Chybí mi kámoška

Koukám, že nejsem jediná, kdo řeší tento "problém". Já o přátele nouze neměla, aspoň jsem to nepociťovala. Pak nastal přechod na VŠ a já se začala více věnovat učení. Zde si myslím nastal zlom a když se teď na to zpětně podívám, tak opravdové přátelé nemám. Jsou to spíše jen lidé, kteří si vzpomenou, když něco potřebují a vnucovat se mi už také nebaví. A když už se nějaký kamarád/ka našel, se kterým/ou bych si měla i co říct, tak v tom byla zase dálka, že byl/a třeba 100 km daleko A přes net si s někým psát o svých starostech, radostech apod ... vždyť v reálu to "skutečné" přátelství je lepší ne?

Na pendrek si psát přes internet s lidma co jsou vzdálení 100km a více.........to jsem pochopila před měsícem.....je to na ******* raději být bez kamarádu....

Taky mi chybí kámoška, ale k věci...Měla jsem kamarádku, znali jsme se asi 14 let a náš vztah byl skvělej. Přespávaly jsme u sebe, jezdily jsme společnně na výlety, prostě jsme byly nej kamarádky. Jenže pak se blížila maturita a ona mi tak nějak začala závidět úspěchy. Netýkalo se to jen úspěchů ve škole, ale také vztahů, kamarády apod. Začala mě pomlouvat s jednou spolužačkou, ale pořád jsme se tak nějak "kamarádily", zatímco já si o ní myslela taky svoje. Jenže bohužel přišla maturita a já byla zase lepší než ona, naštvala se na mě a nemluvila se mnou (ani mě nepozdravila a odsedla si ode mě). Strašně mě to mrzelo. Pak jsme se zase daly nějak dohromady na rozlučce (díky mě). Pak jsme se viděly asi tak 3x-5x. A nevím proč, asi jí zase vadily moje školní a jiné úspěchy, přestala se mnou mluvit a pomlouvala mě. Od té doby (rok a půl) spolu nekomunikujem (jsme ze stejné vesnice). Já jí psala k Vánocům a bez odezvy, tak jsem se na ní už vykašlala. Jenže už asi po 4. za tento měsíc se mi o ní zdálo a dneska se ve mě něco zlomilo (i když jsem byla zapřísáhlá, že na ní kašlu). Bude mít v blízké době narozky a napadlo mě, že bych jí napsala (jako, že mě mrzí co se stalo s naším přátelstvím atd a že bychom to mohly nějak napravit). Co myslíte, mám to zkusit nebo se na ní mám opravdu vykašlat a nechat jí plavat. Jak byste se zachovaly vy? díky

Reaguji na srnecka:
Nevím no, myslíš si, že když jí napíšeš zprávu na narozky, že se změní a zase budete kámošky.....já určitě si myslím , že ne.....že se nezmění nic....
Kamarádka doopravdická Ti vždycky bude přát úspěchy. Člověk, který je uvnitř vyrovnaný ze svým životem, nikdy nikomu nic nezavidí.
Přeji Ti ať takovou bytost najdeš, já jsem jí nenašla za celý život, možná jí ještě najdu.
Ale to pochybuji.

Měj se hezky

Reaguji na srnecka: Za trápení Ti taková "kamarádka" nestojí. Možná by to bylo chvilku OK, ale pak by jste se mohly dostat zase do situace, ve které jste zkončily a možná by to také mohlo dopadnout hůře. Na druhou stranu, sice byla to Tvá "nej" kamarádka, ale není na světě jediná
Já bych to nechala být, uchovala si v duši jen Ty krásné vzpomínky co jsem s ní prožila a o více už se nesnažila.

Já jsem měla s kámoškou taky pech. Prostě měla pár let krizové období, což řešila lhaním, nekomunikováním a tak dále. Já jsem to tak nějak nevzdala, protože mi na ní záleželo a naštěstí se z toho dostala a už několik let (tak asi 7) je to mezi námi v pohodě. Dokonce víc než to. Rozdíl byl ale v tom, že my se vždycky podporovaly, třeba jsme se pohádaly, ale právě proto, že jsme to spolu myslely dobře. S holkou, která je závistivá, povrchní a pomlouvačná, bych přátelství ukončila. Je to určitě těžký, protože bydlíte kousek od sebe a navíc si pořád říkáš, že by to třeba mohlo být jako dřív.... jenže k tomu ji asi nepřinutíš. Já bych zkusila si s ní promluvit, co ji štve a proč se ke mně tak zachovala. Kdyby se prolomily ledy, asi bych tomu ještě šanci dala, ale kdyby se vytáčela, že neví, o čem mluvím, nebo by byla arogantní, či falešně milá, tak bych asi s těžkým srdcem nechala tuhle holku plavat.

mám jednu super kámošku od základky a nedám na ni dopustit,ale ta je bohužel teď věčna v práci Vždycky jsem toužila po takovým tom typickým "babským" večírku,kdy se mlsá, drbá o chlapech, popíjí...snad nějaký takovíto večírek někdy zažiju,zas tak stará nejsem Holky nechcete někam vyrazit,třeba v Praze?

