Co dělat, když vás přítel přestane fyzicky přitahovat.

A miluješ ho? Jaký je jinak Váš vztah? Nechceš zkusit psychologa? Pokud sis prošla takovým onemocněním a léčbou, určitě to nechá dopady na psychice a třeba to půjde vyřešit i jednoduše....Člověk by mohl říct, že je ti 19, že je zbytečné se vázat, ale je to na tobě...jestli ti na tom vztahu záleží a chceš ho udržet...nebo ne...Každý vztah takovou nemoc nepřežije...Jak se k tobě přítel choval během nemoci? Nenaštval tě něčím?

Miluji ho moc. Je to úžasný člověk, bez kterého bych tu nemoc asi možná nezvládla. Dělá pro mě první poslední, všechno mi dopřeje. Je to fakt úžasný kluk (22let). Náš vztah je jinak moc pěkný. Stále někam jezdíme, zažíváme spoustu zážitků, sbíráme turistické známky, místa které objedeme a vyfotíme si dáváme do srdíčkového alba. Jen ta fyzika prostě nějak tam není. Popravdě to nikdy nebylo moc žhavé protože jsem se hlavně dívala na to jaký je a ne až tak na to jak vypadá :/ A o psychologovi jsem již uvažovala, ale moc nevím co s ním řešit :/ To, že nechci spát s přítelem, nebo že jsem se nějak sekla :/..No zbytečně vázat... V minulosti jsem si zažila dost hodně a nevím jestli jsem tak naivní nebo fakt to je tak jak to cítím a přítel je ten pravý a proto ten vztah chci s přítelem udržet, už nejen kvůli tomu co pěkného zažíváme( kromě toho sexu :/) a co všechno máme pěkně naplánované :/ No právě že nepřežije a já si moc přítele vážím. Jelikož při nemoci byl stále při mě, kupoval cokoliv co by mě jen zvedlo náladu. Ať už nějaké mlsky, nebo plyšáky (které miluji). Zkrátka neustále s mnou, a i s mnou jezdí na kontroly a pěkně se o mě stará. Jen ta fyzická přitažlivost je tam taková špatná Jinak mě přítel ničím nenaštval. Jen prostě mám prosbu ať se chová víc jako chlap, třeba udělá něco se vzhledem, ať se třeba voní nebo něco udělat pro to ať je pro mě přitažlivým.

No...to skoro vypadá více jako kamarádský vztah...

Vztah není úžasný, pokud tě partner nepřitahuje a pokud ti dokonce dělá problém, když na tebe sáhne. Po roce a půl! Jak to bude asi vypadat za další rok? Dva? Pardon, ale já si myslím, že tvoje onemocnění s tím bude mít pramálo společného (jedině možná v tom smyslu, že se cítíš být mu zavázaná, jestliže ti pomohl v době léčby. To je ale pro smysluplný vztah málo...)
Takových deníčků ve stylu "nepřitahuje mě, ale jinak je skvělý a máme úžasný vztah" tu je, zakladatelko... nevím nevím, jestli to někdy dopadlo jinak, než rozchodem, ať už dříve, nebo později. A Lepší dříve, než později.

Reaguji na vilima:
Popravdě jsem se snažila na to nemyslet. Vždy jsme si řekli, že to bude dobré a že to nějak zkusíme :/ Ale moc to nejde :/ Asii jsem naivní ale připadá mi , že kluka co vydrží mé nálady a bude tak krásně o mě pečovat a tak moc mě milovat už nenajdu :/ Proto se moc snažím to nějak zvládnout :/

Psycholog tě spíše navede na to, co si vlastně sama myslíš a co chceš, potřebuješ....a psycholog může být klidně zdarma...Pokud chceš, aby byl více chlap....řekla jsi mu to někdy? To je někdy problém nás ženských, že si o to neumíme říct. Někdy jsou to citlivá témata, ale tak zkus zapřemýšlet, jak mu to říct. Možná se tak vžil do té "ošetřovatelské" pozice, že má o tebe upřímný strach a nemá odvahu se na tebe třeba zničehonic vrhnout a opřít tě o zeď Dej mu třeba více najevo, že "může" - klasika...prádlo, pomůcky...pokud tě brzdí něco na tom, jak se chová a víš, co by to spravilo, tak ho zkus nenápadně navést. Parfém mu můžeš přece koupit sama. Pokud "nenápadně" nepůjde, tak prostě na rovinu říct....

Podle mého uvážení si myslím, že s ním jsi jen proto, že někoho u sebe máš, výlety, možná Ti byl oporou během tvé nemoci (pocitově), ale pokud Ti vadí, že na tebe sáhne, tak to láska není a patrně žiješ jen tím, co s ním prožíváš, ale nežiješ s ním. Pokud vztah funguje a je tam nějaký cit, tak něco takového neexistuje. Možná to mají ženy chvíli po porodu. Je čas vyložit karty na stůl. Případně si o tom můžeš promluvit s někým odborně, pokud máš podezření, že se něco změnilo. Jak není fyzická touha, je to konec vztahu.

