Co odpovědět, když na vás někdo vyjede?

Taky se neumím bránit a ani se o to nepokouším, ale asi jsem flegmatik. Když mi někdo něco takového řekne, tak se sice neohradím, protože to neumím, ale ani se tím nezabejvám a odejdu, vždyť ten člověk má vztek nebo problém, ne já

To mi připomíná práci na letišti, kterou jsem dělala, tam na tebe řve denodenně každý a pokud se nenaučíš hezky se na toho člověka usmát, hezky mu věc zopakovat, tak můžeš jít za pár měsíců hezky k panu Chocholouškovi To byl trénink!

Řekla bych, že musíš prožívat hodně nízký pocit kontroly nad svým vlastním životem, dalo by se uvažovat o tomtéž např. ve smyslu "JÁ se NECHÁM vyprovokovat", ne oni mně vyprovokují apod.

vosmajda
manžel nebo dcera už kolikrát vyprovokovali ke křiku mě

Souhlasím s Vločkou. A fakticky věříš, že Tě bude schválně manžel provokovat, aby bylo doma dusno? Co se dcery týče, nevím, mláďata jsou občas prevíti
Hele Vosmajdo, lidi kolem sebe nedonutíš, aby se začali kvůli Tobě měnit, ale na sobě zapracovat můžeš ...

Vosmajdo, četla jsem tvé i jiné založené diskuse a příspěvky. Poradila bych ti psychologa/psychiatra a to nejsem první ani poslední. Můžu napsat, že téměř v každé diskusi, to ho někdo poradil. Možná si jen vše špatně bereš a vztahuješ na sebe. Myslím, že jsi pesimista, co dost věcí vidí černě (ani ne podle tohoto založeného tématu, ale podle většiny tvých příspěvků na Omlazení). Přeji Ti lepší, veselejší a optimističtější život.

Buď asertivní, používej logické argumenty, ukaž, že máš sebejistotu a sebeúctu a že si to k tobě nemůžou dovolit a zkus se u toho usmívat. Pro začátek se to snaž alespoň zahrát. Asi jsi pro lidi snadná oběť, protože se tak prezentuješ (na mě to tak působí).

Mě taky občas někdo vytočí v obchodě s nákupním vozíkem, v MHD a já beztak ostatní taky, ale neberu to jako křivdu proti mé osobě a netrápím se s tím, protože tohle se občas stane každému.

Můj bratranec se posmívá, chytá za slovíčka, machruje, chytračí, ztrapňuje..........Dřív jsem mamce říkala (jeho teta), proč se do mě pořád tak naváží. Teď vím, (věděla jsem to i dříve, ale neuvědomovala si to) že on se takhle chová ke všem i ke své manželce, takže jeho připomínky neberu vážně. Holky, proč myslíte, že to dělá? Řekla bych, že má nízký sebevědomí, ale on ze sebe dělá mistra světa a na venek to nevypadá.

vosmajda: promiň, že se tak zeptám, ale proč si myslíš, že ti třeba nezbyde nějaké náčiní při práci na zahradě nb při rozdělování prací zůstaneš poslední? Myslíš, že to dělají úmyslně, třeba ptž si myslí, že bys jim "to mohla zkazit"? (bez urážky), jen se ptám... A třeba to, že ti ironicky řeknou, že máš hledat na záchodě, tak to bych nebrala zas tak osobně, já to segře taky někdy řeknu takovou podobnou blbost, když se mě zeptá na nějakou hloupost, kt by evidentně bývá na určitých místech. Jinak mě se taky moc často nestává, že na mě lidé vyjíždějí, třeba cizí. A když, třeba ať uhnu nb tak, tak jim řeknu, že jim klidně uhnu, že stačí slušně požádat, že jsme přeci lidi.

Tuhle se mě manžel ptal, kdeže máme utěrky, a já na to -Asi na záchodě, ne - a on je tam šel fakt hledat Pardon, že jsem mimo, ale nemohla jsem si to odpustit

chlap no

vosmajda

Ahoj! Myslím, že ani jedna neznáme dobře tebe a kontext situací, abychom ti dobře a účinně poradily..je důležité vědět jak se chováš normálně, proč ostatní zaútočí a hlavně jak reaguješ. Hlavně nejde použit jednu radu, ktrá by fungovala všeobecně.
I za sebe bych doporučila návštěvu psychologa.. To není NIC za co by ses měla stydět!! Je to člověk, který studoval na to, aby rozuměl tomu,jak se lidi chovají a proč... což je velký rozdíl oproti psychiatrovi, který studuje mentální poruchy. Navíc kamarádka tam byla třeba i po rozchodu a moc jí ten nestranný pokec pomohl, ač jsme se o to jako kamarádky taky snažily..
A jelikož víš, že tu nějaký problém je (jinak by jsi sem nepsala, kdyby tě to netrápilo), tak šup pro odpovědi někam, kde ti fakt dokáží pomoci!
...my se nedokážeme shodnout ani na make-upu

