Před necelými třemi lety jsem se vlivem okolností a shodou náhod ocitla na Vysočině a už jsem tu zůstala. Mám tady přítele, práci. Ale žádné přátele a kontakt s těmi starými je chabý. Je mi pětadvacet a defakto se nestýkám s žádnými vrstevníky. Žiju vlastně vcelku spokojeně, mám skvělého přítele, máme spolu pejska, mám docela slušnou práci, dálkově studuju. Ale chybí mi kamarádky. Normální holčičí kamarádky, na kávu, na pokec. Krize se teď ještě víc prohloubila, protože moje nejlepší kamarádka si našla po dlouhé době přítele a jaksi chce být co nejvíc s ním a na mě nemá vůbec čas.Bydlíme od sebe hodně daleko(200 km, tak daleko mám defakto všechny staré známé a veškerou rodinu), ona je přes týden v Praze, kam já jezdím za dálkovým studiem, ale teď jezdí za tím přítelem, takže když já tam přijedu, nehodí se jí tam zůstávat. S přáteli ze střední se vídám, když jedu za rodinou, ale je to tak, že se s nimi sejdu na pivo, popovídáme co u koho nového atd. , ale že bychom si nějak volali nebo tak, to ne. Kamarádky na vysoké, dokud jsem byla na denním, mám sice dvě, obě mám moc ráda, ale stýkáme se málo, tím jak jsme na dálkovém tedka, tak se spíš střídáme v tom, kdo půjde do školy a dá ostatním materiály atd, než abychom se tam pravidelně scházeli.
Volný čas trávím s přítelem, když je v práci a já mám volno, tak lítám venku se psem, nebo jdu do fitka, nebo sjíždím blogy...Blogerský svět jsem si zamilovala a virtuální blogerky mi dost nahrazují skutečné kamarádky. A tady nastává ten asi začínající problém. Chci se těm blogerkám přiblížit, kupuju si kosmetiku a jiné věci, které u nich vidím, abych byla jako ony, abych jim byla blíž. Ale už se s těmi nákupy nemám komu pochlubit, ve svém okolí jsem spíš za divnou, když mám každý den jinou barvu rtěnky 
Asi to popisuju trochu zmateně, tak to zkusím shrnout. Nejsem žádná ufňukaná chudinka, co by plakala sama doma. Volný čas trávím aktivně, se psem, ve fitku, s přítelem, dost času mi zabere škola a práce samozřejmě. Spíš mám takovou duševní osamělost. Občas se mi dokonce o některých blogerkách zdá, že třeba přijely ke mně domů nebo tak. Asi je to švihlé. Přemýšlím, kde se s nějakýma holkama seznámit. V práci nemáme špatný kolektiv, ale to jsou paní kolem 40, mají rodiny, nejsou to prostě vrstevnice. Do fitka chodí hlavně chlapi. Přítelovi přátelé jsou hlavně kluci, většina nemá ani holku, takže když je nějaká akce, jsem tam buď jediná holka, nebo jsou tam ještě dvě další, z nichž jedna má čerstvé miminko a druhá ho hrozně chce, takže se baví o tom a já jsem mimo, protože na děti opravdu nemám ani pomyšlení. A kluci jsou fajn, ale jsem pro ně jen holka jejich kamaráda, tečka. K rodině jezdím tak jednou za měsíc, přeci jen ta cesta se prodraží. Bojím se, aby mi to nepřerostlo přes hlavu, já se tu nezasypávala tunou kosmetiky, doplnků a oblečení a nekoukala zoufale na životy blogerek. Možná chci moc. Ale já si moc vážím toho, co mám. Jen bych to třeba chtěla někomu vyprávět. A přeci nemůže můj přítel být můj jediný kamarád??
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Chybí mi kontakt s vrstevníky, řeším to nakupováním
Já nějak nechápu, kdeže je problém !?
Taky žiji daleko ( podstatně dál, než na Vysočině ) , taky mám "jenom" přítele a psa, taky nemám na děti ani pomyšlení a taky docela dost vydělám a docela dost minu na kosmetiku ... ale jelikož jsem, jak píšeš, "paní kolem 40" , tak mám svůj vlastní rozum a kupuji si to, co chci a co je pro mne vhodné a ne to, co u které frndolíny vidím... 
