Zdravím všechny 
Po maturitě jsem se rozhodla jít na jazykovou školu ( na 1 rok) a poté od září vycestovat na jako au - pair do Rakouska.. Jenže čím více se mi to blíží, tím více se začínám bát a mít pochybnosti o tom, zda to opravdu chci?...
Můj původní plán byl takový, že bych odjela na 6 měsíců jako au-pair poté se vrátila a přihlásila se dálkově na vysokou školu. Dálkově hlavně proto, abych mohla mezi tím chodit do práce a financovat si vše sama zkrátka osamostatnit se, odstěhovat se a nebýt závislá na rodičích... Hlavním důvodem proč chci odjet je jazyk a taky zkušenosti.
Jenže... našla jsem si přítele budeme spolu půl roku a já myslím, že právě on je hlavní důvod proč se mi najednou nechce odjet... Bojím se, že by náš vztah nevydržel... Samozřejmě v tom není jenom přítel, taky mám strach a obavy jak by se mi tam líbilo a jestli bych to zvládala ( jsem hodně citlivá)..
Na druhou stranu si ovšem říkám, co jiného bych mohla od září dělat? Na výšku už je pozdě se přihlásit a já se zkrátka potřebuji osamostatnit ..
Ano, já vím, že bych si mohla hledat práci, ale s maturitou a bez pořádné znalosti alespoň jednoho jazyku se mi bude práce shánět těžko..Mám vážně dilema.. Co byste dělali vy?
Děkuji za případné rady a názory.
Pokud tady bude přímo někdo se zkušenostmi s prací au-pair v německy mluvících zemí budu jen ráda



Poslat SZ
ja na tvojom mieste by som odišla, ja som vlastne aj odišla a to do Rakúska ako Aupair. Tiež som mala pochybnosti ako ty a aj strach ako to všetko zvládnem. Začiatky boly tažké. ale to máš všade, v každom zamestnaní, len tu bol ten rozdiel, že si bola za hranicami. Bola to pre mňa veĺká skúsenosť, strašne veľa mi to dalo a rada na to spomínam
Obe rodiny boli strašne fajn a aj deti, s tou druhou rodinou som chodila aj na dovolenky, boli sme napr. v Španielku, Taliansku, na horách v Alpách a dokonce ma volali, už keď som tam nepracovala,do Dubaja, ale to som žial nemohla, na deti doteraz myslím a naozaj rada spomínam