Reaguji na Lilitha: Popravdě jsem mu to říkala už několikrát. On slíbil, že se bude chovat více jako chlap a něco s tím udělá.. Ale nic se nezměnilo.. Říkala jsem mu, vždy co ano a co ne, že se toho nemá bát ale prostě nic. Probírali jsme spolu co by bylo fajn zlepšit nebo udělat a absolutně nic se nezměnilo:/ Pak co jsme měli strach z toho že jsem otěhotněla tak jsme spolu přestali spát úplně. A teď už ani neblneme nic. Nějak mě to přestalo bavit. A teď už se k tomu ani nemám Dala jsem mu poslední šanci jestli s tím něco udělá. Jestli se jako chlap začne chovat, udělá něco se vzhledem, nebo cokoliv, čím by byl pro mě přitažlivější. Mám však strach, že se opět nic nezmění a pak už opravdu definitivně nevím co dělat

Ty mu dáváš poslední šanci? Já teda nechápu, proč by se měl měnit, aby víc vyhovoval tobě. Ok, nepřitahuje tě, ale nesvaluj to na něj. Ty sis ho vybrala, i když se ti vlastně nelíbil a najednou chceš z něj mít nějaký sexsymbol. Nechová se jako chlap? Byl ti oporou v nemoci, i když vůbec nemusel, v tomhle věku by se na tebe každý druhý vykašlal, on při tobě stál. Takže když na to přijde, je víc chlap než spousta jiných 'mužnějších' chlapů. Je aktivní, nesedí na pr.deli u televize, stará se o tebe...
Jiní chlapi tě fyzicky přitahujou? Předtím tě přitahoval nebo to bylo vždycky nijaké? Bereš nějaké léky, které by mohly být příčinou?

Reaguji na ILChazz: Jo, v tomhle máte pravdu. Ne já to nesvaluji na něho. Je to má vina. Jo, a nejen kvůli tomuhle ho miluji. Ale co mám dělat , když fyzicky mě nepřitahuje?.. A ano, jiní ano :/ Popravdě už ani moc nevím:/ Ze začátku to bylo dobré, ale pak se to vytratilo.. Beru ale jen na kosti a na vlasy..

Reaguji na Zoes: Tak se s ním možná budeš muset rozejít, oba jste mladí, nemá smysl se trápit v nefungujícím vztahu. Třeba budete moct být po čase kamarádi.

Upřímně mně to přijde taky spíš jako takový opravdu dobře fungující kamarádský vztah. Jako partnerský nikoliv, když někoho musíš prosit, nebo doufat, že bude "trochu víc chlap". Přijde mi, že ho možná opravdu nechceš opustit z důvodu, že při tobě stál v době tvé náročné léčby, ale to byste nemohli zůstat třeba přátelé? Kde je napsáno, že by jste nemohli být jen kamarádi, navíc podle toho co píšeš, tak nebude jeden z těch co se chovají jako *******, když přijdou problémy.
Být tebou si s ním promluvím, protože přetrvávat v takovém vztahu, kde ta chemie prostě už nefunguje moc nejde. Tobě to vadí teď a za tokové dva roky by to vypadalo jak? Jsi hodně mladá, v životě potkáš další, co o tebe budou stát a s ním můžeš zůstat kamarádka. Upřímně si myslím, že ta léčba na ten vztah vliv až tak neměla, ani léky na tvojí náladu. Z toho co jsi psala na co to bereš léky, tak to takové vedlejší účinky zcela jistě nemá.
Zkrátka a jednoduše- promluvte si o tom, tohle nemá cenu protahovat.

Já si neumím představit, brát si svého nynějšího partnera, aniž by mě aspoň trochu fyzicky nepřitahoval. A pro ten sex mi to přijde pro ženu celkem podstatné. Funguje chemie.

Je hrozné, že ho od sebe třeba i odháníš a vrčíš na něj, pak se nedivím, že na tebe nevleze vůbec. Obdivuju jeho chování, evidentně to není žádný sobec, to se vidí jen velmi málo, aby byl někdo tak pečující, snad jen u maminek dětí. Ale jak řekly holky, jste mladí, ten rozchod bude nakonec míň bolestivý, než několikaleté trápení se v nefungujícím prostředí.
Řekla bych, že jeho fyzické potřeby se taky musí někdy projevit. Je mu 22, má holku, ale žádný sex ani tulení? Chudák. Nech ho jiné, která ho přijme i po fyzické stránce.

Tak mladá a už taková nemoc hodně štěstí možná to bude hormony, někde jsem četla, že když žena bere HA při seznámení s partnerem a pak to vysadí, nemusí ji vonět