to rozproudil. má bod

Takže přeji všem, i militatním NEmatkám, i těm, které přece o dítěti přemýšlejí, aby se rozhodly správně a braly přitom v úvahu nejen současné potřeby a současnou situaci, ale přemýšlely taky do budoucna, čas totiž nestojí nikomu, ani vám. Vaše těla zestárnou , ať už porodíte nebo ne.
Loučím se, už nebudu na další texty reagovat. Řekla jsem vám, jak to může vypadat bez dětí, až zestárnete, jaké peripetie na vás čekají, protože muž si udělá dítě třebas v šedesáti a odejde za matkou s omluvou, že to musíte pochopit...
Berte nebo nechte být. Přeji vám všem vše nejlepší v životě.

Jak to tak tady čtu, tak se tahle diskuze přibližuje té smazané - pokud chcete, aby se to tu zavřelo a smazalo, tak pokračujte vesele dál.
Ale je to škoda

nemůžeš být přeci sobec k něčemu co neexistuje,právě že umřeš,nic po tobě nezůstane.Ale ty co se bojí,tak jsou víc sobecký.

Tak opravuj, jednou z mých profesí je jazyková korektorka.

Stále čekám na radu kam s dětma? Nikdo nic nepooradíte? Chci se zbavit toho stigmatu, že jsem neschopný, když mě děti minimálně deset let omezují, neřkuli vyřazují ze společenského života.

to je buddhimus nebo new age?

A když si to dítě někdo pořídí "z lásky" a ne "ze strachu"?

tak za tohle tě tady sežerou

Chlop

do zverexu, kam jinam, třeba si je někdo vezme

Nedokážu si představit vzít své dvě děti na víkend na loď. Děti by se na takhle malém prostoru unudily. Nevím jak by jsme je zabavili.

A je to tady zase. Zdá se že toto téma nám není přáno. Tentokrát nemažu celé, tak hrubé to tontokrát není, ale pokračovat evidentně nemá smysl.

dnes, 21:37:52 - Připojeno během spojování:
Musíme být každá matkou?

Zdravím všechny
Myslíte, že jsou ženy, které v sobě nemají to mateřské "něco"?
Víte, často přemýšlím o svém vztahu k dětem. Je mi 22 a neumím si představit, že já sama bych měla mít někdy dítě.
Ještě to trochu vysvětlím...nevadilo by mi být taková hodná teta, která povozí kočárek a koupí dítěti dárek. Ale jinak se v přítomnosti dětí necítím úplně nejlíp, nevím přesně, jak to vyjádřit. Nerada bych na vás působila zle nebo tak něco..Ještě beru děti do předškolního věku, ale jak jsou už starší, žádný cit k nim necítím. Bohužel se ale cítím sama před sebou hloupě, říkám si, jestli nejsem nějaká divná, jiná...A co jednou, až bude chtít muž dítě? Celé mě to trochu děsí.