Chci opravdu všechno hned jak tvrdí můj přítel?

Taky mi dva roky nepřijdou jako nějaká zásadní neshoda... Chápu přítele, že se na to ještě necítí, zároveň myslím, že respektuje tvoje přání a pocity a odložil to jen lehce (což chápu, že tobě tak nepřipadá, když biologické hodiny bijí pěkně nahlas) Nechceš všechno hned, jen na tebe přišla vlna mateřství. Podle psycholožky přijde v 25 a další v 28. Když tohle překonáš, tak se hodiny zase na chvilku utiší. Na druhou stranu, pokud pracuje, dítě byste nějak zvládli, třeba i v podnájmu a až se vrátíš do práce, můžete se vrhnout na stavbu domu.

Tak prolítla jsem pár Tvých deníčků. Ještě před cca 1,5 rokem jste byli od sebe. Rozešel se s Tebou tak, že napsal sms, že se zamiloval do jiné. Ty jsi ho podvedla s bratrem kamarádky.
Já Ti nevím, proč tak chvátáš. Není to náhodou Tvá nejistota? Nejsi si moc jistá sama sebou, svou prací.. Ve všem jsi nerozhodná. Nechci útočit, kdybych nečetla Tvé předchozí deníčky, napsala bych, že 2 roky bych klidně počkala, obzvláště, pokud pracuješ teprve rok a jste jinak happy. Ale to si myslím, že moc nejste. Hrábnout do svědomí si musíš sama.

Tak aby jste se nerozváděli a pak znova nebrali...

Přítel by chtěl dítě až tak za dva roky, zatímco mi bijou biologické hodiny úplně na poplach (a nezměnilo se nic od minulého deníčku). Navíc jsme chtěli příští rok koupit pozemek (myslela jsem si, že nám na něj jeho rodiče přispějou, ale oni se nám spíše vysmáli), ale protože na něj nemáme, přítel ho chce splácet a pak stavět, aby se hned nezadlužil.

Dva roky jsou NIC. Proč se třeba nedohodnete na kompromisu? On chce za dva roky, ty asi hned.. no tak si dejte rok od dítěte pokoj a pak se třeba jen snažte a buď se zadaří hned a nebo až za chvíli...
Proč by vám jeho rodiče měli přispívat? A to že chce napřed splatit a pak stavět není nic špatnýho.. naopak lepší než mít jen dluhy a dluhy a pak kvůli tomu třeba ani nedostavět... ehm.. tak proč třeba nekoupíte radši rovnou hotový domek?

Navíc, pokud nejste schopní kompromisu tak se budete furt akorát dohadovat... možná proto jste se rozcházeli a dávali dohromady... nevím nečetla sem tvý deníček předtím..

naprostý souhlas...
další věc, jestli si myslíš, že když se s ním teď rozejdeš, že dítě budeš mít dříve než za dva roky tak se podle mě pleteš...jedině že by rychle někoho našla a po hlavě jste se do toho vrhli, aniž byste se pořádně znali, což teda nedoporučuju
a pokud jste se pořád scházeli a rozcházeli, tak si myslím, že na to dítě a všechno ostatní tlačíš i proto, že si nejseš jistá, což ale není moc dobrý důvod

Představ si, že jsi v kůži svého přítele Požádáš partnerku o ruku, plánuješ stavbu domu, říkáš si, že tak za 2 roky budete dostatečně zabezpečení na to mít děti... Partnerka bude určitě šťastná... A pak šok, je naštvaná, že děti chce dřív... Pokud se tvůj postoj nelíbí ani jeho rodině, začala bych se bát, aby nezačal přemýšlet, že tu svatbu zruší...

No tedy A hned přemýšlí, jestli to má vůbec cenu ... Tak jestli má vztah takovou cenu, za jak dlouhou dobu je chlap ochoten si kromě starostí s barákem přidělat i starosti s děckama, tak to jej i docela lituji. Třeba to jeho rodiče vidí tak, jak to je, akorát to nechtějí říct až tak na rovinu ....

Mně řekl přítel něco podobnýho před dvěma rokama. Brala jsem to jako strašnou zradu, byla naštvana, vytočená, smutná. Já tyhle stavy řešim teda dost nešťastně, vemu auto, jedu se projet (jako prase), pak si zastavim někde v lese, vyřvu se a pak přemýšlím, jestli jsem vůbec v právu. Samozřejmě měl pravdu, stavba baráku je hodně vyexponovaný a vyčerpávající období. Psala jsem Ti to i v minulým deníčku, když budeš s děckem někde v podnájmu, Ty budeš mlít o mlíku a on o cementu, odcizíte se spolu. Neřekl, že nechce dítě vůbec, ale až bude postavíno. To je rozumný. Chceš asi dítě do zařízenýho baráku a ne na betonovou podlahu mezi lepenkový krabice, hm? Já Tě chápu, ani nevíš jak, je mi o 7 let víc, chtěla bych dítě taky, ale nejde to. Vydrž, bude to ok, hlavně na něj nenalíhej, nebo ho otrávíš.

Chápu tvoje biologické hodiny, ty moje taky mlátí na poplach (a to každý měsíc, můžu se z toho zbláznit, dojímá mně i krá.va v reklamě, protože má telátko a nedej bože, když má telátko hlad, to mně chytá psotník ) , ale je potřeba u toho taky přemýšlet a za sebe můžu říct, že za mně v tomhle myslí přítel, protože já bych taky nejradši hned měla dítě a všechno...ale rozhodně to není moudré a nakonec bych sama byla nešťastná, takže díky bohu za něj a za jeho brzdění mých "potřeb". Ono si to totiž vysníš moooc hezky, ale realita je jiná. Nebudou peníze, bude miminko, bude stavba...A co teď? málo peněz, dluhy, hádky s partnerem, do toho problémy s tchýní a tchánem např.....k tomu neustále brečící kojenec (nedej bože, aby to byly dvojčata), ty se pár měsíců vyspíš dvě hoďky za noc a budeš zralá na psychiatra. Teď si ještě vezmi, že by se ti třeba nevytvořilo mléko, takže bys musela vrážet peníze no nějakých sunarů a podobně...to se pěkně prohne kapsa. Takže dej v tomhle na přítele, dítě s tebou chce, můžete si dát kompromis, že se za rok začnete snažit (nebo jen vyhodíte antiko) a uvidíte, případně počkáte, až budete mít finance i klidnější život. Dva roky nejsou moc, máme to naplánované stejně, je mi 24, jemu bude 29. Jen teda nečekáme na stavbu, byt už máme, čekáme, až vyroste pes a já se zaběhnu v práci

Argumenty tvého přítele jsou rozumné, můžeš být ráda, že vám chce nejdřív vytvořit nějaké zázemí... Zato ty argumentuješ pouze tím, že to dítě prostě hned CHCEŠ a žádné logické vysvětlení na to nemáš (kromě tvých biologických hodin ovšem), kdybys měla třeba nějaké zdravotní problémy a hrozilo by, že pozděj neotěhotníš, tak to naprosto chápu, ale takhle mi to přijde spíš jako tvoje tvrdohlavost a neochota ustoupit. 25 je na dnešní dobu poměrně nízký věk na těhotenství, ty 2 roky bych klidně vydržela

Musím souhlasit, napadlo mě to samé.
.

toho jsem si teď všimla taky...tak to bych vůbec nechvátala...

ty jsi dobrá 25 a slyšíš tikot biologických hodin? Což o to chtít hodně a hned není špatná vlastnost. Ale pokud něco chceš postarej se o to sama a nespoléhej na rodiče ani své a už vůbec ne partnera.