Změna nebo zkrácení křestního jména

anim

Ahoj Já si ho nechala změnit Jak píše Claryka, je to relativně jednoduché, horší je, že budeš muset uvést důvod, proč si ho chceš změnit, já se u toho docela zapotila, aby to mělo hlavu a patu Bylo mi jedno, co si o tom okolí bude myslet, mě denně lidi oslovují a pokud se mi to nelíbí jak mě oslovují, tak je to čistě má věc a na ostatních je, aby to respektovali. A mohu Tě ujistit o tom, že největší problém s tím měla rodina - někteří to doteď nepobrali a to už je to několik let. Pak musíš vyměnit veškeré doklady, což je trošku náročné, dostaneš provizorní občanku a musíš si oběhat všechny úřadovny jako banku, vyměnit karty, poslat oznámení na pojišťovnu atd. .. ale to by Tě čekalo i v případě svatby, takže nic neobvyklého a do měsíce už o tom martiriu ani nevíš Tak držím palečky

Mě dali rodiče jméno Lubomír, ale nikdy mi tak nikdo neříkal, ani zdrobněle, ani jinak. Rodiče mi říkali všelijakýma přezdívkama a nebo Lubošku, ale nikdy Lubomírku. Kamarádi pro mě měli vždy nějaké jiné oslovení, na vojně taktéž, spolužáci během školních let taky. A když už někdo použil jméno tak Luboš. Takže se jaksi rodiče netrefili do pojmenování Luboš. Ono to nic nemění na tom, že to ani ono se mi nikdy nelíbilo a zůstalo mi základ, Lubo. Takže lidé co mě znají mi říkají Lubo. Tahle vezre mi nevadí a mám ji rád. Ostatní mi obvykle řeknou Luboši a je jedno kolikrát zopakuji, že jsem Lubomír. Takže tohle jméno mám v občance, ale nikdy jsem neměl důvod si ho se sebou spojit, tak je pro mě tak trochu jako cizí oslovení a popravdě na něj asi ani neslyším.

Již dost let mě hodně lidí zná, i v reálu, jako Tuaxe, takže si toto jméno (nick) hodlám přidat jako prostřední a používat ho, protože za ty roky jsem se stím zžil a pro okolí je to sice šílené, ale pro mě má hlubší význam, nejen numerologický (numerologií se taky zabývám mnoho let...), ale i tím co doopravdy znamená, je to mnou vymyšlená přesmyčka českého slova z let dávných Navíc moje příjmení není vůbec české, hodně lidem připadá německé, ale německé taky není, je to jakási mutace mezi angličtinou a němčinou jako pozůstatek někoho z dob první, nebo druhé světové války. Ale na příjmení si nestěžuju, to je numerologicky suprové a jsem sním zžitý. Horší je to s křestním jménem Lubomír, v plném znění...

Jen se dokopat zajít si pro frmulář a dát věci do pohybu.

bych to neřešila, v dokumentech je to jedna věc, a jak na tebe volají druzí je jiná věc, Dcera jsem oficiálně jmenuje Denisa a nikdo jí neřekne jinak než Julinko, je jí 15 a v pohodě

Je to o tom, jak se kdo se svým jménem a oslovováním cítí. Oproti materiálním věcem na které se vztahuje to samé - je to o tom jak se s tím či oním, nebo v tom či onom cítíme, podle toho si to pořizujeme. U jména je to nevyhodnější v tom, že si to sami nevybíráme, ale je nám vybráno. A když už nám rodiče něco sesmolí, tak nám tak sami neříkají, natož okolí. Český národ je v tomto docela specifikum.

Samozřejmě, že je rozdíl i kde který člověk žije. Josefům se na moravě říká Jožka a v Čechách Pepa Ikdyž taky ne každý striktně dodržuje, znal jsem jednoho Pepu i na moravě, ale Jožku jsem v Čechách ještě nepotkal. Ale to jsou jména, která mají češi odjakživa zažité s jiným oslovením, protože u nás na jméno není kladen takový důraz, výběr je u nás hodně jen o vkusu rodičů, než o hlubším smyslu. V tomhle jsme prostě v západním světě a díky západnímu smýšlení, o tom stejně skoro nikdo nic neví...

A nedivil bych se, že jsou někteří lidé se svým jménem nespokojení. Když si chce někdo změnit jméno, proč mu v tom bránit? Můžu s tím souhlasit, nebo nesouhlasit, ale to je tak vše.