Já to tu už jednou psala, nejlepší "kamarádka" je tady tento server, nevím koho živého by dokolečka bavilo s někým řešit to, co se tady probírá denno-denně. Tady najdeš ve dne v noci někoho, komu se můžeš svými nákupy chlubit do aleluja a dostaneš i zpětnou vazbu, zatím co holčina odvedle z Vysočiny tě v polovině věty pošle do háje, že musí jít krmit králíky ...třeba A až přítele přestane bavit propírat s tebou sousedy, doporučuji rubriku Deníčky
K čemu by ti byla nějaká ( třeba i ) lehčí děva, pardon, blogerka na návštěvě na kafé ?
Poslat SZ
Reaguji na dadabus: Jenže to já opravdu nechci, mít virtuální přátele. Chci normální živé sociální kontakty. Omlazení je fajn, ale není to málo?
Jinak s těma paníma okolo 40 se samozřejmě nechci nikoho dotknout, chtěla jsem tím říct, že prostě jsou někde jinde než já a neměly by chuť se mnou ve volném čase cokoliv podnikat. Nemyslím si, že jsou to staré rakety, nebo cokoliv takového, to opravdu ne
Cituji MalinkaBoo: staré rakety,
To by mne ani ve snu nenapadlo, že by sis něco takového mohla myslet 
Spíš jsem ti chtěla naznačit, že je potřeba vzít do hrsti vlastní rozum a nevzhlížet tam, kde skutečně nic ke vzhlížení není ....
Třeba se ti ozve nějaká spřízněná duše, poslední dobou je tady těch "seznamovacích" témat celkem dost. Nevím, no, mne je Omlazení akorát tak dost, já na vysedávání s kamarádkami na kávě nikdy moc času neměla ( ale jak se šlo na pivo, tak jsem obvykle čas najednou našla ) .
Reaguji na MalinkaBoo: víš ty co , nejsi na kamošky moc náročná?
Mě je tady taky přes 40 a kamoším s pár holkama 20-35 a v poho. Ale např. když kamoška vyhrála lístky na festák, žádné z těch mladších se nechtělo, že je to moc dalako...jasně, dálka 200 km pro auto je otřes Naopak bych řekla, že hodně mladších je mnohem usedlejších, sedí doma u PC a vzdychají nad svým životem...ale nějakou akcičku, to néééé...
Cituji farahh: Mě je tady taky přes 40 a kamoším s pár holkama 20-35 a v poho
Ale to není o tom, že já bych se např. s těmi kolegyněmi kamarádit nechtěla, ale ony se spíš nechtějí kamarádit se mnou. Ty vyrazíš na fesťák, ale ony by opravdu nevyrazili. Zrovna teď se v práci domlouvá, že by se vyrazilo do místní rybárny na rybu. A je to hrozný problém. Musí večer vařit manželovi, běží Ordinace, nechce se jim zase večer jet do města..tím je neshazuju, to jsou jejich argumenty. Prostě mají své životy.Mě by nevadilo mít starší kamarády, když např. jdeme někam s přítelovými rodiči a jejich přáteli, tak je to super, kolikrát lepší, než s přítelovými kamarády, hrají se Activity apod., ale to je jen občas a zase je to vázáno na přítele.
A jestli jsem na kamarádky náročná? No já nevím, ale ono není moc být na koho náročná.
Já to možná špatně vysvětluju. Prostě jsem momentálně zoufalá, tady nemám spřízněnou duši a moje nejlepší kamarádka si po dlouhé době našla chlapa, takže se teď věnuje jemu a na mě trochu dlabe, což jí nemám za zlé, čerstvá zamilovanost je přeci krásná. Zkoušela jsem oprašovat staré kontakty z gymplu, přes Facebook se spojit s pár lidmi z dřívějška. A jo, odepíšou, jak se máš bla bla bla, je fajn, že ses ozvala, nazdar. No možná je chyba fakt ve mně, ale já nejsem nijak nesnášenlivá, ufňukaná, protivná, neochotná, nemluvím stále jen o sobě, jsem pro každou legraci...asi se z toho potřebuju vypsat...
Reaguji na MalinkaBoo: asi to má každý úplně jinak...my máme televizi uskladněnou na půdě, nedíváme se a vaří přítel,protože já neumím
Ale chápu že na menším městě to není jednoduché zapadnout jako "přistěhovalec"....taky jsem tím prošla když jsem se za vsi přestěhovala do okr. města... s novými lidmi mě seznámili kolegové v práci a taky jsem začala chodit s kolegyní na hromadné cvičení, kde mě seznámila zase s dalšími...chce to čas a nebýt moc doma...
