Pomsta je sladká. Je to pravda?
Pomsta jako trest
Pomsta je prakticky jakýkoliv čin, kterým se snažíme druhého potrestat za křivdu (mnohdy domnělou), které se na nás dopustil. Míra nutkání pomstít se tomu druhému je závislá na povaze daného člověka a situaci, nicméně z větší části se potřeba pomsty odvíjí od toho, jakou máme osobnost a temperament, a jak moc se umíme ovládat. Někdo si nedokáže představit, že by si nechal líbit třeba jen nechtěné šlápnutí na nohu ve frontě na zmrzlinu, jiný člověk by měl potřebu se mstít teprve tehdy, kdyby šlo o opravdu vážnou věc – například by někdo ublížil jeho nejbližším.
Pozor na začarovaný kruh
Ať už nás někdo schválně předběhne ve frontě nebo nám nešťastnou náhodou přejede autem psa, vždy máme na výběr. Buď můžeme celou situaci vyřešit asertivně a snažit se držet negativní emoce na uzdě, nebo můžeme podlehnout nutkání se pomstít, což je podle psychologů skutečně jeden z nejhlubších lidských instinktů. Pokud podlehneme, pak pravděpodobně předbíhajícímu člověka vynadáme do kreténu, agresivnější jedinci mu dost možná uštědří i nějakou tu ránu. Co jsme schopni provést člověku, který zraní či dokonce (neúmyslně) zabije našeho čtyřnohého člena rodiny, raději nedomýšlím.
Když se člověk rozhodne pro pomstu, obvykle nepřemýšlí o tom, jaké to může mít následky a často si neuvědomuje ještě jednu velmi důležitou věc. Co se stane, když se pomstíme? Nevyvoláme tím v člověku, který byl předmětem naší pomsty stejný instinkt, jaký se probudil v nás samotných? Přijme ten člověk „trest“ za své chování a nebude v pokušení se nám taky pomstít? Co když má ten člověk ještě prudší povahu než my a bude schopen po nás nekompromisně jít?
Mstitel ze sebe dělá hlupáka
Kromě rizika, že se dostaneme do začarovaného kruhu, má pomsta ještě další nevýhody. Zdaleka neplatí, že pomsta je sladká. Ve většině případů má spíše hořkou příchuť a dlouho po ní zůstává nepříjemná pachuť. Pomstychtiví lidé obvykle nepřemýšlejí racionálně, z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že nepřemýšlejí vůbec – ovládá je vztek a chtějí se zbavit pocitu bezmoci, ale co je horší, i když pomstychtivý člověk ví, že z toho, co dělá, nemůže vzejít nic dobrého, stejně si jde tvrdě za svým. Mylně se domníváme, že pomsta nám dá satisfakci, že dáme druhému zakusit pocit ublížení a bolesti, jakou on způsobil nám, jenže tento efekt se většinou nedostaví.
Mnoho z nás si pomstu idealizuje. Spojujeme si pomstu se spoustou iluzí a velice často ze sebe nakonec děláme hlupáky. Platí to například pro situace, kdy se rozhodneme druhému pomstít s odstupem času, kdy si dotyčný naši pomstu už vůbec nemusí dát do souvislosti s činem, za který se mu mstíme. Naopak může brát naši pomstu jako pokus neoprávněně mu ublížit a sám se rozhodne nám mstít. Opět začarovaný kruh. Pomsta se tak stává sebedestruktivní záležitostí.
Po odplatě se dobré pocity nekonají
Pomsta není sladká
Chceme se pomstít, abychom druhému způsobili stejnou bolest a pocity, jaké on způsobil nám. Chceme, abychom se my sami cítili po odplatě lépe, ale ve skutečnosti budeme mít spíše horší pocity. Věříme tomu, že pomsta bude sladká. Jenže budeme-li se mstít, budeme vlastně celou situaci prožívat znovu a znovu, budeme se cítit hůř. Pokud se navíc rozhodneme mstít způsobem, který hraničí nebo rovnou překračuje hranice zákona, koledujeme si o pořádný malér. A věřte, že to ani zdaleka nejsou pouze psychopati, kteří jsou schopní zajít při pomstě hodně daleko a nakonec si to ještě racionálně obhájit.
