Absolventka bez práce

Reaguji na Karol5K: ano v menším městě, ale mám možnost bydlet i jinde, ale ani tam se mi něpodařilo zatím nic sehnat

Karol5K
Ahoj, můžu se zeptat na tu zapisovatelku? Jaké měli požadavky?

Reaguji na kikinavese: já se právě taky chtěla přestěhovat do velkého města ale nic jsem tam nenašla, inzerátu práce hafo ale asi jsem se prostě nikou nelíbila, nebo spíš můj životopis, protože si mě vůůůbec nikdo nepozval ani na ten blbej pohovor
Reaguji na tinuss: jen si mě posadila k počítači a psala jsem před ní všemi deseti, toť vše

Reaguji na Karol5K: Já psaní všema deseti nikdy ve škole neměla. Ale nedatluju dvěma prsty Myslíš, že by měl někdo jako já šanci? Chtějí na to nějaký doklad, že to ovládáš?

Reaguji na cooki: upřímně? Mě teda na obchodce všemii deseti psaní šlo, papír jsem si na to neudělala ptž se mi nechtělo a pak jsem dva roky nepsala deseti vůbec. Nepíšu teda dvěma prsty ale tak nějak jak se mi chce - myslím teda doma. Když jsem byla u ředitele na pohovoru tak mi řekl: No slečno, to psaní Vám teda absolutně nejde" ale řekl mi že je vidět, že jsem kdysi psala a že se určitě za chvíli rozepíšu tak mě hned vzal..
Ono je to vždycky jen v lidech.. Ale opravdu o to místo na soudech se nikdo nepere takže podle mě, tam je velká šance, hlavně pro absolventy

a na internetu jsem kdysi našla nějakou výuku na psaní a bylo to zdarma

Kamarádka hledá už téměř rok a půl, musí to být deprimující. Když už ji konečně vzali do jedné práce, tak nesnesla šikanu od kolegyně. Mimoto dělala za legrační plat. Čili zase hledá a mezitím bere příležitostné brigády. Je to k uzoufání... jak se má člověk uživit, osamostatňovat? Kde je nějaké šetření peněz? U nás po vejšce měli někteří kliku a našli hned, někteří šli do firem svých rodin a někteří hledali hooodně dlouho. Stát chrlí tolik absolventů a přitom pro ně nejsou místa! I když Ti to leze na mozek a cítíš se třeba "trapně" (což je blbost!), nepolevuj a listuj inzeráty dál, musí se zadařit

Reaguji na Karol5K: Díky

ještě na důchod by si měla spořit

Reaguji na leon90: Na důchod?? Dyť se ho ani nedožijem

Reaguji na leon90: Ano, nejlépe v deseti pilířích!

Kdybych neměla možnost občas si přivydělat, nebo pomáhat, asi bych šla i do tý fabriky, ale zatím to beru jako poslední možnost. Ono dneska si člověk nemůže moc vybírat, nebo spíš ani není z čeho vybírat.
Člověk se vždycky stresuje před pohovorem, kdo tam bude, kolik s ním bude mluvit lidí, připravuje si doma jako pitomec odpovědi na možné otázky a pak je stejně tak nervózní, že řekne všechno úplně jinak, než chtěl a nakonec ho stejně nevezmou, takže veškerý stres byl k ničemu. Snažím se to vždy ale brát jako zkušenost, když se člověk víc otrká, není už potom tolik nervózní jako před prvním pohovorem v životě (týden jsem nespala). Není mi ani "blbé" vždycky napsat, nebo se zeptat, proč mě nevzali, protože by mě to pomohlo v dalším hledání práce. Někdy odepíšou, někdy ne. Mně osobně zřejmě hodně kazí dojem má nervozita, ta se mi nedaří zamaskovat. Bohužel to hodně ovlivňuje i to, jak člověk působí. Oni pak usoudí, že -tahle asi nebude moc zvládat stres- a dají přednost někomu sebevědomějšímu.

V 70-ti k pásu do kolbenky nebo za pokladnu.

Reaguji na BellaEJ: Také asi nepůsobím extra klidně nebo alespoň to mluvení- vždycky jen něco málo řeknu, že tím nemůžu ani zaujmout..právě to sebevědomí mě hodně chybí, nikdy mě nešlo se před někým nějak prezentovat a říct co je na mně to nejlepší..vždy to bylo tak, že jsem byla " v koutě" a nějakým zázrakem si mě někdo všiml..a to je můj problém u pohovoru- neumím se ukázat, kdo vlastně jsem

Holky, já chápu, že nemít práci je na pytel, ale jak to tady čtu, tak se ani nedivím, že místa nemůžete sehnat.. akorát tady brečíte, jak nemáte rádi změny, nové lidi, jak jsou na vás na pohovorech zlí atd. a místo abyste na sobě zamakaly, změnily přístup a začly s tím něco dělat, tak brečíte dál..