Než jsem poznala přítele měla sem přítel hafo, každý pátek někde venku na akci, přes týden grilovačky na zahradě, nákupy.. Jen tak posezení s holkama na kafe nebo s klukama prostě paráda. Jenže sem si pak našla přítele z jiného města a už to jelo.. Jeden po druhém začínali mít nezájem a dneska už se skoro ani nepozdravíme. Nemyslím si, že je to moje vina ale prostě se nám rozešli cesty. A teď protože mě v "mém" městě nic nedrží jsem pořád u přítele a tady moc šancí na seznámení není. Vídat se s přítelovýma kamarádama (samí kluci) mi přijde nevhodné (jsem prostě ze staré školy a chodit s bandou týpku ven když ten můj se potí v práci mi příde prostě divné) a holky tu sice jsou buď mají děti a nebo to jsou ještě děti (tím myslím -15 mě 23). Takže mi zbývají mí dva "online kamarádi. JEdna slečna z Prahy a jeden kamarád z Těšína. Píšem si po netu a jednou či dvakrát za rok se vidíme. Ale je pravda, že bych chtěla někoho z masa a kostí Takže Ostravo jsi tu?

Čauky holky nechci z toho dělat seznamku ,ale kdyby jste byla některá z Prahy a neměla teď v sobotu co dělat,ráda bych šla někam tancovat a jaksi nemám s kým.Kámošky jsou uháklé na přítele nebo jsou v zahraničí.Tak se kdyžtak některá ozvěte.Je mi 21,normální ,heteroŽádná puberťanda.

Jinak bych ještě ráda napsala,že tohle téma mě strašně moc potěšilo jelikož i já trpím nedostatkem kamarádek a vůbec nevím z jakého důvodu.Sice by mě to nemělo těšit ,že je vás tolik se stejným problémem ,ale těší mě ,že nejsem sama.Mám kolem sebe asi 3 kamarádky,ale ty jakmile mají nového přítele tak o sobě nedávají moc vědět a nebo vím,že se na ně stejně nemohu spolehnout.Chybí mi opravdu taková ta nej kamarádka a ať si to zní jako klišé tak věřím pořád,že takové nej kamarádky jsou.Ve svém životě jsem se hodně setkala s holkama které byly závistivé,pomlouvaly,lhaly,nesebevědomé...a ty mi pak řekly ,že vážně nejsem jejich typ kamarádky..Chápete to? TYP kamarádky....Také jsem si parkrát podala inzerát a holčiny vždycky zoufale psaly jak nemají kamarádku a jak hledají a pak vůbec neodepisovaly nebo jsme se jednou sešly a z úplně hloupých důvodů se nechtěly už vídat.Přitom já vždycky pomůžu,nad nikoho se nikdy nevyvyšuji,pro kamarádku bych byla schopná udělat vše a vždycky toho akorát využily a použily to proti mně.Hrůza..To radši budu sama Akorát jednou až se třeba budu vdávat se děsim koho tam pozvuAle kdyby se tu našla normální Pražanda co to má v hlavě srovnané,je sebevědomá ,nezávidí,nelže a hledá taky tu nej tak pište do vzkazů

mám to stejně nebo hodně podobně. Odnaučila jsem se už spoléhat na kohokoli, hlavně ne na rodinu (ohledně psychické podpory/ co se týče peněz v nouzi, to je lepší - půjčka možná). Od hodně tzv. kamarádek jsem se nějak distancovala když jsem zjistila, že mě využívají nebo závidí, pomlouvají... Jedna mě tedy ještě stále mrzí, pořád to nějak nechápu, kde je zakopaný pes. Ale co nadělám. Ta se sice pravidelně ozývá na svátek, narozeniny a Vánoce... ale jinak teď už nějak nemá čas a přijde mi, že je to horší s každým mým dalším jakoby úspěchem (i když já to ani jako úspěch nepovažuju- je to třeba jen cesta do zahraničí apod). Třeba jí křivdím, ale už to trvá dlouho a trpělivost mi dochází. Podvědomě jsem ji z kategorie kámoška hodila do kategorie "známá". Škoda. Pár dobrých duší naštěstí ještě mám, ale je to fuška najít někoho, na koho je spoleh a kdo vás nevyhledá jen když něco potřebuje.

Reaguji na Kaja555:
No to jsme na tom stejně.Také jsem musela spoustu kamarádek přeložit z krabice "kamarádka" do krabice známá. A nejhorší je to vždycky vysvětlovat příteli protože ten má kolem sebe obrovskou partou kamarádů kteří mají přítelkyně a ty kolem sebe mají taky milion kamarádek ,ale fakt ,že kamarádek a ne známých.No tak se mě s nima snažil spřátelit.Hmm dobrý nápad.Před nim se přetvařovaly a bavily se s mnou a když na chvíli odešel tak se mnou nepromluvila ani židle. Je jim kolem 30 takže je jim v oku je mých 21 let.To jsem pořád musela poslouchat jak tomu všemu ještě nerozumim..Jasně když příteli je 33 a bere mě jako rovnocenou partnerku a já starší vypadám a zkušeností vzhledem k cestování mám také dost.Prostě ta holčičí závist už mi začíná lézt krkem!! Měla jsem kamarádku která odjela dělat modeling do zahraničí a nikdy by mě nenapadlo na ni žárlit či jí zavidět!! Dělá kariéru ,ale nic také nemá růžové.Je sice krásná ,ale přítele nemůže najít,nemá talent na jazyky..Prostě každá má něco tak proč každému hned závidět jak povrchní pipka...Ná Vánoce a Velikonoce si s holkama taky pošlem povinné přání ,ale ,že bychom se na sebe mohly spolehnout to se fakt říci nedá.Proto si radši všechno zařizuju sama a na nikoho nespoléhám.Přitom mě to tak mrzí mít kamarádku se kterou bych si rozuměla,mohla se na ni spolehnout,nesoupeřily bychom mezi sebou,nezáviděly si,podnikaly společené akce...

Téda holky jako byste mi mluvily z duše... Kamarádky co mám, tak jsou z jiného města... A odkud jste?

Reaguji na Nickholka: Zlatá Praha (No už ne tak zlatá)

hihihi. Spíš kámoš, ne?!