Být stále singl -cítíte se taky tak smutní?

Mně to bere vždycky, když se dozvím o další kamarádce, která se bude vdávat. Je mi 25, holky kolem ty svatby už docela roztáčí, tak na mě vždycky padnou takové chmury.
I s tím cestováním mi to přijde líto, furt se přizpůsobovat kamarádce nebo partě.
Ale jinak jsem si zakázala o tom přemýšlet, snažím se neřešit, nemyslet na to, prostě to vytěsnit.

Taky jsem už delší dobu sama a smutním pořád, připadám si taková osamělá, jako kdyby mi furt něco chybělo...ikdyž mám hodně kamarádů i kamarádek a ve společnosti jsem často, tak mi chybí obětí, přitulení se a ten pocit, že mě má někdo rád, těší se na mě a je nám spolu dobře...kdykoli okolo mě zavoní pánská vůně nebo mě třeba některej kamarád pohladí, vzpomenu si na to a hned je po náladě

Tady všechny píšete, jak je to super být single, že už se konečně věnujete sobě a za nikoho neutrácíte a další kecy... copak když máte přítele tak se sobě nevěnujete? každej si to může zařídit podle sebe, to samé může říct kluk, že je lepší bejt sám, protože některé holky jsou závislé a vadí jim, že chodí s klukama bavit se...
nevim, ale některé vaše názory jsou fakt hloupé...
je jedno kolik má kdo kamarádů a kamarádek, důležitý je přítel... cituji Ivča39: chybí obětí, přitulení se a ten pocit, že mě má někdo rád, těší se na mě a je nám spolu dobře...

Taky jsem dlouho sama a smutno mi z toho je. Je fajn mít nějaký ty náhodný známosti, ale se v vztahem se srovnávat nedá. Chybí mi to, ale asi s tím nic neudělám, i když se snažím nebo to nechám být láska nepřichází . Zřejmě si budu muset zvyknout na život pouze s mou čivavou .

Taky je mi 25 a kamarádky se začínají vdávat a některý už i rozvádět a já jsem tak hrozně ráda, že jsem sama a že jsem sama už dlouho Žádný chmury jsem nikdy z tohohle neměla a vždycky si to jen užívala a ještě dlouhou dobu bych na tomhle nechtěla nic změnit.

Reaguji na Helena: tak takové zkušenosti nemám... nevím jestli bohužel nebo bohudík...

hele, v mládí je to vcelku sranda, ale nevíš, jak se budeš cítit ke stáru.
Já si svůj nezávazný život spíš užívám, ale cítím, že jednou ocením i vztah.

Reaguji na Lucrezie:
Víš, mně ani tak nejde o to být vdaná a dělat ženušku, v tom s tebou souhlasím. Ale mně je 25 a nikdy jsem neměla žádný vztah, ani úlet, na ten nejsem už vůbec. Takže když porovnám sebe a holky, které už došly tak daleko, že se vdávají, tak to je ten moment, kdy mě to dostane.

Ahoj kočeny - já jsem sama (bez dlouhodobého vztahu více jak 6 měsíců) asi 3 roky .. Mezitím proběhlo pár rande, ale ty za nic moc nestály, nebo pár zaláskování, které nebyly opětované.. takže jsem sama už dlouho. Ále! ono to má i svou výhodu - já samotu kompenzuji rodinou, pejskem, prostě si užívám život, starám se o sebe, soustředím se na studium, práci..
Před těmi třemi lety jsem měla velkou lásku, ze které mi trvalo vzpamatování se rok - a vím že nic se nemá lámat přes koleno, tudíž se do ničeho nenutím - když je mi smutno, stačí si napsat s pár kamarády přes net či přes sms a je to v poho - nebo fakt, že nemám přítele mi vynahrazuje i to, že se za mnou chlapi na ulici otáčí Jsem děsně skromná (jak na co).

Chápu. My jsme docela podobné, i s těma děckama, i když Ty trošku víc vyhraněnější.
Mě taky vadí docela maličkosti typu chrápání, mlaskání, zbytečné žvanění...
Třeba najdem někoho nám podobného.

my teď máme prvního vlastního pesana - pravda je trochu větší než čivava (německý ovčák hehe), ale miluju ho ještě víc než své synovečky (nadneseně). Ne nadarmo se říká, pes nejlepší přítel člověka.

ale jasný. Proč se hroutit z něčeho co není vysloveně tragédie.

jo, když mi bude chybět hřejivá náruč a nebudu vědět co už, tak pořizuju taky psa. Ten je většinou milej. Toho si teda pořídím časem tak jako tak.

Reaguji na Kaja555:

no přesně - vždycky když se mě někdo zeptá, kdy si konečně (ve 22 letech! kriste) někoho najdu, říkám, že už jsem si užila potřebuji se soustředit na budoucnost

Jinak jak tu píšete, že některé kamarádky se Vám vdávají či rozvádí - já mám 22letou spolužačku (ani hezká, ani chytrá), která se teď v srpnu vdala - celej rok o tom mlela, denně ve škole, jak si zařizujou byt, jakou kachličku, jakou linku, že jsem si začala klepat na hlavu, jakápak je svatba zásluha?
A po svatbě poslala celé třídě jednu svatební fotku, aby si předvedla a abychom záviděli (spolužáci) - no jako vůbec.. podle mě je svatba třešinkou na dortu, pokud narazíte na toho ,,fajn chlapíka" - správného, hodného, spolehlivého, takového který se dokáže postarat, důvěryhodného a spoustu dalších vlastností - pak je to věc, kterou dostáváme jako dárek