Ale kolik je Janů a Denis? Jan je hrozně moc obvyklé jméno,takže se za něj určitě žádné dítě druhému neposmívá, jako kdysi mě. A Denisa je pěkné jméno.. žádná -slava -íra... Sice chápu že mám staré slovanské jméno, a někomu se může i líbit, ale myslím, že kdo s tím vztekem nežije, neví jak moc si chci třeba do dokladů na řidičák nebo na příjmačkách na VŠ napsat do kolonky "jméno" Mirka...

to že se ti posmívají je přeci jejich hloupost, a jak píšeš, je to vše o pocitech, taky jsem se jako dítě i jako dospívajíci chtěla jmenovat jinak, než jsem přišla na to, že je to fuk, teď mám zase problémy s příjmením, bo je nečeské, a vysvětlovat každému, jak se píše, to je utrpení

a mimochodem, jméno Denisa se mi vůbec nelíbí, a když jí tak psali do rodného listu, tak jsem taky byl celá vzteky bez sebe, s manželem jsem se domluvili, že vyberu jméno pro kluka, on pro holku, byla to dohoda - i když se taky mohla jmenovat ještě hůř, tohle byl rozumný kompromis, kdyby záleželo na mě, tak je to Johanka nebo Anežka, no neprošlo

anim
Je to tvoje rozhodnutí, s tím jménem žiješ ty a ne lidi okolo a pokud z toho máš komplexy a návaly emocí, které nejsou zrovna příjemné, tak je lepší to změnit pro své dobro.

Mě to bylo fuk jako dítěti, ale čím jsem starší, tím více mi to vadí Holt každý je nějaký a jak jsem uvedl dříve, můžeš souhlasit, i nesouhlasit, ale je nesmysl k něčemu někoho nabádat, zvláště když se cití zle. To je jako bys nechtěla, aby ji bylo lépe a když ji psychicky pomůže změna jména, proč to neudělat. Ono když se nějak jmenuju, chtěl bych aby mi tak bylo říkáno (což vlastně mám, všicni co mě doopravdy znají mi říkají tzv pravým jménem). Jméno z občanky - to jméno jsem přece nedostal, abych ho měl na rodném a úmrtném listě, ale aby bylo používáno. Pravda občas zapomínám, že žiju v česku.

Jmenuji se Lucie. Tato forma se mi líbí, ale jakmile mi někdo řekne Lucko, je to hrůza- Vůbec se mi to nelíbí a je mi z toho smutno. Nejbližší to ví a neřekli by mi tak, ale ostatní normálně. Proto přemýšlím o změně jména, jako takový můj dárek k narozeninám...

Tuax
Pokud ti k lepší psychice pomůže změna jména, je to to nejmenší, co můžeš udělat,
jsou i tací, co si k lepší psychice pomáhají plastikou, pomluvama, lhaním, zavistí
je každého věc, jak se chce jmenovat, tedy minimálně si toto může změnit v 18

Moje nejlepší kamarádka z dětství se jmenuje Miroslava a to jméno prostě miluju.
Říkala jsem jí Mirko a později Glorie = sláva. Nenech se připravit o anglickou verzi jména Slávka.
A kromě toho je to opravdu krásné vznešené královské jméno.

amélie
Jojo, tak až budu mít děti, dopadne to podobně. Sice se mi nějaká moderní jména líbí, ale pojmenuju je klasicky. Tak aby jejich jména nebyla neobvyklá...

mýho tatky máma, takže babicka, do teď neví, že si změnil křestní jméno prostě by to nepochopila, neunesla, má příliš zkostnatělé myšlení, než aby pátrala a pochopila důvody... a můj postoj je tedy, kašlat na ostatní co si myslej, důležitá je změna jména především pro mne, ne? já to jméno nosím a budu nosit

to je fakt šílený, taky to nechápu. Už jsem měla sto chutí říct sarkastickým tónem, na co jsem jim teda předkládala OP, když to stejně opíšou blbě... poslední mě dorazila bába s knírkem v knihovně při registraci, když mě vynadala, že nemám OP ale jenom pas, a pak to z toho pasu opsala chybne...

tak to je hezké,... moje křestní jméno je ještě ok, i když o změně už jsem taky uvažovala...ale příjmení je numerologicky přímo hrůza... těším se na změnu, ale do svatby sebe nebo přítele kvuli tomu teda netlačím, i když chytré by to asi bylo. záleží jak se na to člověk podívá...