Čekat na lásku nebo dát šanci hodným mužům, které ale zřejmě nikdy nebudu moct milovat?

Okolí se tě snaží dotlačit ? Tak to bych v první řadě řešila to okolí a ne to, jestli jsi nebo nejsi sama ...
S kamarádem nikdy žádný žhavý vztah nebude, to je jasné ... takové "kamarádství s benefity" má přesto i nějaké výhody : člověk neplýtvá svou energii na partnerské neshody, vztahem necloumá žádná žárlivost, nedůvěra, podezírání a oba partneři si navzájem dopřávají svobodu ( protože jim na sobě zase tak moc nezáleží ) , vesměs je jednoduché se na všem domluvit a kolikrát i komunikace funguje líp. Vztahové hry na protahovanou kdo z koho, vášnivé hádky, vášnivý sex, rozchody a usmiřování, .... všechno odpadá a zůstávají jen klidné provozní diskuze u kafe : jaké auto koupit, kam jít na dovolenou, ... atd.
Na druhé straně, nevím, jestli bych tohle chtěla ve 27 - je mi o hodně víc a můžu říct, že se mi ta "pohodička" po dvou letech zajídá čím dál, tím víc. Asi proto, že jsem na nic podobného dosud nebyla zvyklá
Ono je ale potřeba počítat s tím, že časem se do podobné roviny může dostat i ten nejdivočejší vztah - tedy, pokud se nerozpadne. Společné bydlení, každodenní povinnosti a provozní problémy se příliš neslučují s tajemnem, sváděním, nejistotou a motýly v břiše
Řešením je paralelní vztah, oželet motýly anebo oželet výhody bydlení ve dvou ....

Bylo mi 25, byla jsem 3 roky sama, svobodu jsem si užívala, čas jsem vyplnila kamarády, horami, sportem, různými akcemi, ale v hloubi duše jsem si říkala, jestli mám opravdu takové vysoké nároky, když se po třech letech neobjevil nikdo, kdo by mě zaujal? A oni se objevili, byli to neustále dva typy mužů: 1) zadaní 2) svobodní, kteří se vázat nechtěli.

Kolegyně v práci mi řekla: já se rozvedla ve 27 a myslela, že si někoho hned najdu, ale nenašla a už jsem třicet let sama. Najdi si hodného muže, i když se ti z něj nebudou podlamovat kolena, mysli rozumem, jsi dospělá ženská.
Zkusila jsem takový vztah a už NIKDY bych to neudělala. I přesto, že jsme spolu byli, pořád jsem se cítila sama a prázdná, byl to hodný člověk, ale ne člověk pro mě.
Nedělej to. Okolí tě nemá do čeho tlačit, je to tvůj život, a co ti poradím je to, aby ses držela toho, co ti říká podvědomí = srdce.
Pro mě to bylo hodně těžké, ale nemohla jsem si s ním představit budoucnost, i když byl pro okolí "tak perfektní" a na mě tak hodný..

Nyní mám partnera, kterého když vidím, skočím mu kolem krku a vím, že tam je to, co tam má být, i když jsem nevěřila, že někoho takového po tom všem potkám. A paradoxně, on byl sám 5 let a čekal na to samé..

Podle mého názoru chlapa bych do toho rozhodně nešel. Osobně jsem sám už skoro dva roky a ačkoliv si moje bývalá už dávno našla přítele a já zůstal na ocet, neberu si to teď blbě. Netvrdím, že mě to jistej čas nežralo. Nicméně jsem si uvědomil, že nejde o to získat protějšek hned, ale najít ten správný. A proč ty bys měla chodit s někým, kdo tě nepřitahuje? Být ve vztahu x měsíců a let jen kvůli tomu, že je ti s ním fajn, ale nic víc tam není? To je podle mě zbytečné mrhání city a času.

Osobně řeším problém z druhé strany barikády. Holka se čerstvě rozešla s přítelem (můj známý) a já hodně zvažuji, jestli do toho jít. Problém je s tím, že se právě bojím toho, abych nebyl za převozníka kvůli tomu, že se holka cítí osaměle a v reálu by mě nemilovala. A nevím, zda to risknout nebo ne. Více zde:
http://www.lamic.cz/2016/01/co-je-co-neni-za-moral ni-hranou-pro.html