Psychopat věří, že jedná v nejlepším zájmu sebe i těch druhých. Člověk s psychopatickou osobností se chová účelově, a když ho naštvete, bez váhání na vás vezme baseballovou pálku, protože jste zaparkovali na „jeho“ oblíbeném parkovacím místě. Většina z nás však není psychopatická osobnost, tedy aspoň v to doufám, mstitel dokonce nemusí být ani sám o sobě agresivní typ. Stačí, že se v něm negativní emoce nahromadí, až v něm nakonec vše „vybouchne“. Hlavní rozdíl mezi člověkem, který má nevyzrálou osobnost, prchlivou povahu či je velmi impulzivní, a člověkem, který se navenek moc neprojevuje, je především v tom, že temperamentní typ se mstí rychleji, zatímco u člověka s klidnou povahou bude vztek déle kvasit.
Dá se pomstě odolat?
Zvládnout boj s pocity, které se dostaví ihned poté, co na nás byla provedená křivda, ať už skutečná nebo jen zdánlivá, není snadné. Na někoho dobře zabírá počítání do deseti, možná spíše do stovky (smích), kdy dostaneme možnost si uvědomit, co prožíváme a čeho pomstou dosáhneme. Chceme svých chováním druhému vědomě ublížit? Chceme ventilovat svůj vztek? Opravdu splní pomsta svůj účel? V partnerských vztazích jednáme často iracionálně. Když nás partner či partnerka opustí, cítíme se ublíženě, chceme se druhému pomstít, ale zároveň toužíme po tom, aby se k nám vrátil. Jenže tím, že mu schválně ublížíme ho od sebe ještě více odeženeme.
Pomsta není řešením v žádné situaci, ačkoliv si to mnoho z nás nebude chtít připustit. I já patřím k těm, kteří touží po pomstě, nejčastěji v souvislosti se svými blízkými. Mám pocit, že musím vzít spravedlnost do svých rukou a musím své blízké ochránit. Musím potrestat všechny, kteří mým nejbližším nějakým způsobem ublížili. Hluboko v sobě mám tyto negativní pocity a mám je tam napořád, ale právě díky svým blízkým – rodině a pár nejbližších přátel – těm pocitům nedovoluji vyjít na světlo. Je lepší se nemstít, ale místo toho se chovat vlídně. Bolest a křivdu z různých událostí nejde smazat, ale můžeme se s ní smířit.
Klíčem je smíření či odpuštění
Když dovolíme, aby nás negativní emoce ovládaly, stáváme se zlým člověkem. Je to určitá forma ochrany, jenže tím chráníme jen sami sebe. Šíření zla a negativní energie ničemu nepomáhá, naopak tím zraňujeme lidi kolem sebe, zejména pak ty, na kterých nám záleží a které chceme chránit. Pokud kolem sebe máte inteligentní a milující lidi, mohou vám stejně jako mně pomoc zbavit se nutkání mstít, byť jste se chtěli mstít právě kvůli nim. Mně osobně v jednom konkrétním případě pomohlo, když mi moji blízcí nastavili zrcadlo a jeden z nich – můj manžel – moje chování dokonce zostudil a určitým způsobem odsoudil, což jsem mu měla za zlé, nakonec se ale ukázalo, že měl pravdu. Děkuji svému manželovi, že se proti mně postavil, ale zároveň mi byl oporou.
Nastavení zrcadla a vzájemná konfrontace mi otevřela oči, ovšem ne vždy je po boku někdo, kdo dokáže situaci tak dobře vyhodnotit a vžít se do ní. Existují však další způsoby, jak se vyrovnat s potřebou pomstít se. Důležitým krokem je převést emoce do racionální roviny, s čímž mi tehdy velmi pomohla blízká přítelkyně Petra J. Neméně důležité je pak uvědomění si, že nikoliv zloba a hněv, ale klid přinese řešení té situace. Klíčem k tomu všemu je smíření nebo odpuštění, což se ale nedá nařídit, k tomu musí každý sám dojít. Mně na cestě k němu pomáhá sestra Nikol, která má nejen kvůli své nemoci ke smíření a odpuštění velmi blízký vztah.
Komentáře
Zde se můžete Zaregistrovat, případně Přihlásit