Nemyslím, že jim jde o to, že bych to zkazila, spíš tak nějak nejsem vidět, aspoň mi to tak připadá.
Ještě abych to upřesnila, ty problémy nemám se všemi najednou, ty jsem třeba měla s manželem, s tchyní, to pak přestalo a teď to je s dcerou a s kolegyněmi. Někde jsem četla o sociální fobii, že se člověk tak bojí znemožnení ve společnosti, až se rozklepe a ten trapas udělá opravdu. Tohle u mě bývalo naopak, já se většinou na nějakou akci těšila a trapas se mi tam stal úplně neočekávaně, až mnohem později jsem zatrpkla a na akce se už netěšila. Pamatuju se na jedno šťastné období zamilovanosti, kdy jsme s manželem chodili, to se mi stalo taky dost trapasů, ale já jsem je tak nebrala. A vůbec si nevzpomínám, že by na mě v té době někdo vyjel, to bylo až po svatbě - doma a v nemocnici. Prostě na š´tastné lidi asi není nikdo neomalený. Byl to asi jen rok v mém životě, kdy jsem se cítila normálně a nikdo se nesnažil mít nade mnou stále navrch. Taky je docela děsné srovnávání s ostatními, dříve jsem si užila pořád toho, kdo co stihl rychleji a uměl líp, teď zase, když si postěžuju na cokoliv, pořád slýchám: A co by měla říkat tamta, ta je na tom hůř. Proč ty útoky, já si chci postěžovat, že mi není fajn, nechci se srovnávat s nějakou druhou, a stále mi to někdo předhazuje. Ale opravdu se bojím něčeho horšího, co by mě mohlo potkat, všechno, co sem píšu, mi připadá jako rouhání, bojím se, že mě Pánbůh potrestá.

Nemyslím si, že máš v tomto pravdu. Myslím si, že je to tím, že ten šťastný člověk si užívá štěstí a neřeší nic okolo, nebere si tak všechno k srdci, ptž myslí (třeba když si byla zamilovaná) jen na svoji lásku a na partnera a lítá hlavou v oblacích, taže se na všechno dívá shora. Jako být tebou, tak by mi asi hodně vadilo, kdybych se já osobně sama sobě už nelíbila. Každá ženská chce vypadat dobře, nejen, aby se líbila partnerovi, ale taky sobě. Tím, že uděláš něco pro sebe, z čeho budeš mít sama radost, se budeš přece jen na svět dívat optimističtěji a zvedne se ti sebevědomí. Chápu, že ve složitém období, to není jednoduché, ale co třeba začít cvičit? Nejen pro to, aby člověk zhubl, ale také endorfiny, kt se ti vyplaví udělají své a taky pocit, že si udělala něco pro sebe a taky třeba pro manžela, kterému se budeš líbit a taky pro dceru, kt si řekne, jé to mám pěknou mamču (myslím, že si tady někde psala, že se o sebe moc nestaráš a že si trošku silnější, jestli ne, tak se omlouvám, doufám, že ses neurazila). A tohle je jen jedna z mála věc, kt ti zvedne sebevědomí a tím si z tebe nebudou lidi dělat jen otloukávací pannu, jestli to tak je a jestli ne a jen si to tak bereš, tak si to tak přestaneš brát a povzneseš se nad to. Jak píšeš, že potřebuješ, aby na tebe někdo zařval, aby si se sebou začala něco dělat-tak to prostě začni dělat ne pro sebe ale pro jiné. Věřím, že svého manžela a dceru miluješ a chceš s nimi být šťastná, ale především chceš, aby ONI s tebou byli šťastní. Každý chlap chce, aby měl doma pěknou upravenou ženu, na kt je radost se podívat, (a nejen podívat, ale také si bez hádek a pesimismu popovídat) stejně tak dcera, když jde s maminkou, chce, aby vypadala nejen pěkně, ale také vyrovnaně. Toť můj názor.. Ale jestli si toto neuvědomíš, tak se z toho nevylížeš.. Samo se nic neudělá.. a to, aby tě okolí začalo brát jinak, to můžeš změnit jen a jen ty tím, že jim dokážeš, že nejsi taková, jakou si tě zaškatulkovali... Je třeba se nad těmito radami co ti tu dáváme zamyslet, probrat si je pěkně v hlavě a hlavně, ZAČÍT NĚCO SE SEBOU DĚLAT, ne si jen pouze přečíst a dál vzlykat. Ráda bych byla, kdyby Tvůj další příspěvek byl aspoň o tom, že ses nad tím zamyslela a zkusíš se sebou něco dělat Jinak my ti tady v ničem napomůžem... Vše ZÁLEŽI JEN na TOBĚ! Ptž, když všichni tady chcou ti pomoct a ty jedinní "nechceš", tak my se můžem jít klouzat a ty s náma

Anebo je to tím, že tě všeci shazují, říkají nb ti dávají najevo, jak si nemožná, tak na truc se snažíš být nemožná ještě víc a víc, abys jim dokázala, že jo, že mají pravdu? Jinak mě nic jiného nenapadá, proč by si se sebou ještě nezačala nic dělat. A asi bych možná aj řekla, že sem uhodila hřebíček na hlavičku, co?

Promiň, nějak sem přeskočila Tvé poslední věty, ptž jsem chytla "slinu" Ono se říká, podívej se, tamta je na tom hůř, aby si člověk uvědomil, že moh dopadnout ještě h§ř. Co si třeba zkusit zařídit deníček, kam si budeš psát svoje "stížnosti"? Tím se ti uleví a nebudeš muset slýchat ty reakce, kt tě štvou. I když, jestli toužíš po politování, tak je fakt, že kus papíru tě asi nepolituje. Ale litovat se, nemá smysl. Neřeknu, občas si každá z nás pobrečí, jak to má těžké atd, ale je důležité, umět si zvážit své životní hodnoty, povzpomínat na to fajn co v životě máš a na co s pyšná a co ti dělá život hezčím a hned bude líp

Jo, dřív jsem skutečně nic ani dělat nechtěla. Teď ale chci, i proto, že si možná budu muset najít novou práci, jestli to v té staré "nedopadne". Ale problém je v tom, že se mi chce neustále strašně spát. Teď jsem vzhůru, ale spala jsem snad od šesti odpoledne. Dřív jsem spala snad 4 hodiny, někdy i 2, pak se to nějak otočilo a teď se zase pořád nemůžu dospat. Takže místo cvičení, upravování, vylepšování, spím jak pařez.