Jinak něco dlouho domlouvat je dle mě spíš "naprd" mnohem lepší jsou nárazovky, hurá akce apod
Já tě celkem chápu, kde je problém. Někomu to stačí mít přítele a psa, někdo zas potřebuje být víc s lidmi. Na tom není nic nepochopitelného.
Mně v tomhle moc pomohl internet - omlazení, vinted, facebook, takže nakonec na malém městě znám možná i víc lidí než v rodném, protože z rodného je hodně lidí v zahraničí... Zkus se poptat, jestli nebydlí někdo v okolí... Ale zjistila jsem, že ta vzdálenost od kamarádů zas až tak nevadí, dá se třeba potkat na půli cesty a udělat si takový výlet Mě to moc baví poznávat takhle nová místa a zároveň se setkat s přáteli.
Já jsem se přestěhovala do místa, kde ani přítel ani já neznáme nikoho. Seznámit se tak, jak mi někdo navrhoval, že zničehonic oslovím sympatickou slečnu na ulici, tak by asi přede mnou utíkala. Podobně utíkal i mladý pán, když jsem se ho zeptala, co to je za rasu psa, asi si myslel, že ho balím nebo co To podle mne v dnešní době málokdy funguje. I když třeba mezi důchodci to normálně vídám a je to super. Tak si občas povídám s nima Ale často to jsou jen rozhovory, jak dříve bylo líp a to se moc nechytám. Na cvičení chodí dost baby už ve skupině, tam je taky těžké nějak zapadnout, ony už nemají chuť ani potřebu se seznamovat dál.
A to, že se s tebou nechtějí kamarádit moc čtyřicátnice taky chápu. Já bych třeba i ráda měla takto starší kamarádku, ale většinou narážím na to z té druhé strany.
Ale ten trend, že jsou lidi usedlejší - já bych řekla, že je to ve všech generacích, všude mi přijdou lidi celkem dost líní na to, kolik je dnes možností trávení volného času. Ale možná je to právě pro tu přemíru možností...
Jo, ty dálkově studuješ... Tak co vrstevníci tam? Při studiu je mnohdy snazší se seznámit...
Asi ti rozumím...ta duševní naplněnost a spřízněnost pár přátel je nenahraditelná...také se snažím udržovat kontakty, ale mnoho lidí mi kolikrát odřekne i setkání a lžou o důvodech jen aby nemuseli jet někam kousek i napůl cesty...prostě hodně lidí je lenivých, a hledat si nové přátele není úplně snadné. Asi nejlepší mi přijde začít chodit na nějaké semináře, kurzy apod., kde najdeš pár nových tváří se stejným zaměřením a je možnost se seznámit, jelikož tam bývají lidé nakloněni novým kontaktům
Celkem chápu, co ti chybí a přestaň s tím nakupováním, nebo to nebudeš mít kam dávat Kamarádek mám dost a dost, ale tak nějak vlivem osudu jsem si od prosince našla dvě nové super baby - přes seznamku! Ne, že by tam byly ony, ale sešla jsem se s mužem a ten mě pak dál seznámil. Dvakrát
Ber to jako inspiraci - třeba badoo, udělej si profil a oslovuj holky. Myslím, že máš celkem reálnou šanci, že se nějaká chytne. Znáš to - líná huba.. Držím palce. (P.S. S jednou holčinou jsme se takhle normálně na brusle, pokec, vínko.. sešly a bylo to fajn.)
Děkuju všem za příspěvky...dost mi pomohlo se z toho vypsat, rozhodila jsem sítě, zkusila jsem oživit pár starších kontaktů, uvidím, co z toho vzejde.
Nejsem ten typ, že bych seděla doma a fňukala, ale chodit ven sám, cvičit sám atd...a spoléhat jen na přítele jako na společnost není uplně super, baví nás společně trávit čas, ale myslím, že by měl mít každý i svou zábavu.
Cituji Cocodrilo: Jo, ty dálkově studuješ... Tak co vrstevníci tam? Při studiu je mnohdy snazší se seznámit...
v našem ročníku jsou spíš "starší paní" co si dodělávají titul do práce. V mém věku jsme tam čtyři holky, co se známe z bakalářského, ale jak jsem psala výše, spíš se v té škole střídáme, abychom si vzájemně předávali poznámky. Navíc jsme z různých koutů republiky, takže se sejdeme tak jednou za měsíc a jsme rády
