"Baví" vás být uražená?

Něco malichernějšího by nebylo?

Nebaví, neurážím se, tedy pokud jde o lidi. Jediný, na koho jsem uražená (a to mi pak jde samo) je můj kocour, ten mě umí nas*at fest.

Musím souhlasit. Ale stejně mi to dlouho nevydrží.

Jo a hodně, ale jenom u přítele ale to je jenom taková naše hra, jemu se líbí, když se zlobím, a mě pak baví, že se mě snaží rozveselit. Někdy lechtaním, to už není taková sranda

Mám to stejně. Akorát mám psa a ani na něj nejsem uražená dlouho. Nebaví mě to. Fakt. Ani se doma moc nehádáme, ale když už, tak to je ostuda. Ale je zajímavý, že před dítětem se nehádáme jen když jsme sami, nechápu

Psa mám také, ale ta je vzorná, na ni není důvod se zlobit.

Koukám, že kocouři bývají pro zlost.

Jako on je taky hodný, ale furt se mi motá pod nohama a kolikrát málem spadnu, tak když už je to po 10té za den, tak ho už seřvu a on se "uklidí" na pelíšek a za minutu se jde motat zas

To je nic v porovnání s kocourem, to bývají šmejdi.

Velmi se omlouvám za OT, ale
? Prudérní mrcha? Co to má společného s urážením? Když neznám význam daného slova, snažím se buď dostudovat, nebo se užití takového výrazu vyhnout...

Mě to nebaví vůbec, mě naopak hrozně vnitřně štve to, že jsem naštvaná. Nevím, zda to teď dobře vysvětlím, ale např. se těším na hezkou sobotu, a zkazí mi ji nepříjemný telefonát s někým. To mě vyvede z míry, a pak mi hrozně vadí ta nálada, kterou kvůli tomu mám. Vyprchá to třeba až za několik hodin.

Uražená ne, mně spíš "baví" být někdy smutná.

Reaguji na Savanna: já jsem protivná a urážlivá dost často,nevím jestli za to mohou hormony nebo dospívání .. sem tam mi něco cvakne a jsem uplně odměřená a to na všechny! na přítele i když nic neudělal s mamkou se nebavím pak mi to zase sepne a jsem v pohodě .. nevím čím to je,jinak jsem dost usměvavá ráda se směju a dělám si prču ze sebe i z okolních věcí dost mě to mrzí,přítelovi trvalo než si na to zvykl a taky ho to dost štve

Mě to nebaví, ale stává se mi to docela často, i z ničeho nic. Potom jsem protivná na celou rodinu, a abych si "udělala dobře" tak ještě prásknu dveřma. Před přítelem se urážím, když mě něčím vytočí i třeba úplnou blbostí, ale hned mě to přejde. Občas mám i brečící nálady, třeba včera sem se za večer asi 5x rozbrečela, přitom jsem neměla důvod. Nevím no, občas překvapuju sama sebe.

Myslím, že nikdo tady nepochopil tvůj smysl otázky.. já bych řekla že já ano, je to můj stejný případ... zničehonic se cítím urazená,podrážděná a ráda to dávám najevo..nemám pro to žádný důvod, prostě jen tak.. ten pocit toho jak si na někoho nemilá nebo když se tě někdo snaží rozveselit si užíváš, i když nemáš důvod být naštvaná, je to jen pro tvůj vnitřní požitek.. nevím přesně jak to vysvětlit, je to celkem těžké... ale naopak nejsem žádná škodolibá, přesně tak jak píšeš, jsem pozitivní člověk... jen to prostě někdy přijde...