(NE)pravá kamarádka?

Vsechno to začalo zhruba pred pul rokem , kamaradka sháněla praci a tak jsem ji pres svou známou , sehnala dobre misto v jedné firme. Jelikoz potrebovala vylepšit svoji němčinu , začala dochazet do jazykovky , ja v te dobe dochazela na španělštinu, a tak jsem ji doporučila jazykovku . Tenkrát se tam poznala s lektorem, do kterého se zakoukala. Ze zacatku to bylo vsechno v pohode, ale pak začala totalne blaznit a neustale mu nadbihala i kdyz vedela, ze je ženatý a ma male dite. Jemně jsem ji to rozmlouvala slovy “ být to na mě tak na něho kašlu, je ženatý , má rodinu. Ale je to tvá věc” ..
Nedala si říct , pokaždé, když jsem se s ní viděla nedokázala mluvit o ničem jiném . Čas se vlekl. Jednoho dne se mi ozvala má známá z firmy kde pracovala má kamarádka , že jsou s ní velice nespokojeni . Nebylo na ní v ničem spolehnutí , pozdní příchody , nedodělaná prace. Požádala mě, abych si s ní nějak promluvila , prý dostane poslední šanci jinak přijde o místo.
A tak jsem se s ní sešla. Vypadlo z ní , že je do lektora natolik zamilovaná, že někdy trpí depresema a musí brát nekdy i léky na psychiku .Nedokaze se tak věnovat nicemu...Natož jsem ji v dobrém slovasmyslu vynadala, at se Kouká vzchopit , že jsem její opora , ať na něj kašle a věnuje se sobe a sve praci , pochopitelne slíbila ze vsechno urovna.
Ubehl mesic a opět se mi ozvala ma znama z firmy , tentokrat s mírně naštvaným hlasem , ze mou kamarádku propouští . Okamžitě jsem ji zavolala se slovy co blbneš? Proč si děláš zbytecne problemy ? Měla jsi vse zarizeno tak co se deje? Z telefonu se jen ozvalo “ nikdo se te o nic neprosil” a zavesila. Přitom mi predtim tvrdila jak si vse zařídila . Od te doby to jde z kopce .. jakmile clovek ztratí důvěru , je to zle.. ozvala se mi po měsíci ze leti na dovolenou , kdyz jsem se ji napsala ze jsem rada ze se taky ozvala po takové dobe , odvětila mi pouze ze nebyl důvod se mi ozývat... Dělala hodně věcí jako já, obcas mi to přišlo komické ale zaroven mi imponovalo , že jsem treba pro ni v něčem inspiraci .spíš jsem se ji vždy snažila nakopnout nahoru a dodávala sebevědomí , typ holky ktery člověk musi tlačit aby se nekam dostala. Vsechno fungovalo do doby nez ji totalne hráblo.. tisíckrát jsem si prehravala v hlave jestli jsem ji neco špatného nerekla nebo neudelala chybu .. mrzi me to, ale pokládám si otazku “ Byla to opravdu kamaradka?” Co s tim ? Vsichni kolem mě mi říkají “ tohle není kamarádka” .