Asi ani já nevím, co chci...

Rok a půl jsem bydlela s kamarádem. Dá se říct, že jsme spolu žili, krom věcí ohledně lásky a sexu.Navzájem jsme si uklízeli, prali, dost si pomáhali v otázkách našich tehdejších partnerů. Nikdy se mi nelíbil. Jsem ani nikoho jako je on nechtěla. Ale jednou jsme byli v hospodě, ještě s mojí kamarádkou a ta se nás ptala: Jak dlouho spolu bydlíte? On odpověděl a ještě dodal: a to jsme se spolu ještě nevyspali...
V tu chvíli jsem na něj začala koukat jako na chlapa!
Jednou jsem byla na diskotéce, přitáhla jsem domů kol 5 ráno a oblečená a opilá mu vlezla do postele (máme plně průchozí byt, do svého pokoje musím projít skrz jeho pokoj). Asi za hodinu mě probudil a řekl, ať si jdu lehnout k sobě, že musí vstávat do práce. Tak jsem ho ještě sprdla, že už jsem měla sen.
Týden na to jsem byla slavit narozky kamarádů. Zas jsem přišla domů nad ránem a tentokrát jsem se ujistila, že nespí. Odkryl peřinu a tím mě vlastně pozval...
Dlouho jsme to tajili, nechtěla jsem, aby o nás někdo věděl. Pracuje v restauračce, kam pravidelně chodíme na večeře s kamarády a jednou mě čapnul a přede všemi mi dal pusu. Tím jsme spolu začali chodit.
Já pracovala taky v hospodě a okolo vánoc jsme ani jeden neměli na sebe čas, ale vždy jsme se sešli doma a probírali spolu, jak probíhal den.
Můj nej problém je, že když mě někdo pozval na panáka, tak se z toho většinou stala párty do rána. A to mu začalo dost vadit, ale já to neviděla. Vždy po probuzení byl nevrlej a já si jen říkala: já ti taky nic neříkám, když přitáhneš domu v 7 ráno po kalbě, jseš zhulenej, což nenávidím,ale nebudu ti nic zakazovat, tak ty mě taky ne...!
Pak mi najednou řekl, že mě miluje a mě to vyděsilo. Zůstala jsem sedět jak opařená a nedokázala jsem na to nic odpovědět. Což mi později vyčetl, že já ho nemiluju.
Jeden den, před štědrým dnem, jsme si řekli, že půjdem do kina, když na sebe nemáme ten čas a pak se každej rozjedem za svou mamkou. Vyzvedl mě v práci, byl děsně naštvanej a hladovej, tak se nikam nešlo, já jen sjela pro pizzu. Jenže jsem přijela domů a on nikde! O půlnocijsem mu poslala sms: Hezký večer jsme spolu strávili, viď...
Přišel, buldočí výraz a říká: Přestaň mi psát tak ošlivé sms. Já na to: Tak se ke mně přestaň ošklivě chovat a on: Promiň.
Tím to bylo vyřízené.
O silvestru jsem mu poprvé řekla, že ho miluju, usmál se a řekl mi to taky. Byl fakt suprovej . I když nejdřív mi řekl, že silvestr je pánská jízda, když jsem oponovala, že v tom případě chodí s chlapem, když mě bere sebou na pánskou jízdu, tak se na to vykašlal. Přijel za mnou do práce a pili jsme s mými kamarády. Jenže, já se na pokec zasekla na dlouho, a jemu jsem nevěnovala dost pozornosti, tak řek, že je moc a utek.
Našla jsem ho doma spát, a druhý den zas, jako by se nechumelilo.
Ale přestali jsme spát u mě nebo u něj, z jeho pokoje se stal obývák a z mého naše ložnice, což jsem mu musela připomínat, že už není já a ty,ale my.
Miluju kočky a chtěla si pořídit kocoura, tak dlouho jsem prosila, že jednou řekl, že pro něj se mnou sjede. Pro mě to znamenalo, že s tím souhlasí. První den s mazlíkem byl supr, našla jsem je, jak spolu spinkají a teprv jsem si uvědomila, že ho asi opravdu miluju.
Ale o týden později si odstěhoval peřiny, že dávám přednost kocourovi před ním. Já to nevidím ani teďka.
Ale zas jsme se usmířili. Ale pak mi zkazil total den mých narozenin. Věděl, že to je pro mě ten nej den v roce. Tak jsem si řekla, že na něj seru, takovej mi za trápení nestojí, ani kytku, ani dárek jsem nedostala.
Naštvala jsem se a donutila ho říct, ať mi tedy řekne, co chce, že to budu respektovat. Chtěl být zas jen spolubydlící...
Respektovala jsem to, ale jak máme ten průchozí byt, on kol mě musí procházet do koupelny a jeden večer se na mě vrhnul a já se nebránila, naopak a vyspali se spolu. Pak se mě ptá: co to bylo? A já na to: Že seš můj spolubydla s výhodama...
Ale postupem času zjišťuju, že mi to nestačí, že chci víc, ale v něm se člověk nevyzná!!
Jednu chvilku je miloučkej, stará se, vaří a zas si povídáme, jako kdyby mezi námi nikdy nic neproběhlo...
Já mám stále tendenci se o něj otírat nebo nahá čekám na něj ve vaně, ale nemám odvahu mu říct: Zkusíme to znova?
Jednou mi řekl, že není na vztahy, tak ale proč po mně ten vztah vyžadoval?
Co s tím?
Poohlížím se po nových partnerech,ale nikdpo nevoní jako on.
Jeto prostě kus chlapa, kterej je náladovej, někdy dost sobecky tvrdej,ale jemnej, nikdy neodmítne mi pomoci a dělá mu hodně dobře, když se za ním chodim radit, i když já ze sebe musim udělat tupouna, aby on se cítil dobře. Ale pak i já se tak cítím, že jsem ho přelstila.
Ale stejně je tato situace pro mě zmatená. Miluju ho? Myslim si jen, že ho miluju, protože každej den se vidíme? Nechci se stěhovat ani hledat někoho,místo něj do bytu, ten průchozí byt je dost prekérka. Nebo jsem jim posedlá? Když on tak krásně voní...